Nejde o rozmar ochránců, ale o nezbytnost

Srpnová povodeň zasáhla i velkou část krajiny. Změnily se nějak názory Ministerstva životního prostředí na to, jak by se mělo zacházet s krajinou? Na to jsme se zeptali ministra životního prostředí Libora Ambrozka. [*] Přibudou nějaké nové krajinotvorné programy, případně dostanou ty stávající více peněz? Naše ministerstvo bylo průkopníkem komplexní péče o krajinu od svého začátku. Program obnovy venkova, který začal Ivan Dejmal, nebo Program revitalizace říčních systémů z roku 1991 jsou přesně ty programy, po kterých se dnes volá a které by měly být vzorem pro naše chování v krajině. Na pohledu resortu by se tedy mnoho měnit nemělo. Jde ale o to, aby se tento pohled na zacházení s krajinou dostal dál, ať už na úroveň členů vlády nebo jednotlivých hospodářů. Ti by měli pochopit, že nejde jen o nějaký rozmar ochránců životního prostředí, ale že je to skutečně nezbytnost, pokud tady chceme mít nějakou účinnou protipovodňovou prevenci, že nejde jen o zvyšování hrází a případně poldry, ale hlavně o zvyšování retence krajiny, to znamená o \"rozmeandrování\" narovnaných drobných vodních toků, o změnu osevních postupů, o zatravnění či zalesnění části území. K tomu by měly směřovat nejen naše dotační tituly, ale i dotační tituly zemědělské. [*] Jaká je v tomto směru spolupráce s Ministerstvem zemědělství? Myslím, že se zlepšuje. Dali jsme si spolu s ministrem Jaroslavem Palasem za cíl, že budeme programově usilovat o spolupráci našich resortů, protože schválnosti a křivdy minulých let jsou v mnohých referentech na ministerstvech velmi živé. Tomu se dá čelit jedině tím, že je svrchu programově deklarována spolupráce. Jedním z prvních výsledků bylo, že když se po povodních zjišťovaly škody na vodních dílech, na zařízeních, která spadají pod podniky Povodí nebo pod Zemědělskou vodohospodářskou správu, tak byl vždy automaticky jako člen komise přizván člověk buď z Agentury ochrany přírody a krajiny, nebo ze Správy chráněné krajinné oblasti a bez jeho podpisu se nemohl udělat návrh opatření. Zemědělci uvažují o prostředcích na revitalizace v rámci peněz, které budou mít z Evropské investiční banky. Zavedou nový dotační titul na obnovu rybníků, protože rybníky mají význam nejen pro chov ryb, ale i protipovodňový a ekologický. Snažím se posílit krajinotvorné programy. První kroky už jsme udělali a předpokládám, že ještě během letošního roku do těchto programů převedu přes rozpočtový výbor část finančních prostředků z jiných rezerv na ministerstvu. Je ale potřeba rozjet programy tak, aby byly schopny absorbovat tyto peníze. Může se zdát, že financí je málo, ale já bych připomněl, že do Programu revitalizace říčních systémů bylo od roku 1991 ročně vloženo 200 až 300 miliónů korun. V součtu už je to tedy několik miliard, které \"do krajiny\" šly. A ne vždy byly dobře využité. Mnohdy skončily jenom ve výstavbě rybníků, hlavně v prvních letech, ale ten hlavní účel, tedy revitalizace přímo drobných vodních toků, byla spíše ojedinělá. Ať dělá rybníky zemědělství, my se budeme věnovat jejich revitalizaci. I tak se dá získat část prostředků. Důležité je mít připravené projekty. Po povodních v roce 1997 vláda do revitalizací investovala naráz skoro dvojnásobek peněz - v roce 1998 to bylo více než 400 miliónů korun - a byl problém ty peníze vyčerpat, protože nebyly připravené projekty. Rezervu zatím máme v propojení revitalizací s komplexními pozemkovými úpravami. To je nedoceněná problematika, protože komplexní pozemkové úpravy přibývají tempem jeden až dva katastry v okrese ročně. Při dnešním tempu je to tedy záležitost na padesát či osmdesát let, a přitom právě v rámci komplexních pozemkových úprav se dají realizovat územní systémy ekologické stability, výsadba remízků, protipovodňových pásů a další opatření. Jde o velké téma, které se spolu s resortem zemědělství snažíme posílit, ale je to i nejtěžší úkol. [*] S povodněmi souvisí částečně i problematika vodních děl na dolním Labi. Ministerstvo životního prostředí už se k nim vyjádřilo, nicméně Ředitelství vodních cest chce dál stavět a v září požádalo o udělení výjimky ze zákona o ochraně přírody a krajiny, a to přesto, že na německé straně už regulaci Labe zastavili a peníze chtějí dát na ochranu Labe před povodněmi. Jak se k tomu hodláte postavit? Výsledek vyhodnocení vlivu projektu na životní prostředí byl počátkem roku 2002 negativní. Nyní probíhá řízení o udělení výjimky, které by mělo proběhnout na čistě odborné bázi, nehodlám v tom podléhat žádným politickým tlakům. Odbor ochrany přírody musí jasně rozhodnout, jestli žadatel doložil, že veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody. My máme velmi vážné výhrady k projektu nejen ze stránky ekologické - je tam mnoho cenných ekosystémů, ale i ze stránky ekonomické. Jde o skutečně veřejný zájem, nebo jen o zájem několika firem? Je na argumentaci předkladatele, aby veřejný zájem doložil. Jinak samozřejmě zmíněné německé rozhodnutí vše poněkud posunuje v neprospěch stavby, i když v Německu jsou vodní poměry trochu jiné. Ovšem musím říci, že stejně jako dolní Labe, ba možná ještě víc, mě trápí otázka znovuoživování přízraku kanálu Dunaj - Odra - Labe. Neexistuje sice žádný projekt, ale stále se o něm mluví. Iniciátoři vždy získají několik politiků na různé úrovni, kteří opojeni vidinou, že by mohli tento gigantický projekt prosadit, se postaví na jeho podporu. Je to trochu boj s větrnými mlýny - nemůžeme oponovat, když projekt neexistuje, ale musíme stát na svém naprosto jasně. A doufám, že nám pomůže i členství v Evropské unii, protože řada říčních ekosystémů, které by jezy na Labi i kanál Dunaj - Odra - Labe poškodily, budou spadat do soustavy evropsky významných chráněných území. AUTOR: JANA PLAMÍNKOVÁ ZDROJ: MODERNÍ OBEC