Ozdravná opatření proti radonu ve stávajících stavbách

Ozdravná protiradonová opatření jsou navrhovaná a prováděná s cílem snížit objemovou aktivitu radonu ve vnitřním ovzduší objektu. Převážně jsou založena na přerušení transportu radonu, kdy se pomocí aktivních opatření odvětrává podloží budovy nebo se upravuje vnitřní vzduch v místnostech pomocí zvýšené výměny vzduchu, respektive kdy se pasivním opatřením omezuje transport radonu z podloží a ze sklepních prostor do vyšších podlaží. Mohou být založena také na odstranění zdroje radonu, kdy přicházejí v úvahu problematické stavební materiály či voda s vysokým obsahem radionuklidů. Ozáření způsobené vdechováním radonu a produktů jeho přeměny je velmi nerovnoměrné a závisí zvláště na tom, v jakých budovách a tedy v jakých koncentracích radonu ve vnitřním ovzduší těchto budov se určitý člověk pohybuje, a samozřejmě jak dlouho v nich pobývá. Některé skupiny obyvatelstva jsou ozařovány dávkami, které až stonásobně převyšují světový průměr. Česká republika má vzhledem k poměrně vysokému obsahu radia 226Ra v horninách \"nevhodné\" geologické poměry, a tedy jedny z nejvyšších průměrných koncentrací radonu v bytech v Evropě. Velký vliv na nárůst koncentrací mají také určité změny životního stylu, ke kterým docházelo v uplynulých desetiletích. Utěsňování oken v návaznosti na šetření energií, méně časté větrání a prodlužování délky pobytu v uzavřených prostorách má za následek snižování přirozené výměny vzduchu mezi vnitřním a venkovním ovzduším a přispívá tak k nárůstu koncentrací radonu i jiných škodlivin v ovzduší objektů. Při uvážení zkušeností z vyhledávacího průzkumu v České republice je možné odhadnout, že je směrná hodnota koncentrace radonu ve vnitřním ovzduší objektů překročena v České republice ve více než 60 000 budovách (zejména rodinných domech). V některých z již nalezených domů byly přitom naměřeny zcela extrémní hodnoty. Pokud uvažujeme zdravotní důsledky vyplývající z tohoto ozáření, pro člověka není nebezpečný ani tak samotný radon jako produkty jeho přeměny. Ty jsou jedním z významných faktorů, podílejících se na vzniku rakoviny plic. Jedná se o dlouhodobou záležitost, k vyvolání nemoci může dojít zpravidla až po několika desítkách let pobytu v prostředí se zvýšenou koncentrací, pravděpodobnost vyvolání rakoviny plic je úměrná koncentraci dceřiných produktů ve vzduchu a délce pobytu v dané koncentraci. V České republice je tomuto faktoru připisováno 900 případů úmrtí na rakovinu plic ročně. MEZITITULEK: Zdroje radonu Nejvýznamnějším zdrojem radonu v budovách je podloží stavby, tedy radon pronikající z podloží do ovzduší objektu. Radon je součástí půdních plynů vyplňujících póry v zeminách a jeho koncentrace (objemová aktivita) se běžně pohybuje v desítkách a stovkách kBq.m-3, tedy v hodnotách řádově vyšších, než jsou směrné hodnoty pro vnitřní ovzduší objektů. Z podloží se radon uvolňuje buď do atmosféry, kde se v důsledku naředění atmosférickým vzduchem jeho koncentrace prudce snižuje a není tak rizikový, či proniká do objektu. Pokud jsou v půdním vzduchu vysoké koncentrace radonu, pokud nejsou kontaktní konstrukce mezi objektem a podložím domů dostatečně těsné či je omezená možnost výměny vzduchu v objektu, pak mohou koncentrace radonu ve vnitřním ovzduší překročit výrazně i směrné hodnoty. Dalším zdrojem radonu ve stávajících stavbách mohou být stavební materiály, zvláště starší materiály, vyráběné před přijetím poměrně přísných pravidel na jejich kontrolu. Jelikož mají stavební materiály svůj původ v horninách a zeminách a ty obsahují určité množství rádia, mohou být některé neověřené materiály z minulosti poměrně významným zdrojem. V současnosti již podléhají všechny vyráběné a dodávané stavební materiály kontrole Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Třetím zdrojem radonu může být voda dodávaná do objektů, jedná se ovšem o nejméně významný zdroj, který pouze může přispívat k nárůstu koncentrací v místnostech, kde je voda spotřebovávána (při praní, mytí, sprchování). Jelikož jsou tyto místnosti převážně více větrány, bývá příspěvek poměrně nízký. Hromadné zdroje (veřejné vodovody a podobně) podléhají v současnosti dohledu Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. MEZITITULEK: Legislativní rámec řešení Smyslem radonového programu je zvláště vyhledat a ozdravit starší objekty, kde byly či teprve budou zjištěny vyšší koncentrace radonu v ovzduší . Z těchto důvodů u nás probíhá dlouhodobě rozsáhlý vyhledávací průzkum ve starší zástavbě. Navíc je ve vybraných případech možno získat státní příspěvek na ozdravná opatření v bytech a rodinných domcích, kde byly překročeny určené směrné hodnoty. Ochrana nových staveb je řešena v rámci územního rozhodnutí prostřednictvím preventivní ochrany nových staveb proti pronikání radonu z podloží, včetně stanovení radonového indexu pozemku. Od července roku 2002 tvoří legislativní rámec řešení radonové problematiky příslušné paragrafy tzv. atomového zákona, tj. zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 13/2002 Sb. Podrobnější údaje potom obsahuje vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (dále jen SÚJB) č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně . Úkoly spojenými se spoluprací jednotlivých rezortů při řešení této problematiky se zabývá usnesení vlády ČR ze dne 31. května 1999 č. 538 O Radonovém programu České republiky ve znění ze dne 7. října 2002 pod č. 970. K dispozici jsou dále samozřejmě příslušné metodiky měření a z pohledu ozdravování zvláště důležité normy -ČSN 73 0601 Ochrana staveb proti radonu z podloží a ČSN 73 0602 Ochrana staveb proti radonu a záření gama ze stavebních materiálů. MEZITITULEK: Postup ve stávajících stavbách V legislativních pravidlech je definována tzv. směrná hodnota ozáření osob v důsledku výskytu radonu a produktů jeho přeměny ve vnitřním ovzduší staveb, která slouží jako základní vodítko pro rozhodování o tom, zda stavba vyžaduje dodatečná protiradonová ozdravná opatření ke snížení výskytu radonu ve vnitřním ovzduší . Tato hodnota je tedy určena pro vyhledávací průzkum, pro řešení ozdravných opatření ve starších stavbách a pro posouzení výsledného stavu v nově postavených objektech a činí 400 Bq.m-3 pro objemovou aktivitu radonu ve vnitřním ovzduší obytné nebo pobytové místnosti. Tato hodnota se vztahuje na průměrnou hodnotu při výměně vzduchu, obvyklé při užívání. Porovnání naměřené hodnoty s touto směrnou hodnotou potom umožňuje rozhodnutí, zda má být ve zkolaudovaných stavbách s obytnými nebo pobytovými místnostmi proveden zásah ke snížení stávajícího ozáření z přírodních radionuklidů. Zásahem ke snížení ozáření se přitom rozumí zejména úprava užívání místnosti, úprava výměny vzduchu, provedení stavebních úprav nebo jiné vhodné opatření. Ve specifických případech u starších objektů, kde byly směrné hodnoty překročeny, je možné získat státní příspěvek na podrobný průzkum, projekt a realizaci ozdravných opatření. Postup ochrany stávajících staveb proti radonu lze popsat stručně takto: Měření koncentrace radonu v ovzduší objektu zpravidla ve více obytných nebo pobytových místnostech, výsledné hodnocení. V případě, kdy některá ze změřených hodnot překračuje příslušnou směrnou hodnotu: - posouzení míry překročení směrných hodnot, - posouzení či zjištění zdrojů a distribučních cest radonu v ovzduší objektu, - druh, rozsah a návrh vhodných ozdravných opatření podle typu domu (podsklepený, nepodsklepený), podle jeho stavebně technického stavu (typ a těsnost konstrukcí v kontaktním prostředí objektu s podložím), podle dispozičního řešení a podle zdrojů radonu. Jednoduchá opatření při mírných překročeních směrné hodnoty, která jsou levná a zpravidla si je vlastník domu provádí sám na vlastní náklady, složitá opatření při vyšším překročení směrných hodnot s projektem těchto opatření dle uvedených norem, - kvalitní a důsledné provedení ozdravných opatření, -kontrola výsledného stavu po realizaci ozdravných opatření pomocí měření ve vnitřním ovzduší objektu. MEZITITULEK: Zjištění koncentrace radonu v ovzduší objektu Začínáme-li se zabývat radonovou problematikou v konkrétním domě, je nutno nejdříve zjistit koncentraci radonu v ovzduší objektu měřením ve více obytných nebo pobytových místnostech. Tato měření a následná hodnocení mohou provádět podle předepsaných metodik pouze držitelé povolení Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (obdobně jako při stanovení radonového indexu pozemku před novou výstavbou). Ten, kdo měření objednává, tak má jednoduchou možnost poznat, zda je firma provádějící měření dostatečně odborně erudovaná a zároveň přístrojově vybavená, aby získal správné informace. Objemová aktivita radonu ve vnitřním ovzduší značně kolísá během dne i během roku v závislosti na meteorologických podmínkách a dalších faktorech, zvláště vlivem různého větrání, různých teplotních rozdílů mezi vnitřním a vnějším ovzduším, působení větru i způsobu užívání objektu. Měření se tak vždy provádí v ovzduší objektu po určitý delší časový interval. Pokud je třeba rychle získat požadovanou informaci, využívá se minimální délka měření jeden týden. Tento postup je uplatňován zvláště při kolaudačním řízení, při rozhodování o koupi a prodeji objektu, při oceňování nemovitostí, například pro účely zástav pro bankovní úvěry a podobně. Tímto tzv. krátkodobým měřením se zabývá řada soukromých firem a cenové relace se při měření v jednom rodinném domě pohybují kolem 2000 až 3500 Kč. Aby mohly výsledky dobře charakterizovat skutečný stav v objektu, mělo by se měření uskutečnit za podmínek, kdy lze očekávat vyšší výskyt radonu v objektu (například v uzavřeném a vytápěném objektu s omezenou výměnou vzduchu). V případě, kdy není nutné zjistit výsledek v tak krátkém čase, je doporučováno měření po dobu jednoho roku pomocí tzv. pasivních stopových detektorů. Tato měření jsou podstatně levnější, jeden stopový detektor vyjde asi na 200 Kč. Využívají se také při vyhledávacím průzkumu na celém území státu. Vyhledávací program, který je jednou z hlavních součástí Radonového programu v ČR, je zaměřen na systematické vyhledávání rizikových objektů, kde je překročena směrná hodnota ozáření osob v důsledku výskytu radonu a produktů jeho přeměny ve vnitřním ovzduší. Je organizován cíleně od roku 1990 v součinnosti ústředních, okresních i místních orgánů státní správy a samosprávy a financován ze státního rozpočtu. Hlavní podklad pro vyhledávání tvoří tzv. mapy radonového rizika, tedy Odvozené mapy radonového rizika jednotlivých krajů České republiky v měřítku 1:200 000 či Mapy radonového rizika z geologického podloží v měřítku 1:50 000. Jelikož jsou tyto mapy založeny na předpokladu, že horniny s vyšším obsahem radia určitým způsobem zvyšují možnost vyšších koncentrací radonu v půdním vzduchu a tedy i vyšších koncentrací radonu ve vnitřním ovzduší objektů, zájem při vyhledávání je orientován především na obce a města, zařazená v těchto mapách ve vyšších kategoriích radonového rizika -indexu. Mapy vymezují relativně rozsáhlá území, kam je dříve či později upřena pozornost. Vzhledem ke svému měřítku nemohou samozřejmě řešit riziko konkrétního objektu či pozemku. MEZITITULEK: Posouzení míry překročení směrných hodnot Pokud měření prokázalo, že objemová aktivita radonu překračuje v některé či ve všech měřených místnostech směrnou hodnotu, měly by být v závislosti na míře překročení této směrné hodnoty provedeny stavební úpravy, vedoucí ke snížení hodnot objemové aktivity radonu v ovzduší. V případech, kdy není míra překročení směrných hodnot vysoká (a tomu odpovídá i míra zdravotního rizika), lze využít jednoduchá opatření, která jsou levná a zpravidla si je vlastník domu může provést sám na vlastní náklady, aniž by se zabýval podrobnou radonovou diagnostikou objektu. Tento přístup byl dříve doporučován do hodnot odpovídajících objemové aktivitě radonu 600 Bq.m-3. Lze předpokládat, že bude i dále využíván zpravidla v obdobných případech (například při méně než dvojnásobném překročení směrných hodnot). Čím je míra překročení směrných hodnot vyšší, tím je často i ozdravování objektů komplikovanější. Často se v této souvislosti setkáváme s pojmem radonová diagnostika objektu, který v sobě skrývá rozsáhlý soubor měření, jehož základním cílem je definovat zdroje a vstupní cesty radonu do domu. Radonová diagnostika byla až do začátku letošního roku nedílnou a povinnou součástí ozdravných opatření, která byla realizována s pomocí státního příspěvku. V rámci těchto měření se jednak posuzovala věrohodnost vstupních hodnot (zda nebyly například výsledky ze stopových detektorů ovlivněny jejich špatnou instalací) a dále byly získávány informace o transportu radonu z geologického podloží do objektu a jeho distribuci v ovzduší jednotlivých místností, respektive o dalších případných zdrojích radonu. V současnosti se již nepředpokládá, že by byl uvedený soubor měření povinný. Rozsah vstupních měření, potřebných pro volbu, návrh a vlastní realizaci opatření si zvolí projektant konkrétního protiradonového ozdravného opatření. V současnosti je totiž k dispozici rozsáhlý soubor možností, jak při protiradonových opatřeních postupovat v návaznosti na typ domu (podsklepený, nepodsklepený), jeho stavebně technický stav (typ a těsnost konstrukcí v kontaktním prostředí objektu s podložím), dispoziční řešení, zdroje radonu a míru překročení směrných hodnot, a každé z těchto opatření vyžaduje specifický výběr měřících metod a postupů. AUTOR: Ing. MATĚJ NEZNAL RADON, v.o.s. ZDROJ: STAVITEL