Úspory energie

Není tomu tak dávno, co náklady na spotřebovanou energii v domácnosti tvořily ve srovnání s ostatními náklady relativně zanedbatelnou položku a tudíž většinu z nás ani nezajímalo, kolik energie spotřebujeme. V dnešní době, kdy se zdražování energie a služeb k počátku každého nového roku stalo téměř pravidlem je však otázka úspor energie stále aktuálnější. Úspory energií však nemají pouze ekonomický efekt, ale především ekologický, kdy snížením spotřeby energie dochází i ke snížení negativních dopadů na životní prostředí způsobených zejména spalováním fosilních paliv. Mluvíme-li o úsporách energie, máme na mysli především snížení energetických nároků na vytápění a ohřev teplé užitkové vody (TUV). Náklady na vytápění a ohřev TUV se podílejí asi 70 až 80% na celkových výdajích za energii v domácnosti. Tento fakt však v žádném případě neznamená, že není možné dosáhnout úspor i v jiných složkách energetické bilance domácnosti (např. používání úsporných spotřebičů, úsporného osvětlení, úsporných sprch a kohoutků a mnoho dalších). Předtím, než se rozhodneme realizovat nějaké úsporné opatření je velice účelné provést celkovou energetickou bilanci domácnosti či objektu. Ta nám poskytne údaje o celkové spotřebě jednotlivých energií, nákladech za jednotlivé energie, ale také třeba podíl jednotlivých spotřebičů na celkové spotřebě. Energetická bilance a stanovená tepelná ztráta objektu pak můžou posloužit k vypracování energetického auditu. Jedná se o dokument jehož význam spočívá v kvalifikovaném provedení analýzy energetické bilance příslušného objektu, v jasném popsání a vysvětlení zjištěného stavu a v předložení návrhů možných opatření včetně vyhodnocení jejich energetického a ekonomického efektu. Energetický audit může být vypracován pouze oprávněným nezávislým energetickým auditorem. Na základě energetické bilance nebo vypracovaného energetického auditu lze pak realizovat konkrétní úsporná opatření. Než přistoupíte k úspornému opatření spočívajícího například v instalaci některého z obnovitelných zdrojů energie (např. kotel na biomasu, tepelné čerpadlo, solární kolektor aj.) je třeba si uvědomit, že nejlevnější a nejčistší energie je ta, která se vůbec nevyrobí neboli se ušetří. Z tohoto důvodu bychom se v následujících řádkách rádi zmínili o možných úsporných opatřeních, kterými dochází ke snížení tepelných ztrát objektu a tedy i snížení energetické náročnosti. Tato opatření jsou často dělena do několika kategorií podle jejich investiční náročnosti. Nejlevnější úsporná opatření nazývaná organizační nebo také beznákladová či nízkonákladová jsou taková opatření, kterými lze značně snížit spotřebu energií, aniž bychom museli vynaložit velké investice. Jsou to například: použití vhodné regulace umístění termostatických ventilů na otopných tělesech tak, aby nedocházelo k přetápění místností snížení teploty v místnostech při zachování tepelné pohody (např. o 1°C) snížení tepelných ztrát způsobených chybným větráním (lépe větrat krátce a intenzivně nežli průběžně pomocí různých ventilačních otvorů či pootevřených oken) utěsnění otvorů (okna, dveře) pomocí nových utěsňovacích technologií (např. polyuretanové pěny, silikonové tmely apod.) zlepšení tepelné izolace potrubních rozvodů správná údržba a seřízení kotlů, ohřívačů atd. instalace energeticky úsporných sprch aplikace žárovek s nízkou spotřebou či náhrada žárovek zářivkami, aj. Ostatní opatření jsou již mnohdy spojeny s vyššími investičními náklady. Záleží přitom, zda-li se jedná o novostavbu či rekonstrukci. Při výstavbě nového objektu je třeba otázku úspor řešit již ve fázi projektu, protože každé dodatečné úsporné opatření je nejen technicky, ale především finančně náročnější. Obecně by se mělo při každém návrhu vycházet z normativních požadavků a to zejména z ČSN 06 0210 a ČSN 73 0540. Dále uvedené možnosti se týkají zejména rekonstrukcí objektů, protože u novostaveb se jejich uplatnění předpokládá automaticky. Jedná se především o snížení tepelných ztrát vzniklých únikem tepla skrz podlahu, strop, výplně otvorů a jiné konstrukční prvky objektu. Výplně otvorů, tzn. okna a dveře, se v závislosti na poměru jejich plochy k ploše obvodového pláště významně podílejí na celkových tepelných ztrátách objektu. Jen u oken je například tento podíl udáván v rozmezí 20 až 40%. V případě, že dodatečné utěsnění rámů a okenních křídel není dostačující je nezbytné zasáhnout přímo do konstrukce výplní. To je možné provést buď zateplením dveří vhodným obkladem, zdvojením skel u okenních křídel a nebo jejich výměnou. V současné době je na trhu celá škála oken a dveří ze dřeva, z plastu či jiných materiálů, přičemž jejich cena je téměř srovnatelná. Největší tepelné ztráty jsou však způsobeny únikem tepla skrz podlahové a střešní konstrukce a dále skrz obvodové zdivo. Ve všech případech je nejúčinnějším řešením provedení patřičného zateplení. Snížení tepelné ztráty objektu pomocí tepelných izolací dělíme podle druhu konstrukčních prvků, které zateplujeme. Jedná se zejména o: Zateplení obvodových stěn – provádí se vnějším (venkovním) a vnitřním zateplením obvodových stěn pomocí různých izolačních materiálů (např. pěnový polystyren, izolační omítky atd.) Zateplení střechy – postupy při zateplení střešní konstrukce jsou rozdílné jedná-li se o šikmou (sedlovou) či plochou střechu. U sedlových střech, kde je dřevěný krov, se vyplňuje tepelnou izolací (nejčastěji na bázi minerálních vláken) prostor mezi krokvemi. Pokud se mění střešní krytina, lze použít tepelně izolační panely opatřené laťováním. U plochých střech, pokud je krytina ve vyhovujícím technickém stavu, je výhodné použít princip tzv. „obrácené střechy“. Spočívá v tom, že na krytinu se uloží desky ze speciálně upraveného polystyrenu nebo polyuretanu a na ně se pak uloží zatěžovací vrstva z betonových dlaždic nebo vrstva štěrku apod. Další možností dodatečně zateplit plochou střechu je provést opět tepelnou izolaci na stávající krytinu a na izolaci provést nový střešní plášť. Zde je možné použít vedle pěnových hmot i nasákavé izolace z minerálních vláken. Tepelná izolace a nová střešní krytina je speciálními terči přikotvena k původní střeše. Střešní krytina je v těchto případech provedena ze speciálních plastových fólií, které jsou na střeše ve styku svařovány. Nevýhodou těchto střech je jejich vyšší cena a nižší odolnost mechanické zátěže (střecha je nepochozí). Výhodou je vysoká kvalita a trvanlivost. Zateplení sklepních prostorů – ztrátám tepla sklepními prostory lze zamezit tepelnou izolací stropů sklepa, na něž se používají roštové konstrukce a minerální izolační desky nebo tuhé desky z pěnového polystyrénu s tvrzenou povrchovou úpravou. Běžně používané izolační materiály: Pěnový polystyrén se vyznačuje dobrými izolačními a difůzními vlastnostmi. Používá se v různých tloušťkách a z různou povrchovou úpravou. Desky s minerálních vláken, ať už s příčnou či podélnou orientací vláken se vyznačují především nižším stupněm hořlavosti a vyšší propustností pro vodní páry. Jejich povrchová úprava může být také různá, například desky tuhé hydrofobizované bez další povrchové úpravy, dále desky s jádrem s minerální vlny oboustraně kryté dřevovláknitou cementem pojenou vrstvou apod. Zdroj: Ekoportál