Kontaminovaná voda v Kouřimi - aneb - Kde se ten perchlor vzal?
PRAHA / KOUŘIM (Arnika - Program Toxické látky a odpady) - Tetrachlorethylen,
tetrachlorethen anebo perchlor, to vše jsou synonyma pro látku, která
kontaminovala městský zdroj pitné vody v Kouřimi, který musel být podle zprávy
MF Dnes ze 2. 5. 2003 kvůli znečištění touto látkou odstaven. Zatím není známo,
jak se perchlor do zdroje pitné vody pro dvoutisícové město dostal. Buď ji do
vody někdo úmyslně vypustil, anebo unikla při zatím neznámé havárii. Obě
možnosti jsou důsledkem nezodpovědného chování a do značné míry i nedostatečného
dohledu nad ochranou životního prostředí před úniky chemických látek. Že jde o
systémový nedostatek, ukazuje fakt, že se nejedná o první takový případ s
perchlorem v České republice. Přesto politici zatím tolerují průmyslu snahu
zabránit zvýšení kontroly nad pohybem chemických látek prostřednictvím tzv.
integrovaného registru znečišťování. Ten by například umožňoval nejen
identifikovat podniky nakládající s perchlorem, ale i kontrolovat jeho toky do
odpadů. Takovéto chemické kontrole odpadů se Svaz chemického průmyslu brání
nejvíce. Právě s odpady končil nebezpečný tetrachlorethylen (perchlor) na
skládce u Boru u Skutče. Na černé skládce v rezervaci Toulcovy Maštale ho podle
odhadů skončilo 16 – 20 tun. „Před rokem 1989 sem firmy zabývající se
kovovýrobou vyvážely perchlór a vylévaly ho přímo na skály. V roce 1993 se toto
místo přestalo využívat. Před třemi lety zjistili hygienici, že obecní vodovod
je kontaminován touto látkou,“ uvedl v článku MF Dnes (7. 11. 2002) starosta
Boru, Vladimír Drahoš. Vyčištění této staré ekologické zátěže již přišlo stát na
9 milionů korun. Borští museli na dekontaminaci čekat tři roky od doby, kdy se
zjistilo, že také jejich zdroj pitné vody je kontaminován. Pouhé čtyři litry
perchloru nesprávně použité důchodcem v roce 2000 kontaminovaly zdroje pitné
vody v Novém Malíně na Šumpersku. Tetrachlorethylen byl zjištěn také v Labi pod
Spolanou po povodních v roce 2002. Jde o látku, která je obecně považována za
karcinogenní – podle klasifikace Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny řazenu
do skupiny 2B (možný lidský karcinogen). U lidí, kteří mu byli dlouhodobě
vystaveni v čistírnách, kde se hojně používal, byli zjištěny také časté případy
poškození nervového systému a u žen pak zvýšená potratovost a narušení
menstruace. Do lidského organismu se dostává nejenom z kontaminované vody, ale
také z ovzduší a potravinami. Obsah tetrachlorethylenu je tedy nutné kontrolovat
nejen ve vodě a odpadech. Proto se nabízí otázka: Co vše bude možné vyčíst o
pohybu perchloru a dalších chemických látek z připravovaného integrovaného
registru znečišťování? Český registr v sobě sloučí několik stávajících
informačních systémů o nebezpečných chemických látkách: - vstupujících do
výrobního procesu, - vypouštěných do ovzduší, - končících v odpadních vodách, -
obsažených v odpadech či odpadních surovinách. V situacích podobných té v
Kouřimi pak bude snažší hledat viníka, protože údaje o pohybu perchloru v
jednotlivých podnicích budou přístupné na internetu. To se zřejmě představitelům
Svazu chemického průmyslu nelíbí a snaží se přípravy registru bojkovat a lobbují
za zrušení paragrafů v zákoně o integrované prevenci znečištění, které nařizují
jeho zavedení v České repbulice. Pokud se nepodaří to, usilují alespoň o to, aby
na seznamu látek povinných pro ohlašování jich bylo co nejméně. Prostě nechtějí
zpřístupnit veřejnosti data o toxickém znečištění. To, že integrovaný registr
znečišťování pomůže identifikovat viníky ekologických havárií už jsem zmínil.
Ale, když dojde k havárii už je pozdě. Proto si určitě každý položí otázku, zda
může takový čistě informační nástroj pomoci haváriím a únikům látek do prostředí
předcházet. Zkušenost ze Spojených států říká, že ano. Integrovaný registr
znečišťování totiž funguje trochu jako fotbalová liga průmyslových podniků. S
tím rozdílem, že vyšší čísla (tedy množství vypouštěných látek) jsou spíše
známkou prohry toho kterého znečišťovatele. A tak se snaží příští rok dopadnout
lépe. Přitom ho to nemusí ani moc stát, naopak. Například firma General Motors
uvádí, že prevencí znečištění zavedenou po zahájení provozu integrovaného
registru znečišťování dosáhla značné úspory. Jeden její podnik ušetřil 600.000
USD za rok na nákladech za skládkování odpadů. Zjistil například, že v opadech
končí cenné suroviny, které lze recyklovat. Z tohoto pohledu je postoj Svazu
chemického průmyslu zpátečnický a nepochopitelný. Jindřich Petrlík Zdroj: Arnika
PRAHA / KOUŘIM (Arnika - Program Toxické látky a odpady) - Tetrachlorethylen, tetrachlorethen anebo perchlor, to vše jsou synonyma pro látku, která kontaminovala městský zdroj pitné vody v Kouřimi, který musel být podle zprávy MF Dnes ze 2. 5. 2003 kvůli znečištění touto látkou odstaven. Zatím není známo, jak se perchlor do zdroje pitné vody pro dvoutisícové město dostal. Buď ji do vody někdo úmyslně vypustil, anebo unikla při zatím neznámé havárii. Obě možnosti jsou důsledkem nezodpovědného chování a do značné míry i nedostatečného dohledu nad ochranou životního prostředí před úniky chemických látek. Že jde o systémový nedostatek, ukazuje fakt, že se nejedná o první takový případ s perchlorem v České republice. Přesto politici zatím tolerují průmyslu snahu zabránit zvýšení kontroly nad pohybem chemických látek prostřednictvím tzv. integrovaného registru znečišťování. Ten by například umožňoval nejen identifikovat podniky nakládající s perchlorem, ale i kontrolovat jeho toky do odpadů. Takovéto chemické kontrole odpadů se Svaz chemického průmyslu brání nejvíce.
Právě s odpady končil nebezpečný tetrachlorethylen (perchlor) na skládce u Boru u Skutče. Na černé skládce v rezervaci Toulcovy Maštale ho podle odhadů skončilo 16 – 20 tun. „Před rokem 1989 sem firmy zabývající se kovovýrobou vyvážely perchlór a vylévaly ho přímo na skály. V roce 1993 se toto místo přestalo využívat. Před třemi lety zjistili hygienici, že obecní vodovod je kontaminován touto látkou,“ uvedl v článku MF Dnes (7. 11. 2002) starosta Boru, Vladimír Drahoš. Vyčištění této staré ekologické zátěže již přišlo stát na 9 milionů korun. Borští museli na dekontaminaci čekat tři roky od doby, kdy se zjistilo, že také jejich zdroj pitné vody je kontaminován. Pouhé čtyři litry perchloru nesprávně použité důchodcem v roce 2000 kontaminovaly zdroje pitné vody v Novém Malíně na Šumpersku.
Tetrachlorethylen byl zjištěn také v Labi pod Spolanou po povodních v roce 2002. Jde o látku, která je obecně považována za karcinogenní – podle klasifikace Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny řazenu do skupiny 2B (možný lidský karcinogen). U lidí, kteří mu byli dlouhodobě vystaveni v čistírnách, kde se hojně používal, byli zjištěny také časté případy poškození nervového systému a u žen pak zvýšená potratovost a narušení menstruace. Do lidského organismu se dostává nejenom z kontaminované vody, ale také z ovzduší a potravinami.
Obsah tetrachlorethylenu je tedy nutné kontrolovat nejen ve vodě a odpadech. Proto se nabízí otázka: Co vše bude možné vyčíst o pohybu perchloru a dalších chemických látek z připravovaného integrovaného registru znečišťování? Český registr v sobě sloučí několik stávajících informačních systémů o nebezpečných chemických látkách: - vstupujících do výrobního procesu, - vypouštěných do ovzduší, - končících v odpadních vodách, - obsažených v odpadech či odpadních surovinách. V situacích podobných té v Kouřimi pak bude snažší hledat viníka, protože údaje o pohybu perchloru v jednotlivých podnicích budou přístupné na internetu. To se zřejmě představitelům Svazu chemického průmyslu nelíbí a snaží se přípravy registru bojkovat a lobbují za zrušení paragrafů v zákoně o integrované prevenci znečištění, které nařizují jeho zavedení v České repbulice. Pokud se nepodaří to, usilují alespoň o to, aby na seznamu látek povinných pro ohlašování jich bylo co nejméně. Prostě nechtějí zpřístupnit veřejnosti data o toxickém znečištění.
To, že integrovaný registr znečišťování pomůže identifikovat viníky ekologických havárií už jsem zmínil. Ale, když dojde k havárii už je pozdě. Proto si určitě každý položí otázku, zda může takový čistě informační nástroj pomoci haváriím a únikům látek do prostředí předcházet. Zkušenost ze Spojených států říká, že ano. Integrovaný registr znečišťování totiž funguje trochu jako fotbalová liga průmyslových podniků. S tím rozdílem, že vyšší čísla (tedy množství vypouštěných látek) jsou spíše známkou prohry toho kterého znečišťovatele. A tak se snaží příští rok dopadnout lépe. Přitom ho to nemusí ani moc stát, naopak. Například firma General Motors uvádí, že prevencí znečištění zavedenou po zahájení provozu integrovaného registru znečišťování dosáhla značné úspory. Jeden její podnik ušetřil 600.000 USD za rok na nákladech za skládkování odpadů. Zjistil například, že v opadech končí cenné suroviny, které lze recyklovat. Z tohoto pohledu je postoj Svazu chemického průmyslu zpátečnický a nepochopitelný.
Jindřich Petrlík
Zdroj: Arnika
Sdílet článek na sociálních sítích