zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Podpis dobrovolné dohody o sběru přenosných baterií a o omezování zatížení ŽP rtutí ze stomatologických zařízení

20.12.2001
Odpady
Podpis dobrovolné dohody o sběru přenosných baterií a o omezování zatížení ŽP rtutí ze stomatologických zařízení
Ve čtvrtek 13. prosince 2001 podepsal ministr životního prostředí RNDr. Miloš Kužvart dvě dobrovolné dohody se zástupci profesních sdružení. Institut dobrovolných dohod je v rámci EU doporučovaným nástrojem k prosazování určitých cílů Společenství.
Dobrovolná dohoda o zpětném odběru přenosných baterií Spolu s ministrem Kužvartem dohodu podepsali zástupci představenstva Českého sdružení výrobců a dovozců přenosných baterií - ČSVDPB (Sdružení) se sídlem ve městě Slaný - Ing. Jiří Opletal a Ing. Václav Bazala. Toto Sdružení bylo založeno v říjnu roku 1999 následujícími společnostmi: Bateria Slaný CZ, s.r.o. GILLETTE CZECH, s.r.o. PANASONIC CZECH REPUBLIC, s.r.o. Philips Česká republika s.r.o. RALSTON ENERGY SYSTEMS, spol. s r.o. SANYO Energy (Europe) Corporate GmbH VARTA Garatebatterie GmbH. V srpnu roku 2001 byla za dalšího člena Sdružení přijata společnost EMOS spol.s r.o. Sdružení je dobrovolná, nezávislá, zájmová organizace výrobců a dovozců přenosných baterií a akumulátorů. Ve své činnosti se řídí stanovami, nejvyšším orgánem je valná hromada a v období mezi jednotlivými valnými hromadami řídí činnost Sdružení představenstvo. Sdružení ve své činnosti vychází ze zkušeností Evropského sdružení přenosných baterií (European Portable Battery Association – EPBA). V mezinárodním kontextu se proto používá i zkratka CPBA (Czech Portable Battery Association). Dle výzkumů marketingových společností patří členům Sdružení 85 - 90 % trhu se spotřebitelskými bateriemi. Sdružení reprezentuje zájmy a názory svých členů v jednáních s orgány státní správy a dalšími subjekty, podílejícími se na legislativním procesu vytváření nových právních předpisů, nejen na národní, ale i na mezinárodní úrovni. V současné době se Sdružení intenzivně zabývá především tím, jak efektivně a s maximálním celospolečenským přínosem naplnit povinnosti, jež vycházejí z § 38 zákona o odpadech, který byl schválen Parlamentem ČR v květnu tohoto roku. Tato norma stanoví seznam výrobků, na něž se vztahuje povinnost zpětného odběru po ukončení životnosti daného zboží. Patří mezi ně také elektrické akumulátory, galvanické články a baterie. Dobrovolná dohoda k omezování zatížení životního prostředí rtutí ze stomatologických zdravotnických zařízení Na základě jednání presidenta České stomatologické komory (dále jen ČSK) MUDr. Jiřího Pekárka a vicepresidenta ČSK MUDr. Pavla Chrze s ministrem životního prostředí RNDr. Milošem Kužvartem došlo k uzavření této dobrovolné dohody, která spojuje požadavky našeho nového zákona o vodách s požadavky EU. Dohodu spolu s ministrem Kužvartem podepsal president ČSK MUDr. Jiří Pekárek. Přijetím nového vodního zákona č. 254/2001 Sb. byla rozšířena povinnost žádat o povolení k vypouštění odpadních vod i na případy vypouštění odpadních vod s obsahem zvlášť nebezpečné látky do kanalizací. V oblasti zdravotnictví se tento nový požadavek dotkne zejména stomatologických zařízení, která zpracovávají zubní amalgam. Aby se předešlo věcně neúměrným a nákladným měřením obsahu rtuti v odpadních vodách a instalaci nevyhovujících čistících zařízení, je pro stomatologická zdravotnická zařízení zavedena v zemích EU povinnost vybavit je odlučovači amalgamu s předepsanou účinností (zpravidla min. 95%) jako postačující opatření pro vydání povolení k vypouštění do kanalizace. ČSK vyjádřila připravenost realizovat v postupných krocích do roku 2005 vybavení všech stomatologických pracovišť odlučovači amalgámu s min. účinností 95%, což si vyžádá při průměrné ceně jednoho odlučovače 50 000 Kč náklady v celkové výši 400 mil. Kč. Realizace těchto opatření není z ekonomických ani technických důvodů možná ode dne platnosti zákona 254/2001 Sb. tj. 1. 