Nová koncepce energetické politiky ČR

Obsahem pojmu energetická politika je formulování dlouhodobých cílů v energetickém hospodářství země, kritéria výběru hlavních nástrojů k dosažení těchto cílů, jejich stanovení, definování národních zájmů v mezinárodním energetickém kontextu, a určování odpovědnosti jednotlivých subjektů působících na energetickém trhu. Energetická politika státu však není dlouhodobým plánem energetického hospodářství, který by odpovídal na otázku, co bude za třicet let. Jsme si velmi dobře vědomi toho, že - ve velké zkratce a trochu obrazně řečeno - stačí jeden Gates a jedna ropná krize a všechno je jinak. K realizaci energetické politiky pak musejí být zvoleny takové nástroje, aby nebyla textem plným zbožných přání státu, zatímco \"život jde svou cestou\". Zejména má být funkčním nástrojem uskutečnění veřejného zájmu v energetickém hospodářství. MEZITITULEK: Proč je dnes zapotřebí aktualizovat energetickou politiku, aneb skončila jedna etapa Aktualizace energetické politiky státu patří k významným úkolům, které si vláda stanovila v programovém prohlášení. Důvodem k novému formulování cílů nejen v energetice jako v odvětví, ale v celém energetickém hospodářství České republiky je především postupné ukončení jedné etapy změn v ekonomice i energetice po roce 1989. V průběhu minulého desetiletí se změnila skladba energetických komodit na straně spotřeby a výrazně se změnily také podmínky na straně zdrojů. V ČR vzrostl na desetinásobek počet obcí, které využívají plyn a téměř dvakrát narostl počet aut. Na druhé straně těžba hnědého uhlí klesla téměř na polovinu (proti roku 1988), podobně výrazně klesla těžba černého uhlí. Elektroenergetické zdroje prošly modernizací, desetkrát se snížil jejich vliv na životní prostředí (měřeno emisemi oxidu siřičitého a prachu), dostavuje se Jaderná elektrárna Temelín. Došlo k rozbití monopolu Českých energetických závodů, k restrukturalizaci a privatizaci velké části odvětví (např. teplárenství je privatizováno stoprocentně). Energetická náročnost tvorby HDP klesla o čtvrtinu. Změnily se rovněž mezinárodní souvislosti energetiky. Začátkem 90.let došlo v Evropském společenství k rozhodnutí o liberalizaci síťových odvětví, což však bylo legislativně vyjádřeno až v roce 1996 v elektroenergetice a v roce 1998 v plynárenství. Evropský energetický trh se začal fakticky otvírat v roce 2000. MEZITITULEK: Od krátkodobých kE dlouhodobým cílům Tuto skutečnost odrážela již energetická politika, kterou vláda přijala v roce 2000. Stanovila cíle, které byly krátkodobého, resp. střednědobého charakteru. Šlo zejména o program dokončení privatizace, etapový program liberalizace trhu s elektřinou a zemním plynem, dokončení dlouhodobého procesu nápravy a deregulace cen elektřiny a zemního plynu a také o kroky zajišťující přibližování české energetické legislativy požadavkům Evropské unie. Je zřejmé, že mnohé z krátkodobých cílů již byly buď zcela nebo do značné míry dosaženy. Nyní je proto čas pro formulování nových, dlouhodobějších cílů. MEZITITULEK: Tři pilíře Aktualizovaná energetická politika České republiky staví na třech pilířích, které lze zjednodušeně charakterizovat takto: bezpečnost zajištění dodávek energie, konkurenceschopnost a ochrana životního prostředí (udržitelný rozvoj). Podobně byly definovány cíle energetické politiky Evropské unie. Pokud o nich uvažujeme v kontextu naší politiky, není to \"přejímání cizích vzorů\", ale reálné zvažování potřeb České republiky a možností, jak tyto potřeby naplnit. Dále k těmto pilířům: MEZITITULEK: Bezpečnost dodávek energie Trh s energetickými komoditami se u nás postupně liberalizuje. Trh hnědého uhlí a ropných produktů je liberalizován zcela, od roku 2002 se postupně otevírá trh s elektřinou, od roku 2004 bude zcela liberalizován trh černého uhlí, od roku 2005 se začne liberalizovat plyn. Zajistit bezpečné dodávky energie zákazníkům v tomto prostředí znamená nejen dostatek zdrojů na trhu, ale také uplatnění takových regulačních mechanizmů, které umožní zákazníkům nakoupit vždy to, co potřebují, s dostatečnou jistotou, že své zboží obdrží včas a v náležité kvalitě. V mezinárodním kontextu to ovšem také znamená minimalizaci rizika, že se Česká republika stane rukojmím kohokoli, který by mohl dominantně určovat podmínky našeho rozvoje cenou a množstvím dodané energie. Z těchto důvodů je důležitá vyvážená skladba primárních zdrojů energie a to je také důvod pro zdůrazňování využití domácích energetických zdrojů. MEZITITULEK: Konkurenceschopnost energetiky a celé ekonomiky Také konkurenceschopnost má dva základní významy. V užším slova smyslu se jedná o konkurenceschopnost naší energetiky. Pro každý suverénní stát je podstatné, aby byl do jisté - dobře definované - míry energeticky nezávislý. Pokud má česká energetika nabídnout ekonomice České republiky dostatek energie a pokud má být na evropském energetickém trhu konkurenceschopná, musí být zbavena řady \"starých zátěží\" a musí mít nastavena taková pravidla, aby svým konkurentům odolala, aniž by to znamenalo nepatřičnou státní ochranu v jinak tržním prostředí. V tomto smyslu je třeba diskutovat o tom, kdo ponese náklady zahlazování starých následků hornické činnosti, resp. do jaké míry tyto náklady stát převezme (např. rozhodnutím o použití 15 mld Kč v severozápadních Čechách se v hnědouhelném hornictví tak již stalo). Podobně je třeba diskutovat tzv. \"uvízlé náklady\" v elektroenergetice, dobře definovat zájmy státu v černouhelném hornictví atd. V širším slova smyslu pak konkurenceschopnost znamená zajištění takové energie pro ekonomiku ČR, že tato ekonomika bude konkurenceschopná jako celek. Právě to byla idea liberalizace energetických trhů v Evropské unii. Na společném vnitřním trhu Evropského společenství dochází k ostré konkurenci průmyslových výrobků a služeb, které však měly vázané a silně regulované vstupy - energie. Liberalizací trhu energetických komodit dochází ke konkurenci, která stlačuje cenu pro zákazníka. To má být výsledek liberalizace energetiky také u nás. Vzhledem k tomu, že některé \"dopravní cesty\" energie jsou přirozeným monopolem, vzrůstá význam role regulátora. MEZITITULEK: Ochrana životního prostředí - přirozená součást \"životního cyklu\" energie Ochrana životního prostředí je třetím pilířem energetické politiky. Není to úlitba \"zelenému nahlížení\" světa, ani nutný kosmetický dodatek pro veřejnost. Energetiku, páteř ekonomiky, nelze dlouhodobě rozvíjet neudržitelným způsobem. Naše zkušenost s minulým režimem byla v této věci dostatečně poučná. Následná opatření \"end-of-pipe\" v nových poměrech pak byla finančně velmi náročná. Ochrana životního prostředí musí být součástí \"životního cyklu\" energie, tedy výroby i spotřeby. Energii je třeba vyrábět a dodávat efektivně ekonomicky i ekologicky . U výroby elektřiny to znamená zejména zvyšování účinnosti výroby, využívání moderních technologií s vysokým procentem využití energie v palivu. U těžby uhlí to zase znamená např. řádné vyuhlování dobývacích prostor. Jistý potenciál je v obnovitelných zdrojích energie, zejména v biomase . MEZITITULEK: Energetická náročnost a spotřeba v ČR Často diskutovanou otázkou zůstává energetická náročnost tvorby HDP, mezinárodně uznávaného a užívaného srovnávacího kritéria. Za poslední desetiletí došlo u tohoto kritéria k významnému posunu, nadále však Česká republika patří k zemím s poměrně vysokou hodnotou této veličiny. Pokud jde o spotřebu, máme poměrně velký potenciál v úsporách energie. Řádné hospodaření s energií je v současnosti podpořeno ze strany státu jak legislativně, tak také institucionálně a finančně. Máme Českou energetickou agenturu, čtyřletý Národní program hospodárného nakládání s energií a každoročně vládou schvalovaný Státní program podpory úspor a využití obnovitelných zdrojů energie, který zprostředkovává spoluúčast státu na projektech, zvyšujících efektivnost užití energie. Situace se bude dále měnit jak modernizací vybavení domácností, tak jistě také další modernizací a efektivním hospodařením s energií v průmyslu. MEZITITULEK: Mezinárodní souvislosti naší energetiky ČR leží \"na křižovatce\" energetických cest kontinentální Evropy. Liberalizace energetických trhů, která byla diskutována výše, má u nás jiné akcenty než ve Španělsku, Itálii nebo ve Velké Británii. Jiná situace je dnes a jiná byla např. před dvěma lety, kdy nebyla jasná míra rozšíření Evropské unie. V Evropě se vedle nutnosti liberalizace začalo poslední energetickou politikou (tzv. Zelenou knihou) posunovat také vnímání důležitosti jisté míry energetické soběstačnosti evropského ekonomického prostoru. Je zřejmé, že hustota transevropských elektroenergetických sítí a tranzitní plynovody vytvářejí velké možnostosti pro mezinárodní - mezistátní obchod s elektřinou a plynem. Na druhé straně obchod zejména s černým uhlím bude v nejbližší době více lokálním problémem česko-polských vztahů, resp. rovných podmínek těžby a uplatnění českého a polského uhlí na evropském trhu. Odpověď na otázku zda Česká republika potřebuje ostravské černé uhlí a zda jej potřebuje evropský trh, bude významná pro další nakládání se zásobami této energetické komodity. MEZITITULEK: Liberalizovaný trh s energiemi a role státu Pokud má být energetická politika skutečně funkčním dlouhodobým rámcem energetického hospodářství, musí mít ke svému prosazování náležité nástroje. Liberalizovaný trh paradoxně klade na stát vyšší odpovědnost za přesnost a správnost jeho kroků v energetickém odvětví. Stát nemá možnost - až na zcela mimořádné nouzové resp. krizové situace - přímo zasahovat do vztahu jednotlivých subjektů na energetickém trhu. Stát tyto subjekty neřídí, což zvyšuje jeho odpovědnost v normotvorné činnosti, zejména v pracech legislativních, stanovování cenových a ekologických limitů a v enforcementu - vynucování dodržování stanovených norem. Vzhledem k tomu, že existují přirozené monopoly tranzitních a distribučních cest, jistá forma regulace \"kompletuje\" tržní prostředí netržními prostředky. Kvalita jejich nastavení a uplatnění podstatně ovlivňuje spravedlnost a rovnost přístupu na energetický trh pro výrobce i spotřebitele. Jednotlivé kroky v této činnosti nelze činit nahodile nebo pouze pro krátkodobý efekt. Musejí být založeny na znalosti současné situace a kvalitním odhadu budoucího vývoje. Vhodnými nástroji stát musí zajistit podmínky pro plnění svých mezinárodních závazků, např. v oblasti ochrany životního prostředí . MEZITITULEK: Nic není tabu - jaký bude \"energetický mix\"? To, co je na přípravě energetické politiky složité, je diskuse odborníků různých profesí a orientací, různých zájmových skupin, které se na výrobě, transportu a spotřebě energie podílejí. Z rozsáhlých podkladových materiálů a z těchto diskusí musí vyjít jakási optimální varianta, se kterou budou všichni obeznámeni a budou rozumět důvodům jejího zvolení, i když těžko s ní budou všichni souhlasit. Ve fázi diskusí, úvah a propočtů nesmí být kladeny žádné omezující podmínky. Nelze dopředu vyloučit diskusi o dalším využití jaderných elektráren ani o tom, kolik uhlí jsme schopni za rozumnou cenu vytěžit a prodat, tedy zda zachovat nebo změnit ekologické limity těžby v severních Čechách. Musíme zvažovat míru využití obnovitelných zdrojů energie . Zvolena musí být ta varianta, která nejlépe bude odpovídat třem základním pilířům, uvedeným v úvodu článku a bude mít co nejmenší vedlejší - negativní efekty. Jde o optimální \"energetický mix\", průchodný národně i mezinárodně, ekonomicky, ekologicky i sociálně. Zvolená varianta pak samozřejmě ovlivní způsob dokončení privatizace v energetice a v uhelném průmyslu. MEZITITULEK: Běží druhá etapa aktualizace V současné době je před dokončením druhá etapa prací na aktualizované energetické politice. Analyzují se možné scénáře dalšího vývoje energetického hospodářství, zejména s ohledem na odhad růstu HDP, snižování energetické náročnosti, s ohledem na mezinárodní obchod energií. Tyto scénáře diskutujeme s odborníky, zástupci Svazu průmyslu a dopravy a dalšími. Dokončení aktualizované koncepce energetické politiky a její schválení vládou pak předpokládáme v průběhu druhého pololetí letošního roku. AUTOR: Jiří Rusnok Ministr průmyslu a obchodu ČR ZDROJ: TECHNIK