Bílé skály pálavské

V roce 1986 se chráněná krajinná oblast Pálava stala biosférickou rezervací UNESCO. Nikde jinde v České republice nespatříte kvetoucí písečnici velkokvětou či hvozdík Lumnitzerův. Ideálním výchozím bodem k puto vání je obec Dolní Věstonice, známá nálezem sídliště lovců mamutů a proslulé Věstonické venuše. Její kopie je vystavena v archeologické expozici v barokním domě na náměstí. Do Dolních Věstonic se dostanete buď autem, nebo procházkou z vlakového nádraží Popice, ale odtud na vrcholy už každopádně musíte pěšky. Prudším stoupáním se vyšplháte až ke zřícenině hradu Děvičky (Dívčí hrady). Původně zeměpanský pomezní hrad ze 14. století byl za třicetileté války vypálen Švédy. Za ideálního počasí je z mohutných zřícenin výhled daleko do kraje. Uvidíte tři pálavská jezera: vodní díla na řece Dyji, která na rozdíl od ekologů milují rybáři a jachtaři, vesničky kolem jezer, na obzoru Karpaty, a budete-li mít štěstí, prý dohlédnete až k Alpám. Milovníci lidové architektury by si rozhodně neměli nechat ujít návštěvu vesnice Pavlov, která je odsud vzdálená asi kilometr. Nachází se zde unikátní soubor obytných a vinařských staveb ze 17. a 18. století, vesnická památková rezervace. Zároveň je ve vesnici možnost občerstvení v dobrém hotelu Iris. Dále můžete pokračovat na nejvyšší vrchol Pálavy, Děvín (554 m), a dál do nejromantičtější části kopců, do soutěsky obklopené bělostnými skalami. V její dolní části je přírodní pramen pitné vody. Po červené turistické značce se dostanete ke zřícenině Sirotčího hrádku na Stolové hoře. Hrad vybudoval rod Sirotků (Waisů) na přelomu 13. a 14. století. Pěší turisté většinou pokračují na Turold a do Mikulova, odkud je spojení vlakem i autobusy, motorizovaní se musí vrátit na hrad Děvičky a do Dolních Věstonic. Zdroj: Týden