Další povodeň nenapáchá škody jako v roce 1997

GENERÁLNÍ ŘEDITEL POVODÍ MORAVY,S. P ., ING. IVAN POSPÍŠIL ŘEKL PRÁVU: * Zanedlouho uplyne pět let od ničivých povodní, které postihly v roce 1997 především Moravu. Jaká je situace v odstraňování povodňových škod a co se dělá pro to, aby se podobná katastrofa nemohla opakovat? Za posledních pět let jsme na odstraňování povodňových škod z roku 1997 vynaložili přibližně 1,9 miliardy korun. Každoročně ukončujeme a zahajujeme nové akce; do konce celého programu, to znamená do roku 2003, nám zbývá letos dokončit 16 rozestavěných staveb z loňského roku a dále připravujeme 58 nových staveb pro příští rok - celkový objem prací by měl představovat zhruba 700 miliónů korun. Byli bychom ovšem špatní vodohospodáři a správci toků, kdybychom pouze odstraňovali to, co velká voda napáchala, proto máme i program protipovodňové prevence, v němž se snažíme vytvořit na tocích takový stav, aby případná povodeň takového rozsahu, jaká přišla v roce 1997, nenapáchala podobné škody, a především aby neohrozila životy lidí. Za poslední tři roky jsme do protipovodňové ochrany investovali přibližně 190 miliónů korun. * V této souvislosti se často mluví o výstavbě dalších přehrad a poldrů - je to rozumné a reálné a máte na to dost prostředků? Poldry nejsou jediným technickým řešením v rámci protipovodňové ochrany, které připravujeme. Nám se jedná o vytvoření efektivního systému, kde jednotlivá opatření na sebe budou navazovat, vzájemně se doplňovat a tím zvyšovat svou účinnost. To je to rozumné a jsem přesvědčen, že i reálné. V současné době ministerstvo zemědělství, náš zakladatel, realizuje půjčku se schválení státních garancí na období 2002-2005, kterou má poskytnout Evropská investiční banka. Půjčka je samozřejmě určena pro celou republiku, vzhledem k charakteru toků a technickým možnostem v uceleném povodí však očekáváme, že velký podíl z této půjčky dostane právě Morava. Před povodněmi je třeba se chránit, současně je však třeba si uvědomit, že maximální ochrana by stála tolik, že by na ni neměly ani mnohem vyspělejší ekonomiky. Musíme tedy vybudovat ochranu tak, aby byla efektivní - a samozřejmě při tom využijeme i moderních poznatků, které si naši pracovníci osvojili v zahraničí. Poldry jsou preventivním opatřením, které se jeví jako velmi efektivní a navíc i velmi citlivé ke krajině, a tedy i k požadavkům ekologických aktivit. Nechceme totiž ohrazovat, zabetonovat a opevnit města tak, aby se tam za jakoukoli cenu nedostala voda, a nebrat přitom na nic jiného ohled. V oblastech, které jsou ohroženy vodou, je právě systém poldrů výhodný, neboť nám umožňuje manipulovat na toku a spojit tak protipovodňovou ochranu s varovnými a záchrannými systémy k prioritnímu cíli, kterým je záchrana životů. * Občané některých obcí jsou však spíše proti stavbě poldrů. Ano a já je chápu, ani mně by se nelíbilo bydlet v blízkosti nějaké hráze a nevědět, zda je bezpečná a jak bude vypadat její začlenění do krajiny. Zde je třeba dát na tyto otázky občanům jasnou odpověď a vysvětlení. Je třeba vnímat jejich oprávněné požadavky a sbližovat je s technickými potřebami. Na straně druhé je třeba si uvědomit, že nelze žít jenom na svém písečku, ale musíme pochopit i potřeby lidí žijících dál po toku, kterým musíme také pomoci. Je to tedy také otázka tolerance a solidarity. Po tom, co jsme začali tyto problémy vysvětlovat, se naštěstí myšlení lidí mění a potřeby svých spoluobčanů chápou. V této souvislosti bych chtěl také poděkovat všem, kteří nám pomáhají, třebaže se jejich názory k navrhovaným opatřením někdy od našich liší. Největší dík patří hejtmanům Jihomoravského a Severomoravského kraje Stanislavu Juránkovi (KDU-ČSL) a Evženu Tošenovskému (ODS) a jejich štábům; dělají v tomto směru maximum. * Je vůbec možné vybudovat dokonalou protipovodňovou ochranu? Takovou protipovodňovou ochranu, která by komplexně ochránila před jakýmkoliv přívalem vody, si nemůže dovolit ekonomika žádného státu. Je však třeba udělat v daných historicko-ekonomických podmínkách maximum toho, co udělat lze, a to co nejefektivněji. Generace, které přijdou po nás, budou hodnotit to, co jsme vybudovali, tak jako my hodnotíme dílo generací před námi. Je třeba říci, že předchozí vodohospodářské generace se vzhledem ke svým technickým a ekonomickým možnostem nemají mnohdy za co stydět, a byl bych rád, kdyby historie jednou totéž řekla o nás.