Evropské trendy v bioenergetice
Kent Nyström Využívání bioenergie závisí na nabídce a poptávce. Nabídka se v
různých zemích liší. Může jít odpady z lesů, ze zemědělství, z dřevozpracujícího
průmyslu či odpadní dřevo ze staveb. Může jít rovněž o primární surovinu, jako
jsou rychlerostoucí dřeviny či energetické byliny. Poptávka závisí zejména na
ceně a užitné hodnotě. Cena je z části výsledkem politických rozhodnutí, jako
jsou ekologické daně, obchod s emisními kvótami, apod. Z toho vyplývá, že vývoj
bioenergetiky je spojen s politickým rozhodováním. Podívejme se tedy na
evropskou politiku obnovitelných zdrojů energie. Začněme paradoxem: V EU
neexistuje deklarovaná obecná energetická politika. Avšak EU přijala v
energetické a klimatické oblasti směrnice, které byly schváleny členskými státy
a které směřují zřetelně jedním směrem - ke konverzi stávajícího energetického
systému na systém trvale udržitelný, soběstačný a využívající obnovitelné
zdroje. Dále, EU vytváří společné dohody, například v oblasti klimatu. Vlády
některých členských států EU jsou, co se týče obnovitelných zdrojů energie, \"v
první linii\" a snaží se postrkovat tímto směrem i instituce EU: Radu, Parlament
a Komisi. Na druhé straně, EU nyní začala tlačit na ty členské státy, které v
obnovitelných energiích zaostávají. Tento tlak brzy vytvoří velký rozvoj
domácích podniků vyrábějících zařízení a biopaliva. Tři strategická rozhodnutí,
která byla přijata: Bílá zpráva EU o obnovitelných zdrojích energie (OZE),
listopad 1997, která ukládá nárůst využívání OZE z 6 na 12% během 15 let od roku
1995 do roku 2010. Pro biomasu to znamená zvýšení z 45 Mtoe na 135 Mtoe. Kjótská
dohoda, prosinec 1997, který pro členské státy EU znamená snížení emisí CO2 do
let 2008 - 2012 o 8% oproti roku 1990. Zelená zpráva EU “Směrem k evropské
strategii bezpečnosti dodávek energie”, listopad 2000, která vyjadřuje silná
přání na snížení importu energie do EU. Současný import energie do EU
představuje 50% spotřeby a pokud nebudou přijata patřičná opatření, tak vzroste
na 70% během příštích 20-30 let. To je považováno za ekonomicky i strategicky
nepřijatelné. Nyní jsou strategická rozhodnutí přenášena na národní úrovně a do
dalších sektorů. Dokud jsou cíle pouze na úrovni EU, tak pouze několik členských
států aktivně přijímá opatření. To není žádné překvapení, jelikož náklady za
poškozování životního prostředí a klimatu platí v převážné míře společnost -
daňový poplatník. O něco vyšší cena biomasy v porovnání s fosilními palivy je
placena uživateli energie - podniky. Takže, např. zavedení ekologických daní
motivující ke konverzi na OZE, by znamenalo znevýhodnění podniků v zemích, který
toto opatření zavedly. Proto je velmi důležité jmenovitě určit pro každý členský
stát národní cíle pro jednotlivé sektory - což se právě děje. Nástroje používané
pro přenášení cílů na nižší úrovně jsou zejména směrnice přijaté Parlamentem a
Radou. Poté se směrnice stane národním zákonem v každém členském státu. Před
rokem byla přijata směrnice o elektřině z OZE. Ta stanovuje cíle pro každý stát.
Ne každý z nich může dosáhnout národní cíle bez pomoci dalších zemí EU. Proto
můžeme předpokládat zvyšující se tok biopaliv a/nebo zařízení přes národní
hranice. Pár měsíců poté vznikl návrh směrnice o kapalných biopalivech a v
červenci 2002 se objevil návrh směrnice o kombinované produkci tepla a
elektřiny. V oblasti klimatu jsou se právě v těchto dnech děje mnoho aktivit. S
využitím pružných mechanismů již začaly být uzavírány obchody. Země prodávají
své přebytky kvót skleníkových plynů a získávají finanční příspěvky na stavbu
zařízení využívajících OZE. Před několika měsíci členské státy ratifikovaly
Kjótský protokol. Takže nyní jej může EU ratifikovat jako část dohody z Kjóta na
velké konferenci OSN v Johannesburgu. Na podzim roku 2001 Komise uveřejnila
dokument, který poukazuje na 12 opatření, která musí být uskutečněna, aby EU
byla schopna splnit požadavky dohody z Kjóta. Jedním z těchto opatření je obchod
s emisními kvótami. Návrh směrnice o obchodování s emisními kvótami byl rovněž
publikován na podzim roku 2001. AEBIOM, Evropská asociace pro biomasu vydala
poziční zprávu na toto téma. V ní byly navrženy některé změny návrhu.
Nedůležitějším dokumentem je Zelená zpráva EU “Směrem k evropské strategii
bezpečnosti dodávek energie”. Ta navádí členské státy, aby v maximální míře
využívaly své domácí zdroje energie, pokud to neznamená zvýšení zátěže životního
prostředí. Situace v oblasti pelet v Evropě je znázorněna v tabulce získané z
dotazníku z dvanácti evropských zemí. Produkce pelet 2002 (t) Předpoklad pro
budoucnost (t) Kdy Využívání pelet 2002 (t) Předpoklad pro budoucnost (t) Kdy
Belgie 0 ? 50 Zvyšování Bulharsko ? ? ? ? ČR 25 000 250 000 2020 100 ?-350 000
2020 Chorvatsko 5 000 10 000 2003 0 ? Finsko 125 000 200 000 2005 25 000 100
000-1 000 000 2010 Německo (2001) 23 000 105 000 2004 (2001) 37 000 360 000 2007
Irsko 0 200 000 2006 0 20 000 2010 Nizozemí 60 000-80 000 150 000 2007-2010 30
000-40 000 Zvyšování SR 5 000 30 000 2004 1 000 100 000 2010 Slovinsko 0 50 000
2005 1 000 10 000 2003 Španělsko 9 000 ? ? ? Švédsko 800 000 1 400 000 2007 900
000 1 000 000 2007 Navíc k tomuto víme, že velká poptávka existuje ve Velké
Británii a Dánsku. Může jít o miliony tun. Všechny aktivity zmíněné v předešlém
textu vedou ke zvyšujícímu se využívání bioenergie a my zaznamenáváme vize
budoucích energetických systémů, které jsou diskutovány v různých zemích.
Podmínky jsou v jednotlivých zemích různé - některé mají hodně lesů, jiné zase
orné půdy. Různé jsou rovněž potenciály nabídky biopaliv i národní politiky
států. Proto je velmi důležité, že EU převezme jednotnou zodpovědnost v této
otázce. Na závěr bych si dovolil vyslovit naše nejzazší přání, aby si lidé na
celém světě uvědomili problém globálního oteplování a nedostatek udržitelného
rozvoje a začali tlačit své politiky k přijímání správných rozhodnutí, která by
pak mohla vytvářet globální dohody. A aby si každý uvědomil, že vše je naše
společná zodpovědnost. Zdroj: CZ BIOM - www.biom.cz [http://www.biom.cz]
Kent Nyström
Využívání bioenergie závisí na nabídce a poptávce. Nabídka se v různých zemích liší. Může jít odpady z lesů, ze zemědělství, z dřevozpracujícího průmyslu či odpadní dřevo ze staveb. Může jít rovněž o primární surovinu, jako jsou rychlerostoucí dřeviny či energetické byliny. Poptávka závisí zejména na ceně a užitné hodnotě. Cena je z části výsledkem politických rozhodnutí, jako jsou ekologické daně, obchod s emisními kvótami, apod. Z toho vyplývá, že vývoj bioenergetiky je spojen s politickým rozhodováním. Podívejme se tedy na evropskou politiku obnovitelných zdrojů energie.
Začněme paradoxem: V EU neexistuje deklarovaná obecná energetická politika. Avšak EU přijala v energetické a klimatické oblasti směrnice, které byly schváleny členskými státy a které směřují zřetelně jedním směrem - ke konverzi stávajícího energetického systému na systém trvale udržitelný, soběstačný a využívající obnovitelné zdroje. Dále, EU vytváří společné dohody, například v oblasti klimatu.
Vlády některých členských států EU jsou, co se týče obnovitelných zdrojů energie, \"v první linii\" a snaží se postrkovat tímto směrem i instituce EU: Radu, Parlament a Komisi. Na druhé straně, EU nyní začala tlačit na ty členské státy, které v obnovitelných energiích zaostávají. Tento tlak brzy vytvoří velký rozvoj domácích podniků vyrábějících zařízení a biopaliva.
Tři strategická rozhodnutí, která byla přijata:
Bílá zpráva EU o obnovitelných zdrojích energie (OZE), listopad 1997, která ukládá nárůst využívání OZE z 6 na 12% během 15 let od roku 1995 do roku 2010. Pro biomasu to znamená zvýšení z 45 Mtoe na 135 Mtoe.
Kjótská dohoda, prosinec 1997, který pro členské státy EU znamená snížení emisí CO2 do let 2008 - 2012 o 8% oproti roku 1990.
Zelená zpráva EU “Směrem k evropské strategii bezpečnosti dodávek energie”, listopad 2000, která vyjadřuje silná přání na snížení importu energie do EU. Současný import energie do EU představuje 50% spotřeby a pokud nebudou přijata patřičná opatření, tak vzroste na 70% během příštích 20-30 let. To je považováno za ekonomicky i strategicky nepřijatelné.
Nyní jsou strategická rozhodnutí přenášena na národní úrovně a do dalších sektorů. Dokud jsou cíle pouze na úrovni EU, tak pouze několik členských států aktivně přijímá opatření. To není žádné překvapení, jelikož náklady za poškozování životního prostředí a klimatu platí v převážné míře společnost - daňový poplatník. O něco vyšší cena biomasy v porovnání s fosilními palivy je placena uživateli energie - podniky. Takže, např. zavedení ekologických daní motivující ke konverzi na OZE, by znamenalo znevýhodnění podniků v zemích, který toto opatření zavedly.
Proto je velmi důležité jmenovitě určit pro každý členský stát národní cíle pro jednotlivé sektory - což se právě děje. Nástroje používané pro přenášení cílů na nižší úrovně jsou zejména směrnice přijaté Parlamentem a Radou. Poté se směrnice stane národním zákonem v každém členském státu.
Před rokem byla přijata směrnice o elektřině z OZE. Ta stanovuje cíle pro každý stát. Ne každý z nich může dosáhnout národní cíle bez pomoci dalších zemí EU. Proto můžeme předpokládat zvyšující se tok biopaliv a/nebo zařízení přes národní hranice.
Pár měsíců poté vznikl návrh směrnice o kapalných biopalivech a v červenci 2002 se objevil návrh směrnice o kombinované produkci tepla a elektřiny.
V oblasti klimatu jsou se právě v těchto dnech děje mnoho aktivit. S využitím pružných mechanismů již začaly být uzavírány obchody. Země prodávají své přebytky kvót skleníkových plynů a získávají finanční příspěvky na stavbu zařízení využívajících OZE. Před několika měsíci členské státy ratifikovaly Kjótský protokol. Takže nyní jej může EU ratifikovat jako část dohody z Kjóta na velké konferenci OSN v Johannesburgu. Na podzim roku 2001 Komise uveřejnila dokument, který poukazuje na 12 opatření, která musí být uskutečněna, aby EU byla schopna splnit požadavky dohody z Kjóta. Jedním z těchto opatření je obchod s emisními kvótami.
Návrh směrnice o obchodování s emisními kvótami byl rovněž publikován na podzim roku 2001. AEBIOM, Evropská asociace pro biomasu vydala poziční zprávu na toto téma. V ní byly navrženy některé změny návrhu.
Nedůležitějším dokumentem je Zelená zpráva EU “Směrem k evropské strategii bezpečnosti dodávek energie”. Ta navádí členské státy, aby v maximální míře využívaly své domácí zdroje energie, pokud to neznamená zvýšení zátěže životního prostředí.
Situace v oblasti pelet v Evropě je znázorněna v tabulce získané z dotazníku z dvanácti evropských zemí.
Produkce pelet 2002 (t) Předpoklad pro budoucnost (t) Kdy Využívání pelet 2002 (t) Předpoklad pro budoucnost (t) Kdy
Belgie 0 ? 50 Zvyšování
Bulharsko ? ? ? ?
ČR 25 000 250 000 2020 100 ?-350 000 2020
Chorvatsko 5 000 10 000 2003 0 ?
Finsko 125 000 200 000 2005 25 000 100 000-1 000 000 2010
Německo (2001) 23 000 105 000 2004 (2001) 37 000 360 000 2007
Irsko 0 200 000 2006 0 20 000 2010
Nizozemí 60 000-80 000 150 000 2007-2010 30 000-40 000 Zvyšování
SR 5 000 30 000 2004 1 000 100 000 2010
Slovinsko 0 50 000 2005 1 000 10 000 2003
Španělsko 9 000 ? ? ?
Švédsko 800 000 1 400 000 2007 900 000 1 000 000 2007
Navíc k tomuto víme, že velká poptávka existuje ve Velké Británii a Dánsku. Může jít o miliony tun.
Všechny aktivity zmíněné v předešlém textu vedou ke zvyšujícímu se využívání bioenergie a my zaznamenáváme vize budoucích energetických systémů, které jsou diskutovány v různých zemích. Podmínky jsou v jednotlivých zemích různé - některé mají hodně lesů, jiné zase orné půdy. Různé jsou rovněž potenciály nabídky biopaliv i národní politiky států. Proto je velmi důležité, že EU převezme jednotnou zodpovědnost v této otázce.
Na závěr bych si dovolil vyslovit naše nejzazší přání, aby si lidé na celém světě uvědomili problém globálního oteplování a nedostatek udržitelného rozvoje a začali tlačit své politiky k přijímání správných rozhodnutí, která by pak mohla vytvářet globální dohody. A aby si každý uvědomil, že vše je naše společná zodpovědnost.
Zdroj: CZ BIOM - www.biom.cz
Sdílet článek na sociálních sítích