Perlička: Kůň jako příčina alkoholismu
Konrad Lorenz popisuje, že i zvířata vykazují ritualizovaná chování typu
\"ťukání na dřevo\", včetně různých až obsesivních prvků. Lorenzem osobně
zaznamenaný případ se týká husy, která se při prvním vstupu do určité místnosti
polekala a zareagovala instinktivně - únikem ke světlu, respektive k oknu (což
odpovídá příslušné únikové reakci těchto ptáků). Při dalších návštěvách pokoje
pak zacházela taktéž k oknu, už však zcela klidně a jen tak krátce, \"ze
zvyku\". Tento případ je ještě vcelku normální, Lorenz však cituje další autory,
kteří si povšimli mnohem větších bizarností. Margaretta Altmanová se například
zmiňuje o koni, se kterým několikrát tábořila na určitých místech. Kůň posléze
nebyl ochotný kolem takových míst projít, aniž by se alespoň na oko opět
\"tábořilo\" - bylo tedy potřeba složit z něj náklad, chvíli čekat, pak jej
znovu naložit a vyrazit na další cestu. Ještě podivuhodnější je pouze jako
legenda tradovaný příběh koně patřícího původně jistému těžkému alkoholikovi.
Vždy, když šel s novým majitelem kolem nálevny, musel tento na chvíli zastavit,
vejít do místnosti a zase se vrátit - jinak nebylo možné pokračovat v cestě. A
aby historka měla nějaký další vývoj - dotyčnému to celé bylo trapné a tak si
začal v hospodách sám posléze objednávat a nakonec se díky svému koni skutečně
stal alkoholikem :-). V psychologické, respektive psychoanalytické terminologii
by popisované chování pravděpodobně odpovídalo nutkavé neuróze. (Zdroj: Konrad
Lorenz: Takzvané zlo, Mladá fronta, Praha, 1992)
Konrad Lorenz popisuje, že i zvířata vykazují ritualizovaná chování typu \"ťukání na dřevo\", včetně různých až obsesivních prvků.
Lorenzem osobně zaznamenaný případ se týká husy, která se při prvním vstupu do určité místnosti polekala a zareagovala instinktivně - únikem ke světlu, respektive k oknu (což odpovídá příslušné únikové reakci těchto ptáků). Při dalších návštěvách pokoje pak zacházela taktéž k oknu, už však zcela klidně a jen tak krátce, \"ze zvyku\".
Tento případ je ještě vcelku normální, Lorenz však cituje další autory, kteří si povšimli mnohem větších bizarností. Margaretta Altmanová se například zmiňuje o koni, se kterým několikrát tábořila na určitých místech. Kůň posléze nebyl ochotný kolem takových míst projít, aniž by se alespoň na oko opět \"tábořilo\" - bylo tedy potřeba složit z něj náklad, chvíli čekat, pak jej znovu naložit a vyrazit na další cestu.
Ještě podivuhodnější je pouze jako legenda tradovaný příběh koně patřícího původně jistému těžkému alkoholikovi. Vždy, když šel s novým majitelem kolem nálevny, musel tento na chvíli zastavit, vejít do místnosti a zase se vrátit - jinak nebylo možné pokračovat v cestě. A aby historka měla nějaký další vývoj - dotyčnému to celé bylo trapné a tak si začal v hospodách sám posléze objednávat a nakonec se díky svému koni skutečně stal alkoholikem :-).
V psychologické, respektive psychoanalytické terminologii by popisované chování pravděpodobně odpovídalo nutkavé neuróze.
(Zdroj: Konrad Lorenz: Takzvané zlo, Mladá fronta, Praha, 1992)
Sdílet článek na sociálních sítích