Stanovisko k přípravě účasti ČR na světovém summitu o udržitelném rozvoji v Johannesburgu

Stanovisko k bodu 6. programu 4. zasedání Rady NPCP 18.6.2002 - Příprava účasti ČR na světovém summitu o udržitelném rozvoji v Johannesburgu Ministr životního prostředí rozeslal s dopisem č. j.: M/100518/02 ze dne 21.5.2002 iniciativní materiál pro jednání vlády \"Strategie udržitelného rozvoje České republiky: Od ekonomického růstu k udržitelnému rozvoji\" s žádostí o připomínky a návrhy. S materiálem jsem se seznámil a jako člen Rady Národního programu čistší produkce chci v rámci bodu 6. programu 4. zasedání Rady NPCP sdělit následující. Předložený návrh strategie je překvapivě zdařilým nezpolitizovaným dílem resortu životního prostředí, které, kromě jiného, demonstruje kvalitní informovanost na světové úrovni. Tato skutečnost ihned nastoluje řadu otázek. Zmíním se zde jen o těch, které považuji za vývojově podstatné. Pojem udržitelnosti je v současné době pojmem nevystihujícím podstatu nutného řešení. Rovněž tak definice udržitelnosti z roku 1987 i z roku 2000 nevystihuje podstatu cíle lidstva. Obě zmíněné definice totiž paradoxně charakterizují trvalou neudržitelnost současného způsobu života na Zemi a řeší pouhý odklad důsledků fungování civilizací. Jsou do značné míry poplatné požadovanému světovému ekonomickému růstu. Odhlédnu-li od zanedbatelně krátkého funkčního období členů vlády, stejně zanedbatelné délky života jednotlivce a krátkozrakosti vlád velkých i malých zemí, střídajících se v krátkých cyklech a trpících většinou neschopností vidět dál než na konec jednoho volebního období, jeví se vše v jiné rovině. Životní prostředí a podmínky života, jak se ukázalo, jsou nenahraditelnou veličinou a podle toho je třeba seřadit priority. Zejména novodobá historie lidstvu předvedla, že desítky let vyznávaná dogmata mohou být fatálními omyly. Jedno takové dogma, zvané historický materialismus, s utopií inženýrství lidských duší, máme za sebou. Nyní dozvání dogmatu dalšímu, které vzniklo jen o několik desetiletí později, a kterému se říká neoklasická ekonomie se svou teorií, že ekonomika ponechaná sama sobě a poháněná přirozeným sebezájmem jednotlivců si sama najde rovnováhu prospívající společnému blahu. A dále, že ekonomika může nepřetržitě, donekonečna materiálně růst, aniž by ohrožovala okolí a fyzické i psychické zdraví člověka. Ekonomika tohoto pojetí se prakticky ve všem mýlí. Většina jejích pouček je v konfliktu s přírodními zákony a přirozenými principy podnikání, jimiž je údržba života vytvářením živobytí. Ekonomická dogmata nás nutí vydělávat si takovými absurditami, jako je ničení materiálních zdrojů, zdrojů kyslíku a jen velmi málo omezované vytváření jedovatých látek. Jedná se o filozofickou změnu v uvažování lidstva. Jsem toho názoru, že právě tyto přístupy by měly zaznít v Johannesburgu s úsilím co nejdříve nastartovat celosvětový proces cíleného uchovávání života na Zemi. Tato filozofie fanaticky nepotlačuje ekonomiku, která fungovat musí, ale ekonomický růst nestaví v žebříčku priorit na první místo, kde z hlediska elementární logiky stojí právě uchování života na planetě. Dosažení takového cíle je v současné době těžko představitelné, jednak ve světle zájmů světového kapitálu a jednak ve světle faktu stále probíhajících nebo hrozících konfliktů bezmála středověkého charakteru, světového terorismu a primitivismu. Přesto se jedná o jedinou možnost, jak uchovat život na Zemi. Čím dříve vznikne instituce charakteru planetárního střediska, jehož jediným úkolem bude řízení a regulace života a chování lidstva na planetě na základě vědeckých poznatků, tím více se přiblíží naděje na uchování života na Zemi. A samozřejmě se nejedná o jediný živočišný druh \"homo sapiens\", který je součástí přírody a života, nýbrž o život v celém spektru. To vše vyžaduje, de facto, jediný zásadní předpoklad. Tím je politická vůle a zralost. Jednalo by se o celosvětový konsensus podepřený světově platnou legislativou vycházející z nové filozofie a disponující dostatečnou silou k realizaci nutných opatření nebo kroků, které by jednotlivé země nebo kontinenty musely strpět. Šance lidské společnosti na přežití daleko do budoucnosti spočívá ve spolupráci, nikoli v soutěži. Otázkou v současné době však je, zda proces devastace planety nedospěl již ke zlomovému bodu, po jehož překročení není cesty návratu k podmínkám stejným nebo podobným přirozenému vývoji. Za další vývojově podstatný bod považuji nutnost okamžitého omezení a drakonické restrukturalizace administrativních systémů zabývajících se otázkami životního prostředí s cílem dosažení efektivní činnosti a požadovaných výsledků. Stovky parazitujících úředníků a organizací zneužívají důležitosti problému a zahlcují vlády zemí a sami sebe tunami papíru ve skutečnosti nic neřešícími. Čerpají obrovské objemy finančních prostředků souběžně s probíhajícími hladomory v různých částech světa. Navíc jsou ovlivňováni zájmy mocných ekonomik a tak výsledkem je jen neoprávněné tvrzení o výsledcích a o činnosti struktur. Skutečné výsledky za uplynulých deset let jsou však tristní. Je třeba, aby toto na summitu v Johannesburgu také zaznělo. Přibylo hladovějících a hladem zemřelých, prohloubily se sociální rozdíly, zrychlilo se tempo likvidace deštných pralesů, nenávratně zmizely desítky živočišných a rostlinných druhů, zrychlilo se tempo znečisťování životního prostoru na Zemi. Již to, co je uvedeno dostačuje k oprávněnému tvrzení, že výsledky vyplývající ze závěrů Konference OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiro, jsou přinejmenším mizerné. Je nežádoucí, aby světová veřejnost byla mystifikována. Mám-li shrnout svá stanoviska, tak následujícím způsobem. Česká delegace by měla do své prezentace zahrnout: požadavek revize různých modifikací pojmu udržitelnosti života s nastolením cíle uchování kvalitativně nezměněného života na Zemi, požadavek neprodleného zahájení procesu změny filozofie fungování lidské společnosti, kde přední místo v prioritách bude zaujímat uchování života na planetě, se zahájením promyšlené masivní výchovy všech vrstev obyvatelstva. Tím je myšlena skutečná výchova, nikoli vykázaná. Cílem je dosažení konsensu všech zemí světa a přijetí celosvětově platné a respektované legislativy, požadavek na optimalizaci činnosti environmentální administrativy s účinnou reorganizací struktur, důraznou kritiku reálných výsledků za uplynulé desetiletí s požadavkem formulace věcných kroků namísto deklarativních prohlášení, výkaznictví, administrování a environmentálního alibismu. Výše popisovaný proces přijetí nové filozofie a realizace vyplývajících postupných kroků může probíhat jen společně a kontinuálně. Českou republiku ani žádnou jinou zemi nelze vyjmout. Proto je jasné, že do doby ukončení tohoto procesu bude muset ČR postupovat podle své národní strategie, která nebude v rozporu se strategiemi ostatních zemí. K prezentaci takto závažných požadavků bude třeba i odpovídajícího složení české delegace. To, že jsme malou evropskou zemí, neznamená, že musíme mlčet. Členové české delegace by, kromě odborné erudice, měli disponovat určitými vlastnostmi, mezi něž jistě patří příslušná dávka sebevědomí, národní cítění, osobní statečnost a skutečnost nezatíženosti osobními cíli a zájmy. Toto musí v plném rozsahu platit i pro politika, který českou delegaci povede. Přeji si, a české delegaci rovněž, důstojnou a úspěšnou reprezentaci České republiky na summitu v Johannesburgu a úspěch při uplatňování návrhů a požadavků českou stranou předložených. Ing. Josef Novák Zdroj: ČEÚ