zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Kontaminovaná voda v Kouřimi - aneb - Kde se ten perchlor vzal?

07.05.2003
Voda
Chemické látky
Havárie
Kontaminovaná voda v Kouřimi - aneb - Kde se ten perchlor vzal?
PRAHA / KOUŘIM (Arnika - Program Toxické látky a odpady) - Tetrachlorethylen, tetrachlorethen anebo perchlor, to vše jsou synonyma pro látku, která kontaminovala městský zdroj pitné vody v Kouřimi, který musel být podle zprávy MF Dnes ze 2. 5. 2003 kvůli znečištění touto látkou odstaven. Zatím není známo, jak se perchlor do zdroje pitné vody pro dvoutisícové město dostal. Buď ji do vody někdo úmyslně vypustil, anebo unikla při zatím neznámé havárii. Obě možnosti jsou důsledkem nezodpovědného chování a do značné míry i nedostatečného dohledu nad ochranou životního prostředí před úniky chemických látek. Že jde o systémový nedostatek, ukazuje fakt, že se nejedná o první takový případ s perchlorem v České republice. Přesto politici zatím tolerují průmyslu snahu zabránit zvýšení kontroly nad pohybem chemických látek prostřednictvím tzv. integrovaného registru znečišťování. Ten by například umožňoval nejen identifikovat podniky nakládající s perchlorem, ale i kontrolovat jeho toky do odpadů. Takovéto chemické kontrole odpadů se Svaz chemického průmyslu brání nejvíce. Právě s odpady končil nebezpečný tetrachlorethylen (perchlor) na skládce u Boru u Skutče. Na černé skládce v rezervaci Toulcovy Maštale ho podle odhadů skončilo 16 – 20 tun. „Před rokem 1989 sem firmy zabývající se kovovýrobou vyvážely perchlór a vylévaly ho přímo na skály. V roce 1993 se toto místo přestalo využívat. Před třemi lety zjistili hygienici, že obecní vodovod je kontaminován touto látkou,“ uvedl v článku MF Dnes (7. 11. 2002) starosta Boru, Vladimír Drahoš. Vyčištění této staré ekologické zátěže již přišlo stát na 9 milionů korun. Borští museli na dekontaminaci čekat tři roky od doby, kdy se zjistilo, že také jejich zdroj pitné vody je kontaminován. Pouhé čtyři litry perchloru nesprávně použité důchodcem v roce 2000 kontaminovaly zdroje pitné vody v Novém Malíně na Šumpersku. Tetrachlorethylen byl zjištěn také v Labi pod Spolanou po povodních v roce 2002. Jde o látku, která je obecně považována za karcinogenní – podle klasifikace Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny řazenu do skupiny 2B (možný lidský karcinogen). U lidí, kteří mu byli dlouhodobě vystaveni v čistírnách, kde se hojně používal, byli zjištěny také časté případy poškození nervového systému a u žen pak zvýšená potratovost a narušení menstruace. Do lidského organismu se dostává nejenom z kontaminované vody, ale také z ovzduší a potravinami. Obsah tetrachlorethylenu je tedy nutné kontrolovat nejen ve vodě a odpadech. Proto se nabízí otázka: Co vše bude možné vyčíst o pohybu perchloru a dalších chemických látek z připravovaného integrovaného registru znečišťování? Český registr v sobě sloučí několik stávajících informačních systémů o nebezpečných chemických látkách: - vstupujících do výrobního procesu, - vypouštěných do ovzduší, - končících v odpadních vodách, - obsažených v odpadech či odpadních surovinách. V situacích podobných té v Kouřimi pak bude snažší hledat viníka, protože údaje o pohybu perchloru v jednotlivých podnicích budou přístupné na internetu. To se zřejmě představitelům Svazu chemického průmyslu nelíbí a snaží se přípravy registru bojkovat a lobbují za zrušení paragrafů v zákoně o integrované prevenci znečištění, které nařizují jeho zavedení v České repbulice. Pokud se nepodaří to, usilují alespoň o to, aby na seznamu látek povinných pro ohlašování jich bylo co nejméně. Prostě nechtějí zpřístupnit veřejnosti data o toxickém znečištění. To, že integrovaný registr znečišťování pomůže identifikovat viníky ekologických havárií už jsem zmínil. Ale, když dojde k havárii už je pozdě. Proto si určitě každý položí otázku, zda může takový čistě informační nástroj pomoci haváriím a únikům látek do prostředí předcházet. Zkušenost ze Spojených států říká, že ano. Integrovaný registr znečišťování totiž funguje trochu jako fotbalová liga průmyslových podniků. S tím rozdílem, že vyšší čísla (tedy množství vypouštěných látek) jsou spíše známkou prohry toho kterého znečišťovatele. A tak se snaží příští rok dopadnout lépe. Přitom ho to nemusí ani moc stát, naopak. Například firma General Motors uvádí, že prevencí znečištění zavedenou po zahájení provozu integrovaného registru znečišťování dosáhla značné úspory. Jeden její podnik ušetřil 600.000 USD za rok na nákladech za skládkování odpadů. Zjistil například, že v opadech končí cenné suroviny, které lze recyklovat. Z tohoto pohledu je postoj Svazu chemického průmyslu zpátečnický a nepochopitelný. Jindřich Petrlík Zdroj: Arnika
Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
21
7. 2017
21-22.7.2017 - Přednáška, diskuse
Praha 6, FTVS UK a Divoká Šárka
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí