zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Dnes jde do vlády Zpráva o průběhu a výsledcích Světového summitu o udržitelném rozvoji

16.12.2002
Obecné
Dnes jde do vlády Zpráva o průběhu a výsledcích Světového summitu o udržitelném rozvoji
Důvod předložení materiálu: Zpráva o průběhu a výsledcích Světového summitu o udržitelném rozvoji se předkládá podle usnesení vlády ČR ze dne 10. července 2002. č. 730. Zpráva byla projednána v rámci meziresortního připomínkového řízení se všemi členy vlády a guvernérem ČNB. Návrh U S N E S E N Í vlády České republiky ze dne č. ke zprávě o průběhu a výsledcích Světového summitu o udržitelném rozvoji V l á d a I. b e r e n a v ě d o m í 1. zprávu o průběhu a výsledcích Světového summitu o udržitelném rozvoji (dále jen “Summitu”) obsaženou v části II. předloženého materiálu, 2. doporučení institucionálně zabezpečit na národní úrovni řešení problematiky udržitelného rozvoje vytvořením poradního orgánu vlády pro udržitelný rozvoj, a to restrukturalizací existujících poradních orgánů vlády zabývajících se touto či podobnou problematikou; II. u k l á d á ministru životního prostředí ve spolupráci s místopředsedou vlády pro výzkum a vývoj, lidská práva a lidské zdroje, s ministrem práce a sociálních věcí, ministrem průmyslu a obchodu, místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí, ministrem financí a ministrem pro místní rozvoj v návaznosti na předložení zprávy o stavu řešení problematiky udržitelného rozvoje v České republice v souladu s usnesením vlády č. 553 ze dne 29. května 2002 předložit vládě do 28. února 2003 návrh postupu k institucionálnímu zabezpečení problematiky udržitelného rozvoje na národní úrovni; III. d o p o r u č u j e ministrům a vedoucím ostatních ústředních orgánů státní správy v rámci kompetencí a možností svých resortů implementovat závěry Summitu obsažené v hlavním výstupním dokumentu Summitu, tzv. “Implementačním plánu”. Provedou: členové vlády vedoucí ostatních ústředních orgánů státní správy Předkládací zpráva Světový summit o udržitelném rozvoji (World Summit on Sustainable Development, WSSD, dále jen ”Summit”) se konal v Johannesburgu v Jihoafrické republice ve dnech 26.srpna – 4. září 2002. Summitu předcházel rok příprav a čtyři zasedání Přípravného výboru. Měřeno přítomností více než stovky hlav států a vlád na vrcholové části Summitu šlo o jednu z největších a nejprestižnějších globálních konferencí OSN. Hlavními výstupy Summitu jsou „Implementační plán” („Plan of Implementation“, stručné shrnutí jím pokrytých tematických oblastí je uvedeno v příloze předloženého materiálu) a „Johannesburgská deklarace“, významné jsou však i tzv. partnerské iniciativy, dobrovolné společné závazky vlád, mezinárodních organizací a nevládních aktérů ke konkrétním aktivitám na podporu udržitelného rozvoje. Cílem Summitu bylo posoudit po deseti letech pokrok, dosažený světovým společenstvím při realizaci závěrů Konference OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED, Rio de Janeiro 1992), která svými klíčovými dokumenty (Deklarací z Ria a Agendou 21) vytýčila cestu k udržitelnému rozvoji, a upřesnit směřování k udržitelnému rozvoji s ohledem na současné podmínky. V éře globalizace koncept “udržitelného rozvoje” prošel obsahovým vývojem s trvale rostoucím důrazem na rovnováhu své ekonomické, sociální a environmentální dimenze. To mělo za následek propojení negociačních okruhů sociální, environmentální, ekonomické a obchodní sféry. Největší pozornost byla zaměřena na oblasti “nástroje realizace” (financování, oddlužení, obchodní režimy apod.) a “institucionální rámec pro udržitelný rozvoj”. Summit v Johannesburgu měl být akčním summitem s důrazem na implementaci a na stanovení konkrétních, obsahově i časově vymezených cílů mezinárodního společenství ve vybraných oblastech. Tyto představy se však vzhledem k přetrvávajícím názorovým rozdílům ukázaly jako příliš ambiciózní. Mezi nejspornější témata patřil obchod a financování, a to konkrétně otázka, zda může Summit formulovat závazky jdoucí za rámec dohody dosažené na Mezinárodní konferenci o financování rozvoje v mexickém Monterrey v březnu 2002 a na ministerském zasedání Světové obchodní organizace v Doha v listopadu 2001. Složité diskuse se vedly o dalším postupu v oblasti energetiky, oceánů a rybolovu, ochrany klimatu a biodiverzity, využívání chemických látek atd. Teprve dohoda v otázce globálního snížení podílu osob bez přístupu k základním hygienickým službám a spojení zdravotních služeb nejen s obecnými lidskoprávními standardy, ale i se specifickými kulturními a náboženskými hodnotami, umožnila konečné odsouhlasení textu Implementačního plánu. Dokument je navzdory svému označení spíše souborem vybídek, záměrů a cílů, aniž by bylo řečeno, jak (a zda vůbec) budou realizovány. S ohledem na tuto skutečnost některé skupiny zemí již na závěrečném plénu signalizovaly zájem jít nad jeho rámec – Evropská unie např. (spolu se spřízněnou skupinou států včetně ČR) s poukazem na to, že nebyly přijaty žádné kvantitativní cíle ve vztahu k obnovitelným zdrojům energie (což je považováno za nejvýznamnější konkrétní negativum Summitu), představila deklaraci, v níž vyzvala k přijetí konkrétních regionálních a globálních závazků v této oblasti. Johannesburgská deklarace je pokusem o shrnutí hlavních politických priorit negociací, bez zásadního obohacení výsledků včleněných do Implementačního plánu, a její význam spočívá spíše v potvrzení politické vůle vlád dosáhnout společného cíle - udržitelného rozvoje. Mezi nejvýznamnější partnerské iniciativy (viz výše) patří projekty v prioritních oblastech (voda, energetika, zdraví, zemědělství a biodiverzita), které ve spolupráci s partnery (EU, Kanada aj.) připravily USA a které mají pro nejbližší léta zajištěny prostředky v objemu několika miliard dolarů. Bezprostřední finanční přínos ostatních partnerských iniciativ je odhadován na čtvrt miliardy dolarů. Hodnocení Summitu v Johannesburgu se pohybují v širokém rozmezí v závislosti na očekáváních aktérů a míře, v jaké byly nakonec reflektovány jejich zájmy a vyjednávací pozice. Uspokojení z přijatých závěrů většinou vyjadřují rozvojové země. Jestliže UNCED v Riu před deseti lety znamenala razantní nástup environmentálních hledisek, Summit v Johannesburgu uvedl do rovnováhy tři pilíře udržitelného rozvoje a přímo propojil opatření k ochraně životního prostředí a přírodních zdrojů s bojem proti chudobě či s podmínkami mezinárodního obchodu včetně odbourávání obchodních překážek a dotací na straně vyspělých zemí. I když výsledná podoba ustanovení nepřesahuje rámec dohod z ministerského zasedání Světové obchodní organizace v Doha, Summit v Johannesburgu zohledněním obchodní agendy posílil budoucí vyjednávací pozice rozvojových zemí. Evropská unie výsledky Summitu “obezřetně uvítala”. Především z perspektivy environmentálního a sociálního pilíře se snažila být maximálně pozitivní silou, ovšem spojení těchto témat s problematikou zemědělských a energetických dotací negociační pozici EU do jisté míry oslabilo, stejně jako časté názorové různice mezi jednotlivými členskými zeměmi. Za svůj největší úspěch EU zřejmě považuje přijetí časového cíle v oblasti hygienických služeb. Také z pohledu České republiky lze výsledky Summitu označit spíše za úspěch, neboť potvrdily závazek mezinárodního společenství k udržitelnému rozvoji a lze očekávat další rozpracování jeho závěrů v evropském měřítku. V Implementačním plánu