BOJ s VĚTRNÝMI MLÝNY

Podíl obnovitelných zdrojů na výrobě energií by u nás měl do roku 2030 stoupnout na 11 až 12 %. Je to stále málo, zlobí se ekologické organizace. Ministr životního prostředí Libor Ambrozek poléval minulý čtvrtek, což byl celosvětově slavený Den životního prostředí , sektem stožár větrné elektrárny v Jindřichovicích pod Smrkem. Takové elektrárny tu stojí dvě, vypadají impozantně, ale v onu chvíli elektřinu nevyráběly. Moc slabý vítr, podle přístrojů jen 1,2 metru za vteřinu. Nejlépe vyhovuje vítr o síle od 12 do 28 metrů. SLAVNÝ ZAPADÁKOV, to jsou Jindřichovice pod Smrkem s 635 obyvateli. Leží těsně při polské hranici, do Frýdlantu je 15 kilometrů, do Liberce skoro čtyřicet. Přesto sem v posledních měsících zamířily již tisíce lidí. Na začátku obce jsou u silnice místní ukazatele, z nichž ten poslední navádí k cíli návštěvy: Obecní úřad, Knihovna, Muzeum, Větrné elektrárny. K rozvoji obce i příslušné mediální slávě postačil jeden odhodlaný, vytrvalý starosta. Je zde přistěhovalcem, ale díky němu si vesnice už dokáže svou slávu vychutnávat také. Starosta Petr Pávek loni začal své druhé funkční období. V tom prvním sehnal na projekty obce desítky milionů korun, a to se počítá, stejně jako ministerské a jiné významné návštěvy, které za dobu jeho starostování region poctily. Přes zanedbanou louku vede malá asfaltka na zpevněný plácek, kde stojí dvě větrné elektrárny s celkovým výkonem 1200 kWh. Lopatky se důstojně otáčejí, zvědavci mohou nahlédnout dovnitř do věže. Jsou tam různé \"budíky\", jak se na energetické zařízení sluší a patří, k tomu celá skříň elektroniky. Až k vrcholku do výše šedesáti metrů vede po stěně úzký kovový žebříček. Obsluha ale není potřebná, elektrárna je řízená dálkově, a to doslova: výrobce, německá firma ENERCON sídlí až u nizozemských hranic. Může se však napojit do systému a zasahovat. První z dvojice elektráren roztočila vrtuli poprvé letos 15. května. Němci ji začali stavět v únoru. Mají v tom praxi - výroba větrné elektřiny v Německu vzrostla od roku 1993 z 0,7 TWh na loňských 11, letos to má být 15 TWh. \"Před čtyřmi roky jsem se začal zabývat energetikou tohoto území. Zjistil jsem, že tady nikdy nemůžeme počítat s plynem,\" říká starosta Pávek. \"Hledal jsem možnosti, aby se neničila příroda, lidé jako já totiž jdou proti generaci ministrů Grégrů a jim podobných. Všichni přece vědí, že Temelín je zbytečný, smysluplná je regionální energie.\" Když najatý energetik spočítal, že \"by to šlo\", vznikly projekty a starosta začal shánět peníze. Relativně nejsnazší bylo přeměnit uhelnou kotelnu, která vytápí obecní budovy, na spalování biomasy , v tomto případě tzv. štěpky (dřevěný odpad ). Dva kotle mají výkon 350 kW a vytopí čtyři obecní budovy a jednu z budov krajem spravovaného Domova důchodců. Kotelna stála 3,3 milionu korun, podstatnou částí přispěl Státní fond životního prostředí ( SFŽP ). Jindřichovice mají své obecní lesy, odpadu se však rádi zbavují i soukromníci. Příprava štěpků navíc vstřebá část z 25 lidí, které obec zaměstnává v rámci veřejně prospěšných prací. \"Jinak bychom tu měli nezaměstnanost 30 %, takhle máme jen 20,\" podotýká starosta. Dřív platili ročně 280 tisíc korun za uhlí, teď ušetří 180-200 tisíc korun. Větrné elektrárny jsou v porovnání se zmíněnou kotelnou podstatně významnější - stály také 62 milionů korun. Z toho 53 miliony přispěl SFŽP (45 % dotace, 40 % nízkoúročená půjčka). Jsou prý prvními v ČR, které mají šanci efektivně fungovat, říkají na MŽP . Spravedlivě vzato je ovšem třeba připomenout, že již koncem února spustila malou větrnou elektrárnu Pravoslavná akademie z Vilémova na Olomoucku. Je dokonce zasvěcená, a to proroku Eliášovi. Před více než deseti lety se pokoušeli vyrábět větrné elektrárny např. ve Vítkovicích, nebylo to příliš úspěšné. Z té doby ovšem pocházejí mýty o hlučnosti a dalších nepříznivých dopadech na okolí. V Jindřichovicích se již přesvědčili, že jejich větrné elektrárny, prakticky shodné s těmi, které ve stovkách provedení fungují v evropských přímořských nížinách, ale i v Bavorsku, žádný hluk nevydávají. Zlé jazyky proto hodnotí jedinou větrnou elektrárnu, kterou již delší dobu provozuje elektrárenská společnost ČEZ v Jeseníkách, jako špatné technické dílo na špatném místě. Lze na něm snadno dokládat, že přes větrnou energii cesta nevede. EKONOMICKY TO NEVYCHÁZÍ! Starosta Jindřichovic si libuje, že z toho, co elektrárna za rok vydělá, nejenže obec zaplatí splátky úvěru (po dobu 12 let bude platit dva a čtvrt milionu korun ročně) a provoz - to by mělo být dohromady ne víc než tři miliony korun - a ještě další tři miliony obci zbudou. Oněch šest milionů je reálné číslo; kdybychom spočítali ideální výnos elektrárny o výkonu 1200 kWh za rok, dostaneme se na částku převyšující 30 milionů korun (výkupní cena je totiž Energetickým regulačním úřadem - ERU - stanovena na 3 Kč za kWh). Nic takového není samozřejmě možné, protože by musel vítr nepřetržitě \"ideálně\" foukat, aby se výroba v elektrárně ani na chvíli nezastavila. To je nereálné, zato s prodejem elektřiny si výrobce starosti dělat nemusí, protože distribuční společnosti jsou povinny tuto elektřinu za vyšší cenu vykupovat, ať se jim to líbí, či spíše nelíbí. Obec Jindřichovice, která má rozpočet ve výši necelých tří milionů korun, má tedy šanci získat další tři miliony z prodeje elektřiny. Nezajistí jí to ovšem energetickou soběstačnost, jak se občas objevuje v médiích, protože jindřichovická větrná elektřina jde nejprve do rozvodné sítě a lidé stejně nemají jinou šanci, než kupovat elektřinu neznámého původu od distributora, kterého si navíc nemohou ani vybírat. Z peněz, které větrná elektrárna vydělá, chce zastupitelstvo založit fond na podporu ekologických aktivit místních občanů. Budou-li zateplovat budovy, kupovat sluneční kolektory, tepelná čerpadla apod., dostanou finanční příspěvek. Návratnost investice do větrné elektrárny se uvádí průměrně na dobu 9 až 12 let. Nepočítá se do toho přitom nevratná dotace na výstavbu, to by vše vycházelo mnohem hůř. A kdyby neexistoval povinný výkup této elektřiny, možná by obec ani nedokázala splácet úvěr. NÁVRH ENERGETICKÉ KONCEPCE, kterou minulý týden představilo Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), se obnovitelnými zdroji energie (OZE) a ochranou životního prostředí zabývá ve větší míře, než tomu bylo u dřívějších ministerských dokumentů. Stát hodlá podporovat využívání všech zdrojů energie, které lze dlouhodobě reprodukovat. Přispěje to k posilování nezávislosti na cizích zdrojích energie a k ochraně životního prostředí . Další cíle spočívají naopak v minimalizaci: exhalací poškozujících prostředí, skleníkových plynů a ekologického zatížení budoucích generací. Energetická náročnost tvorby HDP má klesat o 3-3,5 % ročně. Absolutní výše spotřeby primárních zdrojů energie se již nemá zvyšovat. MPO společně s MŽP připravují návrh zákona o podpoře výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů energie. I nadále bude Energetický regulační úřad usměrňovat výkupní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů a kombinované výroby (elektřina - teplo), aby jim tak zajistil, že nebudou ve ztrátě. Na léta 2005-2008 bude přijat Národní program hospodárného nakládání s energií a využívání obnovitelných a druhotných zdrojů. Energetická koncepce uvádí podobných priorit celou řadu. Jinak ani nelze: proti proudu se v EU plavat nedá. Investoři do VÝSTAVBY obnovitelných zdrojů se mohou spolehnout na to, že v ČR zůstane zachováno přednostní připojení OZE k přenosové a distribuční soustavě, přičemž do plného otevření trhu s elektřinou budou mít právo na přednostní výkup elektřiny za regulované ceny. Stát jim chce garantovat minimální výši výnosů na jednotku vyrobené elektřiny po dobu aspoň 10 let od jejich uvedení do provozu, aby tak přilákal do tohoto oboru investování i soukromý kapitál. Ani po plném otevření energetického trhu, což bude podle právě přijaté směrnice EU v roce 2007, nebudou výrobci elektřiny z obnovitelných zdrojů hozeni přes palubu do plně tržních vod. Pravděpodobně je stát podpoří, ale pouze při budování těchto zdrojů, např. pomocí investičních pobídek. Ti spotřebitelé, kteří nechtějí kupovat tzv. špinavou elektřinu, budou mít větší šanci se jí vyhnout. Již v roce 2004 má být zaveden systém prokazování původu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Vrací se koncepce o desítky let zpátky, jak tvrdí např. ekologické hnutí Duha? Ano, nová energetická koncepce nezavrhla jaderné elektrárny , a pokud jde o české hnědé uhlí, i když se bude jeho těžba ještě možná až o čtvrtinu snižovat, má být nejcennější, protože je domácí energetickou surovinou. Ani v zemích EU, které nám jsou kladeny za vzor a jejichž energetické politice se chtě nechtě musíme přibližovat, ovšem oficiální místa netvrdí, že vystačí se zvýšením podílu obnovitelných energetických zdrojů, aniž by musely používat zdroje fosilní, případně stavět další elektrárny . Rozdíl je spíš kvantitativní. To vlastně potvrzuje i české MPO, když si stanoví jako cíl pro rok 2030 pouze 11-12% podíl těchto zdrojů na celkové energetické bilanci. Podle údajů Ministerstva životního prostředí počítá Velká Británie na konci tohoto desetiletí s 10 % elektřiny vyrobené z OZE, Německo s 12,5 %, Francie 21 % a Itálie 25 % - u nás to bude maximálně 6 %. VČRměly v roce 2002 obnovitelné zdroje jen dvouprocentní podíl na tuzemskéc spotřebě primárních energetických zdrojů a 3,2% podíl na tuzemské spotřebě elektřiny. ČR se ve smlouvě o přistoupení k EU v dubnu v Aténách zavázala dosáhnout podílu 8 % elektřiny z obnovitelných zdrojů na tuzemské spotřebě elektřiny v roce 2010. EU již však má mít v té době podíl 12 % na spotřebě primárních zdrojů a 22 % na produkci elektřiny. Na konci desetiletí na tom tedy budeme stále téměř třikrát hůře. Asociace obnovitelných zdrojů energií, která disponuje zřejmě nejkompletnějším souborem údajů, zpracovala s MŽP odborný odhad potenciálu rozvoje obnovitelných zdrojů energií do roku 2010. Největší možnosti nalezla v biomase pro výrobu tepla, případně i elektřiny (dřevní odpad , obilná a řepková sláma, energetické rostliny). Větrné elektrárny by se měly uplatnit v pohraničních horských oblastech, nárůst výroby se čeká o zhruba 930 GWh ročně. Malé vodní elektrárny mají potenciál rozvoje zhruba 60 % do roku 2010 proti stávajícímu stavu. Evropských cílů prý můžeme dosáhnout se zhruba dvacetiletým zpožděním. Tyto prognózy se však budou ještě odborně prověřovat. JÁDREM SPORU o podobu české energetiky v příštích třiceti letech je dnešní skutečnost, že kdyby šlo jen o uspokojení potřeby odběratelů elektřiny v ČR, mohla by být domácí výroba až o 30 procent nižší. Takové množství elektřiny se totiž vyváží. Odpůrci energetické koncepce proto napadají hlavně samozřejmost, s jakou se s další nadvýrobou elektřiny v ČR počítá. Česko je po Francii jejím druhým největším vývozcem v Evropě. Právě nadvýroba však prý brání efektivnímu využívání energie a rozvoji obnovitelných zdrojů. Podle hnutí Duha vyvezl za 1. čtvrtletí 2003 ČEZ 28 % produkce - tedy vše, co vyrobí v Temelíně a téměř celou produkci Dukovan. Lze se divit, že to slouží jako argument o nepotřebnosti dalších elektráren? Energetici na něj však neslyší: největším strašákem jsou vzpomínky na doby energetického nedostatku, regulaci odběru, uhelné prázdniny apod. Podle náměstka MPO Martina Peciny jsou největší problémy rozvoje OZE vlastně dva: vysoké investiční a zejména pak provozní náklady spojené s výrobou energie z těchto zdrojů, takže návratnost investice vychází na dobu, kdy už může být zařízení morálně zastaralé. Biomasu například neúměrně prodražují náklady na pěstování, svoz, sušení, drcení a další manipulaci. Ceny však podle Peciny v této oblasti příliš neporostou, naopak se mohou snižovat a může docházet ke sbližování nákladů na výrobu energie v klasických a obnovitelných zdrojích energie. Druhou překážkou je trvalé a poměrně dost účinné blokování rozvoje obnovitelných zdrojů energie ze strany nejrůznějších hnutí a iniciativ. Není totiž vždy pravda, že to, co deklarují slovně, podporují i ve skutečném životě. Stavět jakékoli přehrady na řekách kvůli vodním elektrárnám? Vyloučeno! Desítky větrných elektráren v horách? Vždyť kazí vzhled krajiny, navíc prý zabíjejí ptáky! Biomasa ? Hnusné monokultury obdělávané traktory poháněnými motorovou naftou! A tak lze pokračovat. Ministerstvo průmyslu a obchodu deklaruje, že energetickou koncepci chce ve vládě prosadit ve shodě s Ministerstvem životního prostředí (mělo by to být do konce roku). Lze se však obávat, že otevřené dveře pro jadernou energii mohou zůstat pro tuto shodu nepřekonatelnou překážkou. I když jde o projekty, které by se případně realizovaly za deset či dvacet let, neexistuje v Evropě ministr životního prostředí , který by se pod to mohl podepsat. Udělení ceny Ropáka roku by bylo jeho minimálním trestem... Starosta JINDŘICHOVIC láká mladé lidi, aby se do obce přistěhovali, obecních pozemků je tu prý dost, ty ostatní vlastní převážně Pozemkový fond. Místní státní statek dávno zkrachoval, je tu jen pár soukromě hospodařících zemědělců. Bývalá textilka je také téměř prázdná, část má soukromý vlastník, část obec. Proto sem starosta logicky umísťuje další velký obecní projekt, tentokrát v hodnotě 65 milionů korun. Je to linka na zpracování biomasy , konkrétně sušených kalů a dalších bioproduktů, lisovaly by se z nich speciální brikety zvané pelety na topení. Možná by i občané v obci změnili názor a vyměnili uhlí za vhodnější topné médium! Samozřejmě se počítá s prodejem pelet, což by mělo zajistit návratnost investice. \"Zatím se to zadrhlo na penězích,\" říkají na obecním úřadě. Starosta, který umí hovořit s médii, státními úředníky i ministry, má ovšem i plány, o jejichž realitě lze pochybovat. Např. univerzitní centrum. Jeho vytrvalost ovšem všichni uznávají. Ředitel SFŽP Andrej Mudray u jindřichovické elektrárny řekl: \"Na Fond chodí hodně starostů, ale ne každý je takovým vizionářem jako Pávek, který je i bez velkého úředního aparátu v zádech schopen dovést projekt do konce.\" A jmenovaný starosta v černých zrcadlových brýlích trpělivě odpovídá na všechny dotazy a jako správný zelený nadšenec si neodpustí ve chvíli, kdy ministr Ambrozek \"zasvěcuje\" novou elektrárnu sektem, poznamenat: \"Lepší CO2 v lahvi než v atmosféře.\" MILENA GEUSSOVÁ ZDROJ: EKONOM