Kauza "ledničky"

Řešení freonové problematiky v České republice se díky nerealizovanému projektu společnosti Ekotron, s.r.o., stalo často v médiích uváděným problémem, zúženým pouze na likvidaci vyřazených domácích chladicích zařízení. Veřejná soutěž vyhlášená v roce 1994 Ministerstvem životního prostředí ve spolupráci se Státním fondem životního prostředí ČR (dále jen ?Fond?) na projekt a realizaci postupného stažení látek poškozujících ozonovou vrstvu Země a výrobků takové látky obsahujících, zahrnovala celý systém sběru a likvidace veškerých vyřazených výrobků obsahujících látky ohrožující ozonovou vrstvu Země (tj. chladicích zařízení, pěnových hmot, hasicích halonových prostředků ), sběru a recyklace látek a zneškodňování těchto látek. Náklady na přípravu projektů čtyř společností, vzešlých vítězně z výběrového řízení, z nichž každá se měla podílet na části programu, byly plně hrazeny z Fondu. Realizaci těchto projektů měl Fond podpořit 40 % bezúročné půjčky a 40 % dotace. Zbylých 20 % náklad mělo plynout z vlastních zdrojů společností. Fond uzavřel smlouvu o poskytnutí podpory na realizaci akce pouze se společností Ekotron s.r.o. Zbývající subjekty neuzavřely s Fondem smluvní vztahy, nebo nebyly schopny splnit podmínky uvedené v Rozhodnutí ministra (na základ závěr porady vedení Ministerstva životního prostředí odstoupil Fond v roce 1998 od vydaných rozhodnutí). Od smlouvy o poskytnutí podpory na akci ?Likvidace domácího chladicího zařízení včetně jeho sběru a svozu?, uzavřené v roce 1996 mezi Fondem a společností Ekotron s.r.o., Fond odstoupil pro porušení závazku dokončit investiční akci do 30. 4. 1 998. Poté následovalo mnoho jednání mezi Fondem, Ministerstvem životního prostředí a uvedenou společností s cílem najít optimální řešení vedoucí k dokončení akce a likvidaci již nashromážděných lednic v obci Kácov. Vzhledem k tomu, že k dohod o řešení nastalé situace nedošlo, následovalo soudní projednávání věci, jehož výsledky jsou již veřejnosti známy. Projekt postupného stažení látek poškozujících ozonovou vrstvu Země a výrobků takové látky obsahujících, který měl plnit část závazků vyplývajících z Montrealského protokolu, k němuž se Česká republika připojila, nebyl tudíž realizován. K vyřešení nastalé situace byl vyhlášen k 1 . 1 . 2000 Ministerstvem životního prostředí program ochrany ozonové vrstvy Země , jako dodatek k Přílohám Směrnice MŽP o poskytování finančních prostředků z Fondu. Program je určen pro obce, sdružení obcí a pro další rozpočtové a příspěvkové organizace. Dosavadní zkušenosti ukazují, že o likvidaci těchto odpadů mají větší zájem společnosti, zabývající se zneškodněním či recyklací těchto odpadů, než případné subjekty podpory, tj. obce či sdružení obcí. Je tudíž v zájmu těchto společností získat na trhu zákazníka ? obec, jako původce nebezpečného odpadu. Česká republika nemá z minulosti stanoven systém likvidace tohoto nebezpečného odpadu tak, jak je upraven v některých státech Evropské Unie (nap . že úhrada likvidace vyřazeného domácího chladicího zařízení je započítaná v ceně nového výrobku). Z těchto důvodů bylo nutné zvolit formu dotace pro neziskové subjekty, jako jsou obce, rozpočtové a příspěvkové organizace. Na základ zkušeností z nerealizované soutěže z roku 1 994 je předmětem tohoto programu komplexní zabezpečení zneškodnění a recyklace odpadů obsahujících regulované látky poškozující nebo ohrožující ozonovou vrstvu Země , tj. domácích chladicích a klimatizačních zařízení, hasicích přístrojů a dalších. Celkové vyřešení recyklace nebo zneškodnění je základním kritériem pro výběr akcí k podpoře. Program nespecifikuje způsob zajištění recyklace nebo zneškodnění těchto odpadů. Stanoví pouze obecně, že jedním z kritérií pro výběr akcí k podpoře je co nejvhodnější technické řešení z hlediska ochrany ovzduší a ozonové vrstvy Země. Jaká společnost a jakou technologií bude v určitém regionu recyklovat nebo zneškodňovat tyto odpady, závisí na výběru provedeném subjekty podpory, podle zákona o zadávání veřejných zakázek. V současné době se nabízí řešení vývozem tohoto nebezpečného odpadu k recyklaci nebo zneškodnění do zahraničí, použití mobilní technologie na likvidaci domácích chladicích zařízení ? ?systém SEG? a dále není vyloučena ani možnost vybudování střediska podnikatelskými subjekty, popř. kombinace uvedených způsobů. Do současné doby bylo Radou Fondu doporučeno ministru životního prostředí ke kladnému rozhodnutí pět žádostí měst a sdružení obcí o poskytnutí finančních prostředků v rámci uvedeného programu. Jak bylo již uvedeno, plnění požadavků Montrealského protokolu nelze zužovat jen na likvidaci odpadů obsahujících regulované látky. Nejdůležitějším požadavkem je co nejdříve omezit spotřebu regulovaných látek. Omezení této spotřeby zajišťuje Česká republika bez zásadních problémů. Spotřeba látek CFC, tzv. tvrdých freon (výroba a dovoz), činila v roce 1 986, který je brán za základ omezování spotřeby, 5500 tun. Do roku 1995 se podařilo spotřebu těchto látek omezit. Od 1 . 1 . 1 996 jsou jejich výroba a dovoz pro běžná použití, kde existují vhodné náhrady, zákonem č . 86/1 995 Sb., o ochraně ozonové vrstvy Země, zakázány. Rovněž spotřeba látek HCFC, tzv. měkkých freon , je v České republice již relativně nízká. Od 1 . 1 . 1 997 je výroba látek HCFC zakázána a jejich spotřeba je kryta pouze dovozem, ke kterému je třeba povolení Ministerstva životního prostředí. Vláda České republiky dne 8. 11 . 2000 schválila přístup České republiky k Pekingskému dodatku, a tak jako jedna z prvních zemí přijala všechny dosavadní zpřísňující dodatky k Montrealskému protokolu. Mgr. Světla Marková, odbor kontroly Zdroj: Zpravodaj MŽP č. 6/2001