byly potvrzeny všechny formulace týkající se vzdělávání a vědy, které ČR v průběhu přípravného procesu i na vlastním Summitu prosazovala. Byla schválena jedna partnerská iniciativa předložená ČR (tzv. Visegrádská letní škola rozvojové pomoci) a ke dvěma významným iniciativám se ČR připojila (k iniciativě environmentálního partnerství Východ-Západ předložené EU, Gruzií a Ukrajinou a k britské environmentální iniciativě z oblasti energetiky). Za nesporný přínos Summitu lze též označit fakt, že dokázal mobilizovat občanskou společnost, přilákat pestrou směs aktivistů a zájmových skupin s širokým spektrem názorů, a iniciovat tak rozsáhlou neformální diskusi o udržitelném rozvoji a budoucnosti Země. Udržitelný rozvoj byl v Johannesburgu definován šířeji než na UNCED v Riu, s menším důrazem na ochranu životního prostředí a s větším důrazem na boj proti chudobě či na obchodní problematiku. Tím Summit přispěl k aktualizaci “globální rozvojové agendy” a stal se zároveň aktuálním testem vůle mezinárodního společenství ke spolupráci. Otevřenou otázkou zůstává, jak bude tato vůle proměněna ve skutky. V této souvislosti jsou často za největší konkrétní přínos Summitu označovány jednotlivé partnerské iniciativy. Je nezbytné, aby jednotlivé resorty státní správy sledovaly možnosti implementace těch článků Implementačního plánu, které spadají do jejich působnosti a zároveň v této činnosti v maximální možné míře navzájem spolupracovaly, neboť řada článků má obsahově výrazně průřezový charakter spadající do působnosti několika resortů současně, případně do působnosti poradních orgánů vlády. Vedle toho je však žádoucí, vzhledem k průřezovému a nadresortnímu charakteru udržitelného rozvoje a v souladu s doporučením Implementačního plánu (v části týkající se institucionálního zabezpečení udržitelného rozvoje na národní úrovni), aby sledování možností a případných nových cest k naplňování závěrů Summitu ve vymezeném časovém okamžiku přešlo na nadresortní orgán, který bude provádět syntézu a integraci podnětů dodaných jednotlivými resorty státní správy. Toto hledisko by mělo být doplněno zapojením zástupců dalších složek občanské společnosti. Vzhledem k existenci řady poradních orgánů vlády, které se zabývají podobnou problematikou (jako např. Rady pro sociální a ekonomickou strategii, Rady pro zdraví a životní prostředí atd.), by i v zájmu nezvyšování nároků na státní rozpočet bylo vhodné, aby tento nadresortní orgán vznikl restrukturalizací některého stávajícího poradního orgánu. Usnesení vlády č. 553 ze dne 29. května 2002 uložilo ministru životního prostředí ve spolupráci s ministrem práce a sociálních věcí, ministrem průmyslu a obchodu, ministrem zahraničních věcí, ministrem financí a ministrem pro místní rozvoj předložit vládě zprávu o stavu řešení problematiky udržitelného rozvoje v České republice. Vzhledem k výše uvedenému je žádoucí, aby v návaznosti na předložení této zprávy, která shrne a vyhodnotí dosavadní opatření k zajištění udržitelného rozvoje na národní úrovni, uvedení členové vlády a vedoucí ostatních ústředních orgánů státní správy zpracovali a předložili vládě návrh jeho institucionálního zabezpečení. Z předloženého materiálu nevyplývají přímé finanční dopady na státní rozpočet. Materiál byl projednán na meziresortním jednání na Ministerstvu zahraničních věcí ČR dne 25. listopadu 2002 konferenčním způsobem a na jednání vlády je předkládán bez rozporu.
Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
UŽITEČNÉSEMINÁŘE.CZ
14
11. 2017
14.11.2017 - Seminář, školení
Hradec Králové,
Hotel Tereziánský dvůr
UŽITEČNÉSEMINÁŘE.CZ
21
11. 2017
21.11.2017 - Seminář, školení
Praha,
Konferenční centrum CITY - Pankrác
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí