Velmi častou součástí odpadu jsou plasty, které velmi dobře hoří.
Pálit, či nepálit plasty v kamnech?
Spolu s chladným počasím přichází potřeba vytápět domy a nastává problém, jak si
zatopit co nejekologičtěji.
Pokud topíte v kamnech nebo v kotli, je možné produkci škodlivin omezit výběrem
toho, co do nich přikládáte. Nejlepší je topit dřevem, nebo kvalitním uhlím. Méně
kvalitní uhlí obsahuje síru a zamořuje ovzduší oxidy síry. V mnohých domácnostech
se však topí i odpadem a vznikají tak mnohé škodlivé látky, které postupně způsobují zvýšenou koncentraci škodlivin v ovzduší.
Velmi častou součástí odpadu jsou plasty, které velmi dobře hoří. ?Plasty by se v
kamnech neměly spalovat vůbec,? řekl EkoListu profesor Ducháček z VŠCHT. ?Při
domácím spalování je příliš nízká teplota a při hoření se uvolňuje se celá řada
organických látek.?
?Ve spalovnách probíhá několika stupňové čištění tohoto odpadu a je spalován za
vysokých teplot, což minimalizuje možnost vzniku škodlivých látek,? komentuje
situaci profesor Ducháček. Bez problémů lze spalovat pouze polyetylén (mikrotenové sáčky ), jenž je svým složením velmi podobný parafinu a při jeho spalování téměř žádné škodlivé látky nevznikají. K málo škodlivým plastům patří PET lahve, které je nutno spalovat otevřené, aby nepůsobily jako malá bomba. Pokud se PET lahve spalují při vysoké teplotě, jde o dokonalé spalování a vzniká kysličník uhličitý a voda.
V kamnech však těchto podmínek dosáhnout nelze!
Nejhorší je spalování PVC, při němž vzniká kyselina chlorovodíková, jedovatý
monomer vinylchlorid a karcinogenní dioxiny. V kouři z PVC jsou také obsaženy
jedovatý čpavek a ještě agresivnější fosgen (tyto plyny byly využívány za první
světové války). Také při spalování polystyrenu vnikají nebezpečné monostyreny, které mají podobné účinky jako karcinogenní benzen.
Pokud jde o ostatní odpad, není vhodné topit starými oděvy, jelikož při jeho spalování
vzniká čpavek a prudce jedovatý kyanovodík, který již v malých koncentracích
vyvolává škrábání v krku, zarudnutí spojivek a prudké bolesti hlavy. Spalovat by se
neměla ani dřevotříska, neboť se z ní do ovzduší mohou dostávat silně dráždivé
fenoly. Jediným skutečně ekologickým řešením by bylo odpady třídit a recyklovat.
V některém z příštích čísel EkoListu se pokusíme přinést přehled látek, vznikajících
při spalování konkrétních druhů plastu v lokálních topeništích.
Author: Domonkošová Lucie
Source: EkoList
Sdílet článek na sociálních sítích