1. 2002. V České republice je ca 6 000 stomatologických zdravotnických zařízení s více než 8 000 jednotlivých pracovišť, kterých se toto ustanovení dotkne. Tato zařízení jsou situována v objektech, které vlastní nebo spravuje ve většině případů jiný subjekt než provozovatel stomatologické praxe. Opatření vodního zákona jsou tak směřována především na tyto majitele objektů a nikoliv na vlastní původce znečišťování. Omezování vnosu a postupná eliminace rtuti ve vztahu k hydrosféře je požadováno rovněž legislativou EU, a to směrnicí 76/464/EHS o znečištění způsobeném určitými nebezpečnými látkami vypouštěnými do vodního prostředí Společenství, a zejména návaznou dceřinou směrnicí 84/156/EHS o mezních hodnotách a jakostních cílech pro vypouštění rtuti z jiných odvětví než je elektrolytická výroba chloru a alkalických hydroxidů. Tato směrnice požaduje mj. i zpracování programů opatření k omezování a eliminaci rtuti z malých a rozptýlených zdrojů, což je právě případ stomatologických praxí. Rtuť je rovněž definována jako prioritní nebezpečná látka v příloze X směrnice 2000/60/ES stanovující rámec činnosti Společenství v oblasti vodní politiky (Rámcová směrnice voda), kde je pro tyto látky stanoven požadavek jejich eliminace z hydrosféry do roku 2020. Z věcně technického hlediska se jedná o zachycování částic amalgamu (slitina rtuti a stříbra s obsahem ca 30% rtuti), které jsou suspendovány v odpadních vodách ze stomatologických zdravotnických zařízení a spolu s nimi vypouštěny do kanalizace. Rtuť v této formě je za obvyklých podmínek jen velmi omezeně rozpustná ve vodní fázi, ale suspendované částice jsou unášeny kanalizační sítí, kde způsobují kontaminaci usazováním na stěnách a v konečné fázi kontaminují čistírenský kal, čímž je znemožněno jeho žádoucí využívání v zemědělství a naopak kaly je nutno nákladně likvidovat jako nebezpečný odpad se všemi potencionálními riziky. Suspendované částice mají pestré granulometrické složení od hrubých částic až po velmi jemné, vzniklé odvrtáváním a broušením zubních výplní. Hrubé částice lze jednoduše odlučovat zařazením jednoduchých prostředků (sítka) do proudu odpadní vody. Tato zařízení jsou obecně používána prakticky u všech stomatologických pracovišť. Odlučovače pro záchyt jemných částic jsou však v současné době součástí pouze omezeného počtu (několik set) modernějších stomatologických pracovišť. Dořešení právě tohoto aspektu je jedním z cílů navrhované dobrovolné dohody. Navrhovaná dohoda přispěje k dořešení záchytu rtuti ze stomatologických zdravotnických zařízení a napomůže vodoprávním úřadům při zavádění nových ustanovení zákona č. 254/2001 Sb. do praxe. Dohoda a její uplatňování dle harmonogramu do roku 2005 přispěje jako relevantní opatření k implementaci a prosazování směrnic ES v rámci programů opatření a v duchu závazků ČR přijatých v rámci negociačních jednání o uzavření kapitoly 22 Životní prostředí na jaře tohoto roku. Zdroj: MŽP
Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
INISOFT s.r.o.
27
7. 2017
27.7.2017 - Seminář, školení
Olomouc, ibis Olomouc Centre
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí