Cesta do pravěku krajinou Poodří

Je to jako ve Foglarových knihách. Tajemný kraj těsně za městem voní dobrodružstvím a přitom je nedaleko, na dosah ruky. Stačí nastoupit do autobusu a na konečné stanici, za posledními domky, už vcházíte do jiného světa. Ruch ulic i davy lidí jsou pryč a před vámi je krajina, která pohlcuje a láká k toulání. Chráněná krajinná oblast Poodří proniká až za hranice stále ještě průmyslové Ostravy. Přímo před ředitelstvím vítkovických továren je zastávka autobusu č. 27. Netrvá to ani půl hodiny a jste z města venku, na konečné v Proskovicích. Vesnice na jižním okraji Ostravy je jedním mnoha z míst, odkud je možné vyrazit na krátkou procházku i celodenní výlet do Poodří. Ulička mezi zahradami ústí na louce pod vesnicí a pěšina už vás přivede k řece Odře, k jejím meandrům, slepým ramenům a do lužního lesa. Teď v zimě protínají pěšinu stopy běžkařů. Na bílých pláních se lyžaři nezapotí v žádném stoupání jako na horách, také se ale nesvezou z žádného kopce. Pokud se tedy podaří dobře namazat, mohou se klouzat Poodřím poháněni jen vlastní silou. Na otevřených pláních pomůže někdy ostrý vítr foukající do zad. Když ale začne fučet přímo do tváře, je lepší se otočit a změnit směr. Jiná ochrana před větrem v těch místech není. Louky v Poodří však nejsou úplně bez hranic. Dříve, než dojdeme k řece, musíme přelézt několik vyvýšených náspů často zarostlých duby, olšemi a vrbou. Náspy jsou hrázemi rybníků, které lidé v okolí Proskovic před stovkami let budovali. Dnes už tady rybníky nefungují, jsou bez vody a změnily se v louky. Po jedné ze starých hrází nedaleko řeky cválají dvě ženy na koních. Kromě běžkařů vyhledávají Poodří také lidé z jízdárny v nedaleké Staré Bělé. Jezdkyně jsou zachumlané do prošívaných bund a zvířatům se z nozder valí pára. V patnáctistupňovém mrazu musí být v sedle pěkná zima. Dvojice míří k Odře, ale dobrých deset metrů od břehu stáčí koně stranou. Není divu. Jsme na protilehlé straně meandru a řeka se tu ostře zařezává do krajiny. Kolmým srázem padá louka do ledové vody, kde temná hladina Odry ukusuje břeh a vymílá nebezpečné převisy, teď navíc zafoukané sněhem. Kdo se však do Poodří vypraví v mrazivém počasí zimních měsíců, má naději, že se dostane i do míst, která jsou jindy přístupná jen stěží. Slepá ramena skrytá v lužních lesích jsou zamrzlá a ztuhly také mokřiny a tůně jindy plné bahna a vody. Pohyblivé nánosy písku v zákrutech řeky jsou tvrdé jako dlažba ve městě a můžete se po nich procházet bez obav, že se náhle zaboříte až po pás. V létě tu bzučí a bodají tisíce komárů, v zimě je ale klid a do nosu štípe jenom mráz. Jedním z takových míst je soutok Odry s říčkou Ondřejnicí. Abychom se tam dostali, kráčíme proti proudu po levém břehu Odry. Tam, kde zákruty řeky zpomalují tok, narůstá na hladině vrstva ledu a místy sahá až doprostřed koryta. Vodou plují chuchvalce husté ledové kaše, řeka tuhne za pohybu. Chuchvalce se otírají o břehy a tiše šustí. Někde se v meandrech zachytí, ztvrdnou a ledový krunýř zase o něco více pokryje hladinu. Míříme na jih a z oparu v dálce vylézají hřebeny Beskyd. Krajina je tu bez jediného sloupu vysokého napětí, zato se na loukách tyčí mohutné osamělé duby. Rázem je tu obraz z knížek jiného spisovatele. Jako by právě tudy vedl Eduard Štorch promrzlou a vyhladovělou tlupu pravěkých lovců. Jako by tudy táhla k Moravské bráně mezi Beskydy a Jeseníky stáda mamutů a zubrů. V pravěku ovšem protékala Odra souvislým pásmem lužních lesů. Až mnohem později začali lidé lesy kácet a zakládat rybníky, louky a pastviny. V Beskydech na obzoru pramení jeden z hlavních přítoků Odry pod Ostravou - Ondřejnice. Soutok je místem v neustálém pohybu. Vysoké nánosy štěrku se tu přelévají z místa na místo, písečná pláž je jednou široká několik metrů, jindy z ní zůstane jen úzká kosa lemující lužní les. Také teď připravila voda, mráz a sypké štěrky na soutoku nezvyklý úkaz. Nedávná prudká obleva zvedla hladinu a řeka zalila travnatou písčinu. Než však voda stačila klesnout, přišel mráz a záplava na povrchu zmrzla. Když se pak řeka vrátila do svého koryta, zůstala na písčině ledová krusta. Volavku popelavou, která se snaží chytit v řece rybu, slupka unese, člověk se však do ní s rachotem zaboří, jako by rozšlápl obrovskou skleněnou baňku. Zatímco Ondřejnice je už celá zamrzlá, mohutnější Odra ještě odolává. Za strmým břehem na protější straně leží lužní les Polanecká niva. Až roztaje sníh i led a korytem Odry se v březnu povalí kalné proudy z jarního tání, zakryje nivu nová bílá vrstva. Vykvetou tu milióny sněženek a vytvoří souvislý koberec. AUTOR: Tomáš Netočný jak se tam dostat Nejjednodušší je vypravit se do Poodří pěšky přímo z Ostravy nebo vlakem. Chráněná oblast leží poblíž železniční tratě z Přerova do Ostravy a východisko k túře nabízejí všechny stanice a zastávky mezi Suchdolem nad Odrou a Ostravou - Suchdol nad Odrou, Hladké Životice, Studénka, Jistebník, Polanka nad Odrou, Ostrava-Svinov. informace Informace o Chráněné krajinné oblasti Poodří jsou k dispozici na internetových stránkách: www.khsova.cz Jakou mapu si vybrat Z edice Klubu českých turistů doporučujeme mapy v měřítku 1 : 50 000, číslo 60 - Moravská brána a Oderské vrchy, a číslo 61 - Ostravsko. Poodří MEZITITULEK: chráněná krajinná oblast l Poodří patří mezi nejmladší chráněná území v České republice. Ministerstvo životního prostředí ho vyhlásilo v květnu 1991. Nalézá se v Moravskoslezském kraji a zasahuje do bývalých okresů Frýdek-Místek, Nový Jičín a Ostrava. Území Chráněné krajinné oblasti Poodří vymezily úřady v severovýchodní části Moravské brány mezi obcemi Mankovice a Vražným nedaleko Oder a jižním okrajem Ostravy. Plocha přesahuje 80 kilometrů čtverečních. l Chráněná krajinná oblast Poodří je součástí mezinárodně chráněných ekosystémů. Vesnice v Poodří jsou v krajině rozmístěné tak, aby jim řeka neublížila. V nejnižším pásu kolem břehů se nejdříve táhnou louky nebo lužní lesy, teprve v dalším, už výše položeném pruhu začínají pole. Až potom přicházejí zahrady a za nimi domy. Když při povodních vystoupí Odra z koryta, vesnice v jejím okolí zůstanou v suchu. To je v naší zemi už zcela výjimečný typ krajiny. l Zvláštní druh krajiny je k vidění v místech, kde Odra přitéká do Ostravy. Přímo na území města leží vzácné lužní lesy a některé z nich prohlásily úřady za přírodní rezervace - Polanecký les, Polanecká niva. K Odře a k jejím slepým ramenům a tůním tam přicházejí z města rybáři, kteří ještě hodinu předtím pracovali ve Vítkovicích či v Nové huti. Málokterý z nich tuší, že v podobných místech by si nikde jinde v Česku ryby nezachytal. l Po povodních v roce 1997 vodohospodáři spočítali, že louky a lužní lesy v Poodří zadržely asi osmdesát miliónů kubíků vody. To je stejné množství, jaké pojala tehdy právě dokončená a před povodněmi prázdná přehrada Slezská Harta u Bruntálu, která je jednou z největších vodních nádrží v zemi. Kdyby tomu tak nebylo, skončila by velká část Ostravy pod vodou a následky povodně století by byly několikanásobně větší. ZDROJ: HN