zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

SDĚLENÍ sekretariátu rozkladové komise o některých správních rozhodnutích ministra životního prostředí č. 11/2000

02.11.2000
Odpady
SDĚLENÍ sekretariátu rozkladové komise o některých správních rozhodnutích ministra životního prostředí č. 11/2000
Uložení pokuty podle ustanovení § 39 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech
Uložení pokuty podle ustanovení § 39 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech k § 8 odst. 2 a § 39 odst. 1 písm. c) zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění zákona č. 167/1998 Sb. a zákona č. 352/1999 Sb. Podle ustanovení § 39 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech lze uložit pokutu právnické nebo fyzického osobě oprávněné k podnikání, která ?nevede ve stanoveném rozsahu evidenci odpadů a neplní ohlašovací povinnosti?. Z uvedené dikce vyplývá, že pokutu lze uložit pouze za současného porušení obou povinností, přičemž porušením ohlašovací povinnosti je i porušení ustanovení § 8 odst. 2 zákona o odpadech. (Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 24. 7. 2000, čj. M/100489/00, SRK/479/P-995/00) Rozhodnutím ze dne 17. 2. 2000 Ministerstvo životního prostředí zamítlo odvolání komanditní společnosti a potvrdilo rozhodnutí České inspekce životního prostředí, kterým se společnosti ukládá pokuta podle ustanovení § 39 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech, za porušení ustanovení § 5 odst. 1 písm. g) zákona o odpadech a podle ustanovení § 39 odst. 3 písm. b) zákona o odpadech za porušení ustanovení § 5 odst. 5 citovaného zákona. Dle názoru inspekce bylo v předmětném řízení nepochybně zjištěno, že společnost nakládala s nebezpečným odpadem bez souhlasu příslušného okresního úřadu. Rovněž nebyla vedena evidence vyprodukovaných odpadů v rozsahu stanoveném zákonem o odpadech a prováděcími předpisy. Dále bylo prokázáno, že společnost nezpracovala hlášení o produkci odpadů za rok 1998 a nevedla evidenční listy přepravy nebezpečných odpadů. V této souvislosti nesplnila povinnosti podle ustanovení § 21 odst. 3 zákona o odpadech, zejména povinnost uvedenou v písm. a) tohoto ustanovení, tedy nepřiložila vyplněný evidenční list k zásilce nebezpečného odpadu. Dopisem ze dne 9. 12. 1999 podala společnost podnět k přezkoumání rozhodnutí ministerstva mimo odvolací řízení ve smyslu ustanovení § 65 správního řádu. V něm namítá, že nedostatky zjištěné kontrolou provedenou dne 15. 7. 1999 pracovníky České inspekce životního prostředí jsou pouze administrativního charakteru a vzhledem k tomu je uložená pokuta neúměrně vysoká. Uvádí, že o příslušný souhlas k nakládání s nebezpečným odpadem požádala Okresní úřad v Sokolově dne 4. 6. 1999. Dále konstatuje, že průběžnou evidenci odpadů vede již od 1. 1. 1999. Domnívá se, že nebyla povinna podat příslušné hlášení o produkci odpadu, neboť v daném případě jde o malou provozovnu, kde nebylo dosaženo příslušných limitů v množství nebezpečných odpadů. Přiznává, že evidenční listy k přepravovaným zásilkám nepřikládala. Tuto povinnost nesplnila, neboť příslušná dopravní společnost evidenční listy nepožadovala. Ministr životního prostředí podle ustanovení § 65 odst. 2 správního řádu změnil rozhodnutí ministerstva v tom smyslu, že rozhodnutí České inspekce životního prostředí se v příslušné části výroku mění tak, že za slova ?za porušení § 5 odst. 1 písm. g)? se vkládá text ?a za porušení § 8 odst. 2?. Z odůvodnění: Podle ustanovení § 39 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech lze uložit pokutu právnické osobě nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání, která nevede ve stanoveném rozsahu evidenci odpadů a neplní ohlašovací povinnosti. Ze zákonného textu je zřejmé, že se pokuta ukládá pouze v případě, že došlo k porušení obou povinností. V závorce za textem citovaného ustanovení § 39 zákona o odpadech jsou pak konkretizována zákonná ustanovení, jejichž porušením k naplnění předmětné skutkové podstaty dojde. Jedná se o ustanovení § 5 odst. 1 písm. g), § 6 odst. 1 písm. g), § 7 odst. 4 písm. d), § 8 odst. 2, § 20 a § 21 zákona o odpadech. Ve výroku svého rozhodnutí však Česká inspekce životního prostředí konstatuje pouze porušení ustanovení § 5 odst. 1 písm. g) zákona, podle kterého je původce odpadu povinen vést evidenci odpadu v rozsahu stanoveném citovaným zákonem a příslušnou vyhláškou ministerstva. Ze spisových materiálů vyplývá, že pokuta byla uložena za nevedení evidence za rok 1998. V tom smyslu není námitka společnosti, že příslušná evidence je vedena od 1. 1. 1999, relevantní. Porušení povinnosti vést ve stanoveném rozsahu evidenci odpadů bylo nepochybně zjištěno. Nicméně ustanovení § 39 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech lze aplikovat pouze tehdy, pokud současně s nesplněním povinnosti vést v příslušném rozsahu evidenci odpadů společnost neplnila ohlašovací povinnost podle některého z ustanovení uvedených v závorce za textem citovaného ustanovení § 39 odst. 1. písm. c). V daném případě jde však pouze o formální pochybení, neboť v textu odůvodnění předmětného rozhodnutí se správní orgány zabývají i jednáním společnosti, které naplňuje skutkovou podstatu porušení povinnosti zakotvené v ustanovení § 8 odst. 2 zákona o odpadech. V ustanovení § 39 zákona o odpadech není výslovně uvedeno, že porušením ustanovení § 8 odst. 2 zákona je též neplnění ohlašovací povinnosti. Z kontextu celého zákona o odpadech a zejména pak z prováděcí vyhlášky č. 338/1997 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, je však zřejmé, že s vedením evidence podle § 8 odst. 2 je spojena i ohlašovací povinnost. Ve smyslu tohoto ustanovení se totiž účastníkům přepravy stanovuje povinnost vést evidenci podle § 21 zákona o odpadech a § 19 shora citované vyhlášky. Odesílatel je podle ustanovení § 21 zákona o odpadech povinen přiložit k zásilce evidenční list nebezpečného odpadu a o přepravě informovat příslušné okresní úřady. Ze spisových materiálů vyplývá, že souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady byl společnosti udělen až dne 26. 7. 1999. Předmětná kontrola České inspekce životního prostředí se však uskutečnila již dne 15.7.1999. V době této kontroly tedy společnost zákonem požadovaný souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady neměla. Námitku, že nedošlo k porušení povinnosti uvedené v § 21 odst. 3 zákona, neboť dopravce přiložení evidenčního listu k zásilce nepožadoval, je nutné odmítnout. Tato povinnost je zákonem uložena odesílateli. JUDr. Jiří Šembera, CSc., v. r. ředitel sekretariátu rozkladové komise Zdroj: Věstník MŽP 10/2000, Elektronická knihovna MŽP
Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí