zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Irák: Ekologické důsledky války

04.06.2003
Obecné
Irák: Ekologické důsledky války
Tři války a desítky let vlády Saddáma Husajna zdevastovaly životní prostředí Iráku. Znečištěné jsou zdroje pitné vody, ovzduší, půda, řeky, mokřady, moře. Bez pomoci ostatních zemí dojde podle OSN v Iráku k humanitární a ekologické katastrofě. Současnou ekologickou situací v zemi se zabývá řada mezinárodních institucí a uznávaných odborníků z celého světa. Všichni se shodují, že s odstraňováním následků se musí začít co nejdřív. Program OSN pro životní prostředí (UNEP) už vyzval k okamžitému řešení zoufalé situace. Podle prvního poválečného odhadu je zničená především kanalizace a kvůli výpadkům elektrického proudu nefunguje zásobování pitnou vodou. V zemi se také kupí komunální a zdravotnický odpad, jenž se může stát příčinou epidemických chorob. Splašky a odpadky špiní dokonce i moře v Perském zálivu. Může tak dojít k hromadným úhynům živočichů. Kouř z hořících ropných vrtů a zapálených příkopů s naftou znečistil ovzduší a přispěl i ke kontaminaci půdy. Zemi poškodilo také masivní bombardování a přesuny obrovského množství vojáků, různých transportérů a dalších armádních zařízení. \"Životní prostředí se musí stát součástí všech plánů na obnovu země,\" prohlásil Pekka Haavisto z UNEPu. Mluvčí Pentagonu Glen Flood ale připustil, že americké ministerstvo obrany nepřipravilo žádné posouzení škod na životním prostředí ani odhad nákladů na jejich odstranění. Podle propočtů UNEPu by odstranění dopadů současné války na životní prostředí stálo víc než dvě miliardy dolarů. Při odhadech rozsahu škod vycházejí vědci z údajů o rozsáhlé ekologické katastrofě, která oblast postihla během první války v zálivu na počátku 90. let. Do přírody se tehdy uvolnilo šest až osm milionů barelů ropy. Velká část unikla do moře, kde znečistila zhruba 600 kilometrů pobřeží. Ropa vytvořila jezera o rozloze mnoha kilometrů čtverečních, která si ptáci pletli s vodou. Po kontaktu s ropou na ně čekala jistá smrt. Během války a ještě dlouho po ní hořelo víc než 600 vrtů a do ovzduší se denně dostalo kolem 15 000 tun karcinogenního kouře. Zasněžené vrcholky hor v severním Iráku tenkrát během pár dní úplně zčernaly. Při hoření ropy dochází k jejímu nedokonalému spalování. Částečky, které neshoří, se usazují na stromech nebo třeba ve vodě. U lidí a zvířat pak mohou vyvolat vznik rakoviny. Ani po uhašení vrtů však není nebezpečí zažehnáno. Karcinogeny se v přírodě nemohou rozložit a ukládají se v živých organismech. Z masa zvířat či z rostlin se potravinovým řetězcem následně dostávají do těla člověka. Letos ovšem v zálivu hořelo ropných vrtů \"jen\" sedm, navíc se je podařilo rychle uhasit. Pozorovatel UNEPu Peter Zahler proto předpokládá, že nyní mohou být hlavním rizikem \"jakékoliv vybombardované továrny, transformátory a sklady ropy\". Nejen kvůli možnému úniku vysoce nebezpečných polychlorovaných bifenylů nebo čpavku, ale také kvůli používání střeliva s ochuzeným uranem. Spojené státy se přitom čištěním míst zasažených hlavicemi s ochuzeným uranem odmítly zabývat. Představují podle nich totiž jen minimální nebezpečí. Radioaktivní prach z hlavic však může způsobit velké problémy, zvlášť při vdechnutí. Podle Spojených států a Británie je ale takové nebezpečí jen krátkodobé a místo zamoření velmi malé a přesně ohraničené. Ze studie UNEPu zaměřené na následky války v Bosně a Hercegovině však vyplývá, že zasažená místa vykazují stopy ochuzeného uranu ještě nejméně sedm let po zásahu. V jednom případě byla zaznamenána i kontaminace spodní vody. UNEP upozorňuje, že koncentrace na pozorovaných místech zřejmě nemohou mít výraznější vliv na zdraví lidí, nicméně doporučuje zeminu v místech zasažených uranem vykopat a zalít asfaltem nebo alespoň nezasaženou zeminou. Velká Británie oznámila, že se na vyčištění míst zasažených hlavicemi s ochuzeným uranem podílet bude. \"Je to naše morální povinnost,\" řekla BBC mluvčí britského ministerstva obrany. Škody spáchané na životním prostředí mohou ve svých důsledcích připravit o život daleko víc lidí, než kolik jich padlo v přímých bojích. Odborníci se obávají, aby se neopakovala situace, která nastala po skončení války v roce 1991. UNEP tehdy vytvořil program obnovy životního prostředí Perského zálivu, který se však nikdy neuskutečnil. \"Po válce byla spousta dobré vůle a úmyslů, ale pak se pozornost světa obrátila jinam,\" konstatoval Nick Nuttal, mluvčí UNEPu. Markéta Kutilová (LN), Jan Stejskal Zdroj: ČEÚ
Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí