Když vyschly vrty

V blízkosti hlavního města Azerbájdžánu Baku se táhnou bývalá ropná pole... Moře z velké části ustoupilo a odhalilo místa zmaru, smutku a bídy... Většina ropy se zde již dávno vyčerpala, dnes se těží hlavně z obrovských plošin z hlubin Kaspického moře. Zůstaly rozvalené těžební věže, spleť potrubí, černá jezírka, všudypřítomný zápach ropy... A lidé. Pár desítek jich žije v bývalých naftařských domcích a snaží se získat ze země zbytky \"černého zlata\". Jiný způsob obživy kdysi slavná ropná pole, kde pracovaly tisíce naftařů, neposkytují. Války začínají nenápadně, obvykle dávno před prvními výbuchy. Čečenská válka nezačala bombardováním Grozného 11. prosince 1994, ale o tři měsíce dříve a o několik set kilometrů východněji: v hlavním městě Ázerbájdžánu Baku. Tři roky po rozpadu Sovětského svazu je tu podepsán \"kontrakt století\": deset velkých mezinárodních firem, včetně tureckých, ázerbájdžánských, norských a amerických tu pod vedením British Petroleum zakládá konsorcium na těžbu ropy z Kaspického moře AIOC. Než se Rusko otřásané rozpadem ekonomiky stačilo vzpamatovat, patřila ropa, kterou Moskva považovala sto let za svou, někomu jinému. V \"kontraktu století\" zůstal na Ruskou federaci pouhý desetiprocentní podíl. Útokem generála Gračova, tehdejšího ministra obrany Ruska, na severokavkazské Čečensko, začal boj o zvrácení situace na jižních svazích Kavkazu. Je totiž o co stát: Konsorcium vytvořené na dobu 30 let s předpokládanými investicemi osm miliard dolarů ovládá jen na třech hlavních ložiskách v Kaspiku (Azeri, Čirag a Gunašli) zásoby 4,3 miliardy barelů ropy. O tu se vede čečenská válka, nikoliv o nepatrné zásoby ropy na čečenském území. Čečensko je klíč k jižnímu Kavkazu a stalo se forpostem ruské vojenské přítomnosti v blízkosti ropných polí. Většina analytiků se už dnes shoduje na tom, že válka v Čečně je jen jakýmsi preludiem k možnému velkému celokavkazskému konfliktu. Zkušenost posledních deseti let je znepokojující: Rusko vyprovokovalo začátkem devadesátých let válku v Abcházii , což znamenalo její faktické odtržení od Gruzie. Abcházie se stala ruskou kolonií na Černém moři. Ruské trhání Gruzie na kusy pokračuje i v Jižní Osetii. Kdo totiž ovládne Gruzii, bude ovládat transport ropy z Kaspiku na západ. Do Evropy je třeba přepravit ropu z tradičních pobřežních ázerbájdžánských ložisek (20 procent ázerbájdžánské těžby), ropu z mořských vrtných plošin (dnes už 80 procent těžby) plus ropu těženou na východním pobřeží Kaspiku - v Kazachstánu. Zatím hlavní část teče potrubím tzv. Severní cestou přes území Ruska do černomořského přístavu Novorossijsk. Část stávající Západní cestou, což je potrubí o malém průměru končící v gruzínském černomořském přístavu Supsa. Mezinárodní konsorcium začalo stavět Jižní cestu. Povede také z Baku, přes hlavní gruzínské město Tbilisi, nikoliv však do Černého moře, nýbrž do tureckého středomořského přístavu Džejchán, čímž se ropa vyhne již beztak ekologicky neúnosně ohroženému Bosporu. Nejslavnější ropovod dnešního světa bude 1040 mil dlouhý, proteče jím milión barelů ropy denně a jeho stavba bude stát asi tři miliardy dolarů. Vloni 15. dubna se v Londýně odehrála událost, kterou světové sdělovací prostředky takřka nezaznamenaly: Viceprezident největší ruské naftové společnosti LUKOIL Dževan Čelojants prohlásil na mezinárodní energetické konferenci: \"Naše společnost odstupuje od financování výstavby ropovodu Baku - Tbilisi - Džejchán.\" Rusko nepokrytě vyhlásilo mezinárodnímu konsorciu válku s cílem strhnout kontrolu přepravy ropy do Evropy na sebe. Upřednostnění Severní cesty znamená zatím válku ekonomickou. Výhledy na příštích pět let na Jižním Kavkaze však nejsou příliš optimistické. Prudké zvyšování rezidentur ruských tajných služeb v Gruzii, bombardování jejího území v příhraničních oblastech s Čečnou, otevřené ruské podporování separatistické autonomie v Adžárii a opakující se atentáty na gruzínské politiky včetně prezidenta Ševarnadzeho, to vše jsou iniciální a plíživé projevy velkého konfliktu, který může brzy na Kavkaze vypuknout. Kavkaz totiž není pro Rusko jen Kavkazem Lermontova a Tolstého, ale především zemí ropy. Jaromír Štětina, agentura Epicentrum ZDROJ: Víkend