zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Návrh zákona o ochraně ovzduší a o změně některých zákonů

30.11.2001
Ovzduší
Návrh zákona o ochraně ovzduší a o změně některých zákonů
Důvodem pro přípravu nového, od roku 1991 v pořadí již druhého zákona o ochraně ovzduší, je především nutnost harmonizace právních předpisů v oblasti životního prostředí s předpisy ES v souvislosti s přípravou vstupu České republiky do Evropské unie. Návrh zákona transponuje zhruba 35 právních předpisů ES. Rozhodnutí, že půjde o nový zákon, padlo v roce 1999 po screeningu v Evropské komisi a bylo motivováno zjištěním, že změny, ke kterým dojde, budou díky transpozici mnohých předpisů rozsáhlé. Základním cílem zákona, mimo transpoziční povinnosti, je především: · zlepšení kvality ovzduší na územích s překračováním imisních limitů a udržení kvality ovzduší tam, kde je dobrá - na rozdíl od předchozího zákona jsou imisní limity závazné pro rozhodování orgánů ochrany ovzduší a nejsou určeny pouze k hodnocení · řízení kvality ovzduší pomocí národních emisních stropů a imisních limitů. Splnění imisních limitů a zejména emisních stropů, znamená zároveň splnění části závazků mezinárodních smluv · další snižování objemu vypouštěných znečišťujících látek u zdrojů znečišťování do ovzduší zajištěné realizací nových emisních limitů na zdrojích, kterými jsou zvláště velké spalovací zdroje, zdroje těkavých organických látek a spalovny odpadu · snižování výroby, dovozu, vývozu a používání látek ohrožujících nebo poškozujících ozónovou vrstvu Země, podobně i omezování spotřeby materiálů, uvolňujících těkavých organické látky · snižování množství látek nepříznivě ovlivňující klimatický systém Země reflektující ratifikaci Kjótského protokolu ČR · plnění mezinárodních závazků v oblasti ochrany ovzduší, ochrany ozónové vrstvy a klimatického systému Země (Evropská unie, Konvence o dálkovém přenosu znečištění ovzduší, Montrealský protokol, Kjótský protokol) · ochrana životního prostředí před světelným znečištěním. Návrh právního předpisu obsahuje: Právní úpravu ochrany ovzduší, ozónové vrstvy Země, ochranu klimatického systému Země, ochranu před světelným znečištěním a novely některých souvisejících zákonů, jako je např. zákon o technických požadavcích na výrobky a zákon o ochraně veřejného zdraví. Zařazením části o ochraně klimatického systému Země do tohoto návrhu zákona se Česká republika přiřadila mezi několik málo států, které si uvědomují nejen důležitost ochrany v této oblasti, ale i potřebu její legislativní úpravy. Návrh zákona předpokládá oproti současné právní úpravě v oblasti ochrany ovzduší a ozónové vrstvy Země řadu změn, ze kterých poukazuji zejména na zajištění souladu s ostatními zákony v oblasti životního prostředí včetně návrhu zákona o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů a na zdokonalení systému nástrojů orgánů ochrany ovzduší v návaznosti na probíhající reformu územní veřejné správy. Dne 7. 11. 2001 ukončil výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí Poslanecké sněmovny rozpravu nad návrhem zákona o ochraně ovzduší a o změně některých zákonů a doporučil jeho projednání a schválení ve znění komplexního pozměňovacího návrhu zveřejněného jako usnesení č. 266 jmenovaného výboru. Druhé čtení zákona v PS Parlamentu proběhlo dne 28. listopadu. Lze konstatovat, že komplexní pozměňovací návrh z velmi podstatné části vede k věcnému zdokonalení zákona, vyvolanému především přijetím nových právních předpisů ES a přispívá k legislativně-technickému zpřesnění některých míst zákona. Jako příklad uvádíme novelu Směrnice Evropského parlamentu a Rady o omezení emisí do ovzduší z velkých spalovacích zdrojů, která byla již schválena Evropským parlamentem a Radou a je publikována Úředním věstníkem ES (Official Journal of the EC) 80/2001 a 81/2001. Některé úpravy jsou navrženy v důsledku uplatnění pozměňovacích návrhů z řad poslanců, veřejnosti a některých zájmových svazů. Nejvýznamnější, filosofickému záměru Ministerstva životního prostředí nevyhovující, pozměňovací návrhy k zákonu o ochraně ovzduší podané ve druhém čtení v PS Parlamentu 28. listopadu 2001 1. Zrušení poplatků za znečišťování ovzduší Poplatky za znečišťování ovzduší jsou v obecné rovině aplikací principu “znečišťovatel platí” v oblasti ochrany ovzduší, podle kterého je znečišťovatel odpovědný za náklady, které jeho výrobou společnosti vznikly. Poplatky jsou využívány ke zlepšení životního prostředí zejména v komunální sféře. Evropskou unií je existence poplatků vnímána pozitivně v souladu s Bílou knihou EU, která použití poplatků doporučuje. V ostatních oborech ochrany životního prostředí je tento princip bez diskusí přijímán.(voda, odpady). 2. Zrušení emisních limitů pro spalování a spoluspalování odpadu Jeden pozměňovací návrh navrhl vypuštění emisních limitů pro spalování a spoluspalování odpadu do r. 2005. Toto řešení je naprosto nepřijatelné a zcela v rozporu s platnou směrnicí EU 94/68. Bezpečné spalování odpadu je jedním z rozhodujících předpokladů vstupu do EU, tento fakt je v rozporu i s platnými českými předpisy, limitujícími emise dioxinů a dalších nebezpečných látek. Naštěstí další přednesené pozměňovací návrhy situaci vrací zpět do souladu s EU. 3. Vypuštění právní úpravy k omezování emisí pachových látek Pachové látky představují v ovzduší zjevné zhoršení jeho kvality a zároveň jsou nejčastějším předmětem stížností obyvatel, dosud těžko řešitelných. Zákon obsahuje povinnosti a požadavky na technickou ochranu proti emisím zapáchajících látek. Metodika objektivizace zápachu je jasně daná a vychází z evropských norem. Dosavadní legislativa neumožňovala problém řešit. 4. Vypuštění měření a technické kontroly některých malých zdrojů znečištění ovzduší Malé spalovací (stacionární) zdroje jsou v současnosti vedle mobilních zdrojů nejvýraznějším fenoménem znečišťování ovzduší včetně zatěžování kouřem. Ve stávající legislativě není tento problém dosud ošetřen. Spálí se zde polovina veškerého vytěženého hnědého uhlí (15 miliónů tun) a jsou, vedle pachů, nejčetnější příčinou stížností. Pozměňovací návrh se týká V zákoně navržené opatření se netýká domácích kotelen v soukromých objektech tj. v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci . Tímto pozměňovacím zásahem by došlo k nežádoucí redukci původního záměru MŽP. Vyšší péče o malé spalovací zdroje přinese podstatné snížení jak emisí tak i spotřeby paliva. Předkladatelé zákona zapracovali do jeho návrhu povinnost pro provozovatele malých spalovacích zdrojů provozovaných při podnikatelské činnosti zajistit 1x za 2 roky autorizované měření účinnosti spalovaní a množství vypouštěných látek u těchto zdrojů po vzoru vyspělých průmyslových zemí (Rakouska,Německa a dalších). Poplatek za autorizované měření se předpokládá v řádu stokorun. 5. Vypuštění autorizace k provozování spaloven MŽP s tímto záměrem nesouhlasí. Z hlediska transpozice práva by šlo o závažnou situaci, neboť by nebyla transponována příslušná ustanovení směrnice ES, předepisující účast způsobilé a pověřené fyzické osoby a specifických nároků na ni, odpovídající za provoz spalovny 6. Dostupnost informací Další z pozměňovacích návrhů ze dne 28.11. navrhuje poskytovat informace o schvalovacích a povolovacích řízeních ve věcech umisťování a staveb zdrojů včetně spaloven pouze tehdy, jsou-li vyžádány veřejností. To předpisy ES nepřipouštějí a kladou důraz na stoprocentní informovanost občanů o stavbách a činnostech zdrojů znečišťování ovzduší ze strany orgánů veřejné správy 7. Změna zákona 258/2000 Sb., o veřejném zdraví – vypuštění požadavku omezování hluku z dopravy v intravilánech obcí MŽP s tímto požadavkem nesouhlasí. Pozměňovací návrh se dotýká zákona, který je v legislativní působnosti Ministerstva zdravotnictví, jehož názor je významný. Úpravou podle tohoto návrhu by došlo k tomu, že nad hlukem z pozemních komunikacích v obcích nebude vykonávána státní kontrola, tj. hluk v obcích nebude limitován, měřen a kontrolován, a to ani správcem komunikace, ani orgánem státu. Zabránila by hygienikům v plnění povinnosti chránit lidské zdraví včetně znemožnění jejich práce v územním a stavebním řízení. Veškeré tyto nástroje, včetně emisních a imisních limitů, spolu navzájem souvisejí a doplňují se tak, aby bylo možno účelně posuzovat a řídit kvalitu ovzduší. K návrhu zákona se předpokládá přibližně 10 prováděcích právních předpisů, přičemž závazné imisní limity, emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší, budou stanoveny nařízením vlády. Vzhledem k posunu při projednávání zákona se počítá s jeho účinností od 1.7.2002. Zdroj: Tiskové zprávy MŽP
Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí