zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Opatření, snižující riziko poškození sluchu z hluku

11.12.2001
Hluk
Opatření, snižující riziko poškození sluchu z hluku
Nebezpečí poruchy sluchu z hluku je obvykle spojeno s profesionální expozicí. Neplatí to plně: existují i rizikové neprofesionální expozice, spojené zejména s trávením volného času a různými koníčky. Patří mezi ně sportovní i myslivecké střelectví, sportovní i vodní motorismus, některé formy modelářství (např. rakety, upoutané letecké modely), obrábění dřeva, řezání kamene, používání motorových řetězových pil a malé zemědělské mechanizace, hra na některé hudební nástroje, hlasitý poslech hudby a jiné činnosti. Expozice se projeví poškozením sluchu, které bude mít obvykle delší latenci a mírnější progresi než u profesionálních případů, nebo přispěje k časnějšímu rozvoji presbycusie. O míře rizika rozhoduje obdržená hluková dávka, tj. účinná hlasitost zdroje krát doba působení. (Děti mají krátké ruce a zdroj hluku je u nich blíže u ucha, je účinnější než u dospělých). Výhodné je přerušování hlučné činnosti přestávkami. Vždy doporučujeme zajímat se při koupi zařízení o hlučnost. Je to kvalitativní parametr. Je vhodné používat osobní ochranné pomůcky, je jich dostatečný výběr, takže je možno mít pomůcku, která subjektivně vyhovuje a při tom účinně chrání. Při velmi hlučných činnostech je vhodné použít sluchátkové (mušlové) chrániče; kvalitní stojí několik set korun. Pro ostatní případy jsou k dispozici zvukovodové chrániče několika typů: plastické, rezonanční, zátky s tvarovou pamětí, mikrovata. Potíže s ulpíváním zbytků mikrovaty ve zvukovodu vyřešila její adjustace do miniaturních sáčků z jemné plastové fólie. Náklad na zvukovodové chrániče představuje částku do 20,- Kč. Jsou k dostání v prodejnách zdravotnických potřeb a ve specielních obchodech s ochrannými pracovními pomůckami. Hlučná činnost se nemá vykonávat v malém prostoru. Zvuk se odráží od stěn a jeho hladina se zvýší. Není např. vhodné, jestliže děti, cvičící se ve hře na hlučný hudební nástroj, hrají v miniaturních zkušebnách, které nemají ani pohltivou úpravu stěn. U osob, které se chtějí věnovat hlučné činnosti, by měla předcházet zdravotní prohlídka, při níž by byl posouzen stav sluchu a vzaty do úvahy případné kontraindikace. Odborným vyšetřením u odborného - ušního lékaře by měly projít především děti, a to i tzv. zdravé děti, nejen ty se záněty středouší v anamnéze. To samozřejmě platí nejen pro vstup do hudební školy či motoristického kroužku, ale i pro volbu učebního poměru v hlučné profesi. Často jsou vedeny spory o škodlivosti poslechu hlasité hudby mladými lidmi. Hudební hluk je pro sluch stejně škodlivý jako každý jiný hluk; i u něj záleží na velikosti expozice a době působení. Mladí posluchači se mohou na diskotékách a při koncertech setkat s hladinami zvuku, které jsou srovnatelné s nejrizikovějšími pracovišti v průmyslu. U mladistvých nedochází častějí k poškození sluchu jen proto, že na hudebních produkcích tráví jen několik málo hodin týdně. Po 3 - 4 letech se ve skupině posluchačů najde více poruch sluchu (převážně na frekvencích 3 - 6 kHz) než u neposluchačů, ale rozdíl nebude statisticky významný. Podle německé studie z 90.let si ale 25 % návštěvníků diskoték stěžuje na ušní šelesty a 9 % na bolest. Mladí lidé by tedy neměli navštěvovat více než 1 diskotéku týdně, neměli by se zdržovat v blízkosti reproduktorů, u walkmenů by neměli využívat plného výkonu. Riziko zvyšuje kombinace s jinými hlučnými zálibami. Na závěr lze uvést tato doporučení:
  • kupovat zařízení či stroj s co nejmenší produkcí hluku;
  • omezení doby expozice a dělat přestávky;
  • používat prostředků na ochranu sluchu;
  • podstoupit zdravotní prohlídku v indikovaných případech (u dětí).
    Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

  • Další články
    Podněty ZmapujTo
    Mohlo by vás také zajímat
    Naši partneři
    Složky životního prostředí