zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Nové nebezpečí pro přírodu i ekonomiku. Svět zarůstá křovinami, vědci si lámou hlavu, co s tím

03.08.2021
Příroda
Nové nebezpečí pro přírodu i ekonomiku. Svět zarůstá křovinami, vědci si lámou hlavu, co s tím

Nejen vzácné zbytky přírodních luk, stepí a světlých lesů v České republice, ale otevřená přírodní stanoviště po celém světě ohrožuje nové nebezpečí. Otevřené krajiny v různých částech světa nebezpečně zarůstají křovinami.

,,Není to jen problém naší přírody, podobný negativní proces sledují vědci po celém světě. Od Afriky po Ameriku a Austrálii. Týká se přitom i oblastí, které nebyly člověkem výrazně ovlivněny a jejich zarůstání tedy není důsledkem útlumu ani intenzifikace hospodaření," upozorňuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.

Analýzy dlouhých časových řad satelitních snímků podle něj odhalily, že například ve východoafrických savanách a arktické tundře došlo od 80. let dvacátého století ke dvaceti až třicetiprocentnímu nárůstu pokryvnosti dřevin, zejména právě křovin, nikoliv stromů.

,,Nemusí se to zdát hodně, ale vzhledem k rychlosti procesu jde o závažnou změnu těchto biomů tvořených otevřenými přírodními stanovišti, na která je vázána celá jejich fauna a flóra. Co zaroste, je pro druhy otevřených biotopů neobyvatelné. Zajímavé přitom je, že nelze mluvit o expanzi lesů. Mimo vyloženě vlhké oblasti totiž expandují hlavně křoviny. I v dlouhodobém měřítku stromy v suchých oblastech za křovinami zaostávají a vznikají tak křovinaté, nikoliv stromové porosty," doplnil Miloslav Jirků.

Odborníci si lámou hlavu nad tím, co tento trend způsobuje. ,,Jedním z faktorů, o kterém se uvažuje, může být vyhubení velkých savců člověkem. Právě zvířata velikosti slonů a nosorožců kvůli tlaku člověka zmizela z celého světa kromě subsaharské Afriky a jižní Asie," navázal Miloslav Jirků. Absence býložravců z té největší váhové kategorie však podle všeho není hlavním důvodem současného trendu. V mnoha oblastech totiž chybějí tisíce let. Expanze křovin se však týká především posledních desítek let. Navíc křoviny se začínají šířit i v oblastech Afriky, kde jsou vysoké koncentrace slonů.

Hlavní příčinou nové hrozby pro životní prostředí jsou proto zřejmě další negativní vlivy člověka na životní prostředí. ,,Uvažuje se zejména o změnách klimatu. Nejzásadnější jsou pravděpodobně zvýšené koncentrace oxidu uhličitého v důsledku masivního spalování fosilních paliv lidskou civilizací během posledních dvou století. Nejenže oxid uhličitý podporuje změny klimatu, stimuluje také růst dřevin, které jeho vysokých koncentrací umějí využít lépe než trávy, které jsou normálně v otevřených biotopech důležitými konkurenty dřevin a brzdí jejich šíření. Vysoké atmosférické koncentrace uhlíku a všudypřítomný spad dusíkatých látek, které se do atmosféry rovněž dostávají spalováním fosilních paliv včetně dopravy, nebo produkcí umělých hnojiv, fungují jako nepřetržité hnojení ze vzduchu," konstatoval Miloslav Jirků.

Jedním z dalších důvodů zarůstání křovinami může být rovněž méně požárů. ,,Člověk krajinu všech osídlených kontinentů vypaloval po tisíciletí, poslední desítky let je však tendence omezovat člověkem založené i přirozené požáry i v donedávna odlehlých regionech. V neposlední řadě klimatické změny prodlužují vegetační sezonu a posunují hranici výskytu dřevin do polárních oblastí. Na to vše pochopitelně vegetace reaguje, planeta je tak rok od roku zelenější, a také hořlavější, jak ukazují nezvykle katastrofické požáry v různých částech světa," dokresluje složitost problému Miloslav Jirků.

Rychlejší růst vegetace způsobuje řada faktorů a právě křoviny z nich dokážou vytěžit nejvíce. Rostou rychle, jsou vyšší než byliny, které by jim mohly konkurovat. Křoviny produkují semena již v mladém věku, rychle se šíří na velké vzdálenosti pomocí větru a ptáků. Často mají ochranu ve formě trnů, takže člověk i zvířata jejich expanzi nedokáží tak snadno omezit, jako třeba v případě stromů. Křoviny navíc bývají poměrně odolné vůči suchu, ohni i jiným nebezpečím a dokážou rychle regenerovat z kořenů či pařízků, v čemž mají rovněž před mnoha stromy navrch.

Celosvětová expanze křovin není pro přírodu vůbec dobrá zpráva. ,,Mezi nejohroženější typy přírodních prostředí současnosti, pro někoho možná překvapivě, nepatří tropické lesy, ale různé typy stepí, savan a otevřených parkovitých lesů mírného pásu. V minulosti jich člověk většinu přeměnil na pole, jejich poslední zbytky nyní kvůli průmyslovým emisím atmosférického uhlíku a dusíku ohrožuje zarůstání," konstatoval Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina.

Pro ochranu přírody znamená expanze křovin velkou výzvu. ,,I v nejpřísněji chráněných bezzásahových oblastech je třeba tento faktor sledovat. V případě expanze křovin může být nutné udělat výjimku a zasáhnout. Změny, které člověk způsobil v atmosféře, jsou sice neviditelným, ale velmi významným vlivem, který se projevuje i na místech, která jsou zdánlivě ponechána jen přírodnímu vývoji. Posledním zbytkům otevřené krajiny musíme pomáhat přežít, abychom o ně nepřišli úplně," vysvětlil Dalibor Dostál a navázal: ,,Zároveň s tím, jak se otevřená krajina stává stále ohroženější, je o to více třeba chránit její poslední ostrůvky."


Křoviny navíc zhoršují vysušování krajiny. Nejhorší je situace v suchých oblastech, což platí i pro střední Evropu včetně Česka. Rozrůstání keřů totiž způsobuje závažné změny ve vodní bilanci krajiny. Křoviny omezují bylinné patro vegetace, které nezachytí srážkovou vodu v povrchové vrstvě půdy a křovinám se tak dostává více vláhy. Ve chvíli, kdy se křoviny dostatečně zahustí a bylinné patro prořídne, spotřebují keře prakticky všechno z toho mála srážek, co spadne. Křoviny zároveň odpařují výrazně více vody, než byliny. Výsledkem je více křovin, málo bylinného podrostu a také méně vody, která by byla k dispozici obecně hlouběji kořenícím stromům, nebo která by mohla zasáknout do hlubších vrstev půdy.

Křovinami plošně zarostlé oblasti sice vypadají na pohled zeleně, ve skutečnosti ale vysychají, mizí z nich malé vodní toky a neobnovují se zásoby vody podzemní. ,,Je to zvláštní paradox, protože jsme zvyklí vnímat porosty dřevin naopak jako zásobárny vody. To pro křovinaté porosty neplatí. Ve vlhkých oblastech je vývoj odlišný, neboť se více prosazují stromy, které časem dají vzniknout lesu. Právě odlišný vodní režim porostů keřů a stromů je jeden z významných rozdílů mezi křovinami a lesy," zdůrazňuje Miloslav Jirků.

Když porost křovin zhoustne a ztmavne, bylinné patro prakticky zmizí. S prosluněným bylinným patrem a vodou mizí i biodiverzita. V důsledku nedostatku bylinného podrostu se zároveň snižuje úživnost krajiny pro býložravce, s nimi mizí i predátoři.

Právě negativní dopad expanze křovin na vodní režim, úživnost prostředí a biodiverzitu je jedním z nejpalčivějších problémů současné ochrany přírody, ale také živočišné produkce v suchých oblastech celého světa. V Evropě je přes svou důležitost expanze křovin opomíjené téma. ,,Jediný obor, který se v Evropě s expanzí křovin intenzivně potýká je ochrana přírody pečující o zbytky otevřených biotopů. Dramaticky odlišná je však situace v regionech bytostně závislých na živočišné výrobě na obrovských plochách, které plošně kultivovat nelze. Zarůstání křovinami proto již několik desetiletí trápí zejména suché oblasti Ameriky, Afriky, Austrálie, Asie, ale také jižní Evropy. Přes velké úsilí se dosud nikde nepodařilo vymyslet účinné postupy, jak zarůstání křovinami čelit. To je zdrojem narůstajících ekonomických ztrát," uzavírá Miloslav Jirků.

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo


Neboj se zeptat Kam s ním?
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí