Sokolíci dělají v hnízdišti pořádný binec

České Švýcarsko - Ochráncům přírody v našem nejmladším národním parku začaly jarní starosti, které patří do kategorie těch příjemnějších. Přicházejí se totiž přesvědčit o tom, jak se v Českém Švýcarsku rodí nový život sokola stěhovavého. Tedy vzácného opeřence, který stále patří mezi ohrožené druhy dravců a do oblasti se vrátil zase až během několika uplynulých let. Odborníkům nestačí jen to, že kdesi, dost vysoko nad jejich hlavami, se ozývá sokolí pípání či pískání coby důkaz existence dalších přírůstků. Potřebují mít dokonalejší přehled. A tak už několik májových let nahlížejí přímo do hnízdiště, aby věděli, kolik nových ptáčat obohatí ohroženou populaci. Samozřejmě, představa, že se nad hnízdem se zvídavostí i obdivem zároveň sklání hned několik ochranářských hlav, je realitě hodně vzdálená. K hnízdu se totiž vydává pouze jeden pověřený člověk. V případě Českého Švýcarska bere na sebe tenhle úkol pracovník správy národního parku Václav Sojka. Dříve strážce parku, nyní už působící na úseku propagace. Nadšený fotograf, kterému učarovalo horolezectví (ale pořadí těchto jeho zálib se dá i přehodit) dostává čestný úkol vydat se k sokolímu hnízdu už několikátý rok. V praxi to zpravidla znamená spíše oklikou se nějakým způsobem dostat na vrcholek skály. Tam si s asistencí některého z kolegů bezpečně uvázat horolezecké lano a spustit se někdy i desítky metrů pod vrchol, ke skalní rozsedlině. Mláďata vybere, přendá do speciálních textilních sáčků, uváže na lano a spustí dolů. Tam ornitolog sokolíky okroužkuje, zacvakají fotoaparáty novinářů i samotných ochránců přírody a ptáčata se zase vracejí do svého bezpečí. \"Vypadá to jako rutinní zákrok, ale já mám strach vždycky, když musím zdolávat takovéhle slaňování. Ten strach musí fungovat jako kontrolka, aby člověk zůstával ve střehu a byl dost opatrný. Jinak se může něco stát,\" svěřoval se aktér kontroly jednoho ze sokolích hnízd krátce poté, co už zase stál oběma nohama pevně na zemi a tři okroužkovaná mláďata dvě samičky a jeden sokolí samec byla už zpátky v hnízdě. Odepínal si nejen horolezeckou výstroj, ale opatrně odkládal i své fotografické vybavení. Optiku prostě s sebou musí mít vždycky, pro zvěčnění pohledu do míst, kde se nový život rodí. Jak to vlastně vypadá v takovém sokolím hnízdišti je tam vše krásně uspořádané, nebo spíše binec? \"No, v tuhle dobu, kdy jsou mláďatům už nějaké tři týdny, tak převládá binec. Ale v čase, kdy samice sedí na vajíčkách, tak tam bývá uklizeno. To hnízdiště, to je vlastně taková police s pískem, ve kterém si udělá důlek a tam si naklade vajíčka. Nestaví si tedy žádné hnízdo jako například krkavci nebo čápi. Nenajdete tam ani jeden klacík. Jenom to vyhloubené místečko v písku. No, a ten binec tam postupně dělají hlavně samotná mláďata,\" dal nahlédnout do hnízdiště ve skalní rozsedlině Václav Sojka. Laika také napadne, zda v případě nahlížení do hnízda nehrozí ochranářskému zvědavci nějaké nebezpečí ze strany dravých opeřenců. \"Mně osobně se nic takového naštěstí nestalo. Slyšel jsem ale, že k jedné takové epizodce kdesi došlo. Když se najde výjimečná samice, která sveřepě hnízdo a mláďata brání, může dojít i k napadení člověka. Ale asi je to tak jeden případ z tisíců,\" zauvažoval Václav Sojka. Bylo to zrovna ve chvílích, kdy už ve výšce utichal povyk rodičovského páru sokolů. Přesvědčili se, že už žádný vetřelec na laně u jejich skály nevisel. Dobrý signál k tomu, aby se za pár okamžiků mohli vrátit ke svému potomstvu. Zdroj: Děčínský deník