Ten, kdo by ale v Yvry čekal špinavé budovy, černý kouř valící se z komína
a na všem vrstvu popílku, by byl příjemně překvapen
Paříž svůj odpad pálí a teplo z něj prodává
Největší kotel spalovny na světě je v Paříži. Stojí v zařízení vzdáleném
jen pár set metrů od nové Národní knihovny a komplexu ministerstva financí,
sídlícího nad Seinou v nejdelší pařížské budově (800 metrů). Spalovna v
Yvry-sur-Seine na jihovýchodní hranici vnitřní Paříže zpracuje ročně 700
tisíc tun domovního odpadu z deseti pařížských obvodů a šestnácti okolních
obcí.
"Na základě nových předpisů budou od 1. července 2002 všechny francouzské
obce povinné zpracovávat veškerý odpad, který se v nich vyprodukuje. Za
zpracování se ale už dnes nepovažuje uložení na skládku. Ostatně zakládat
ve Francii nějaké nové skládky je teď už prakticky nemožné," vysvětluje
Denis Penouel, technický ředitel SYCTOM, Smíšeného komunálního sdružení pro
zpracování domovního odpadu, založeného v Paříži v roce 1984, které
zařízení vlastní.
Ten, kdo by ale v Yvry čekal špinavé budovy, černý kouř valící se z komína
a na všem vrstvu popílku, by byl příjemně překvapen. Zařízení je sice
nejstarší z dnes fungujících, bylo dáno do provozu v roce 1969 a zbývá mu
ještě jedenáct let života, než bude na stejném místě nahrazeno modernějším,
ale zub času na něm není vidět. Dva komíny spalovny, která je v provozu
nepřetržitě, připomínají spíš moderní věže rozhledny. Kouř z nich je po
několikanásobné filtraci rozhodně čistší než výfukové plyny z aut nebo
zplodiny z domovních kotelen. Předpisy o povoleném obsahu sloučenin síry,
uhlíku a dalších škodlivin jsou velmi přísné a každé dva roky se upravují v
souladu s evropskými normami.
Každý Pařížan vyhodí 550 kg odpadků ročně.
Kdyby se roční odpadky z Paříže daly na hromadu, byla by objemem pětkrát
větší než pařížský mrakodrap Tour Maine-Montparnasse a byla by 80krát těžší
než železná Eiffelova věž.
"Likvidace odpadu spalováním je nejlevnější a navíc přináší užitek. Spálení
tuny pařížského domovního odpadu přijde na 350 franků (asi 1750 Kč),
vytřídění na 1200 franků (asi 6 tisíc Kč)," podotýká Pierre Fourment, náměstek ředitele společnosti TIRU, filiálky francouzských energetických závodů EDF, která zajišťuje provoz spalovny a vydělává na něm.
"Příjmy plynou jednak z daní - obce za likvidaci odpadu logicky platí -,
jednak z energie, která se při spalování vyrobí. Ročně se tak jen ze
spalovny v Yvry prodá množství páry, které vyhřeje a zásobí teplou vodou 80
tisíc bytů, a množství elektřiny pokrývající spotřebu 2140 domácností.
Používá se samozřejmě i pro vlastní spotřebu spalovny," uvádí Fourment a
dodává, že toto vytápění je rozhodně ekologičtější než používání malých
domovních kotelen, které nemají prostředky na čištění plynných zplodin.
Spálením se objem odpadu zredukuje na čtvrtinu a i z té se ještě vytěží, co
se dá. Ze škváry se vyloučí kovy, které se prodají, zbytek se používá při
stavbě vozovek. Zůstává prakticky jen to, co zachytí elektrofiltry a vodní
filtry a co představuje už jen 2 procenta váhy původního odpadu. Teprve
toto množství jde na speciální skládky.
SYCTOM vlastní v pařížské oblasti ještě dvě podobné spalovny (na východním
a severním okraji "vnitřní Paříže"), také poměrně blízko centra, ale nikdo
si na to nestěžuje. Jinak by se svoz odpadu prodražil, což by se odrazilo
na daních. Ve třech spalovnách a v jedné zvláštní třídírně na západním
okraji města mizí tedy všechno, co Pařížané odhodí.
Část odpadu se přece jen třídí
Pařížská popelnice obsahuje 40 procent papíru, 15 procent zeleného odpadu,
10 procent plastů, 9 procent skla, 5 procent kovů a zbytek popel a různé
hořlavé a nehořlavé látky. Ve srovnání s rokem 1960 se množství použitých
umělých hmot zvýšilo na třicetinásobek, množství vyhozeného papíru se
zdvojnásobilo. V uplynulých deseti letech se ve zhruba polovině obcí
sdružených v SYCTOM začal provádět selektivní sběr odpadu a cílem sdružení
je třídit a transformovat do roku 2002 15 procent pařížského odpadu
(umělých hmot, oceli, aluminia, papíru apod.) v nové umělé vlákno pro
textilní průmysl, v nové plechovky na nápoje, v novinový papír či kartonové
obaly.
Sdružení získává ovšem z valorizace odpadu jen 12 procent svých příjmů.
Zbytek musí zaplatit obce. Poplatky se za posledních deset let
zšestinásobily a za tunu odvezeného odpadu zaplatily loni obecní úřady 443
franků (asi 2220 Kč). Zvýšení poplatků způsobilo mimo jiné i zpřísnění
předpisů pro vypouštění škodlivin, které donutilo spalovny investovat do
filtračních zařízení. Díky tomu se ale spalování stalo nejen nejlevnějším,
ale zároveň relativně čistým způsobem likvidace domovního odpadu.
Author: Helena Landovská
Source: Právo
Sdílet článek na sociálních sítích