Zelená bouře

Hrozí světu ekologický kolaps, nebo se životní postředí zlepšuje? Spor, který před sedmnácti měsíci vyprovokoval dánský profesor statistiky Björn Lomborg, se neustále vyostřuje a začíná přesahovat ryze vědecký rozměr. Ještě v září 2001 byl Björn Lomborg neznámým profesorem univerzity v dánském Aarhusu. Dnes, půldruhého roku po vydání knihy Skeptický ochránce životního prostředí (viz TÝDEN č. 09/02), je z něho jedna z nejkontroverznějších mediálních celebrit planety. O knihu se živě zajímají Lomborgovi odpůrci z řad radikálnějších ekologů. V nejnovějším pokračování sporu prohlásil dánský výbor pro vědeckou nečestnost, že \"objektivně řečeno, publikace rozhodně spadá do kategorie vědecky nečestného\". Kniha dnes osmatřicetiletého Lomborga rozhněvala komunitu zelených tvrzením, že většina jimi propagovaných kauz, jako globální oteplování, znečištění vody a ovzduší, ozonová díra, chudoba třetího světa, zmenšování zalesněné plochy a mnoho dalších, je buď na cestě k relativně uspokojivému vyřešení nebo přinejmenším silně pesimisticky nadsazená. Bouřlivé negativní reakce se pohybovaly ve škále sahající od obligátního dortu vrženého do tváře po odsouzení v podobě jednoznačně odmítavých článků ve vlivných vědeckých časopisech. Jedenáct ku jedné Tady se případ začíná komplikovat. Nejhlasitějším Lomborgovým kritikem se stal měsíčník Scientific American, jedna z nejautoritativnějších publikací v oboru. Odmítnutí Lomborgových tezí věnoval plných jedenáct tiskových stran. Když dánský vědec žádal o možnost odpovědi, dostal pouze stranu jedinou. Lomborg tedy na svoje internetové stránky umístil odpověď, v níž ocitoval bod po bodu článek Scientific Americanu i s protiargumenty. Americký časopis mu vzápětí pohrozil žalobou za porušení autorských práv, nestáhne-li původní text z webu. Po celou dobu sporu se případem Lomborg zabýval zmiňovaný dánský výbor pro vědeckou nečestnost. V polovině ledna rozhodl, že \"ve světle systematické jednostrannosti ve výběru dat a v argumentační linii zjevně jednal v rozporu s osvědčenou vědeckou praxí\". Kuriózně však působí následná krkolomná formulace, již výbor použil, že totiž Lomborg zároveň není vinen hrubou nedbalostí. Pokud se tedy výbor usnesl, že je naopak vinen čímsi jako nezamýšlenou nečestností, jde podle všeho o koncept dosud známý pouze v literatuře: doporučenou četbou by mohl být George Orwell. Vědec nevědec Odpůrci dánského profesora přitom nemusejí munici hledat pod lupou. Lomborgova kniha není ryze vědeckou prací, vždyť autor neměl až do poloviny 90. let o ekologii anebo přírodní vědy vážný odborný zájem. Skutečnost, že byl dlouholetým členem Greenpeace, do práce jezdí z obavy o životní prostředí na kole a nejí maso, z něho ještě nečiní vědeckou autoritu. Poté, co svou knihou vyvolal zmíněný rozruch, se stal miláčkem kritiků zeleného hnutí; nová pravostředová vláda v Kodani jej dokonce jmenovala šéfem Ústavu pro vyhodnocování ekologických investic. Ekologové doufají, že výrok výboru jej o vlivné místo pozici připraví. Ani pozice Lomborgových odpůrců však není bez komplikací. Výbor je složen z pro minentních vědců, nezřídka přímo těch, jejichž práci profesor v knize napadl. Výbor navíc při odsudku Lomborgovy knihy použil téměř výhradně čtyř článků otištěných v časopise Scientific American. Přitom tyto články bral jako objektivní vědeckou práci, přestože logičtější by bylo chápat je jako protinázor. Lomborgova nejzávažnější výtka na adresu ekologů spočívá v tom, že předkládají veřejnosti systematicky pesimistické zprávy o stavu světa, což jim má usnadnit získávání financí a společenskou prestiž. V tomto světle je těžké vidět pozici členů výboru jako jednoznačně nestrannou. Výbor v prohlášení neuvedl jediný konkrétní příklad, na němž by nečestnost knihy ilustroval. \"Rád bych se bránil, ale není to možné,\" reaguje na to Lomborg. \"Je to, jako by vám řekli, že jste se dopustili vraždy, ale neřekli, koho jste zabili.\" Nečekaná pomoc Pomoc Lomborgovi přispěchala i z nečekaných koutů. Za dánského profesora se postavil například Patrick Moore, zakladatel Greenpeace International, který se během let nepohodl s radikálnějšími kruhy hnutí. Moore souhlasí s Lomborgovým tvrzením, že mnoho argumentů radikálních ekologů je nadsazených. Mezi nejkontroverznější práce samorostlého Kanaďana patří pojednání o lesnictví, v němž tvrdí, že argumentace ekologických organizací v konečných důsledcích životnímu prostředí dokonce škodí. \"Co škodí, je trvalá přeměna lesů na zemědělské plochy, ne těžba, která umožní les obnovit,\" říká například. \"Světový fond na ochranu přírody (WWF) tvrdí, že v důsledku komerční těžby dřeva ročně vyhyne padesát tisíc druhů. Několikrát jsem fond žádal o jejich seznam; nedostal jsem nikdy nic. Neexistuje jediný důkaz, že komerční těžba způsobila vyhynutí byť jediného druhu.\" Obvykle dobře informovaný britský časopis The Economist si na adresu výboru nebere servítky: \"Objektivně řečeno, prohlášení je nekompetentní a ostudné.\" Zdroj: Týden