Evropská unie neplní závazky o snižování emisí
Evropská unie už dva roky po sobě vypustila do ovzduší více skleníkových plynů,
které přispívají ke globálním klimatickým změnám. Ty se projevují například tím,
že roztávají ledovce nebo přibývá přírodních katastrof. Brusel se přitom před
sedmi lety v Kjótu zavázal, že mezi lety 2008 až 2012 sníží emise skleníkových
plynů o osm procent oproti roku 1990. Zpočátku to šlo hladce a v roce 1999 byla
unie v minusu 3,6 procenta. Pak se však tento trend otočil. Poslední zpráva
Evropské agentury pro životní prostředí konstatuje, že v roce 2001 byly emise už
jen na minus 2,3 procenta oproti roku 1990. \"Celkové emise šesti plynů, které
přispívají ke změně globálního klimatu, se v roce 2001 zvýšily o jedno procento
ve srovnání s rokem předchozím,\" konstatuje zpráva. Předběžný odhad ukazuje, že
emise narostly kvůli studenější zimě ve většině zemí unie. Kvůli tomu lidé doma
více topili a také tepelné elektrárny musely zvýšit výkon. Dalším důvodem byl
nárůst automobilové dopravy. Skleníkové plyny, především oxid uhličitý, totiž
vznikají především spalováním fosilních paliv, jako je uhlí a ropa. Poslední
údaje podle evropské ekologické agentury ukazují, že deset z patnácti
dosavadních členských států směřuje k výraznému překročení dojednaných emisních
podílů v rámci Evropské unie. Mezi lety 2000 a 2001 přibylo nejvíce emisí
skleníkových plynů ve Finsku (o 7,3 procenta) a Rakousku (o 4,8 procenta). Obě
země totiž vyrábějí výrazné množství elektřiny ve vodních elektrárnách. Jelikož
předloni málo pršelo, muselo Rakousko i Finsko zvýšit výrobu tepla a energie
spalováním fosilních paliv. Nejdále od dodržení svého závazku je nyní Irsko, kde
byly v roce 2001 emise o 31 procent vyšší než v roce 1990. Tato země má přitom
od Bruselu povolen nárůst jen o 13 procent. Premiantem v unii je naopak
Lucembursko, které omezilo produkci skleníkových plynů o 44 procent. Z velkých
států EU dosáhlo nejvýraznějšího snížení Německo. I díky velkému nárůstu větrné
energetiky klesla produkce skleníkových plynů v zemi o 18 procent. Jenže i tam
emise mezi lety 2000 a 2001 stouply o 1,2 procenta. Brusel přitom při plnění
Kjótského protokolu nemůže počítat s výpomocí nových členských zemí, i když
třeba v Česku klesly emise hlavně díky propadu průmyslové výroby počátkem 90.
let o zhruba dvacet pět procent a na Slovensku ještě o několik procent více.
\"Naše úspory se po vstupu do Evropské unie počítat nebudou, odpovídáme jen sami
za sebe,\" říká Jan Pretel, vedoucí oddělení klimatických změn Českého
hydrometeorologického ústavu. Podle něj se musel při ratifikaci dohody z Kjóta
každý stát zavázat, jestli sníží emise sám, nebo v rámci skupiny zemí, jak se to
stalo v případě Evropské unie. Tento systém není možné až do roku 2012 změnit.
Evropská unie plánuje, že od roku 2005 rozjede obchodování s emisemi
skleníkových plynů. V principu to bude znamenat, že podnik, který výrazně omezil
produkci oxidu uhličitého, bude moci prodat část těchto emisí firmě, která tolik
neušetřila, nebo dokonce vypouští více skleníkových plynů. Do obchodu by se
mohlo zapojit na 15 tisíc firem. Podle odhadů by Česko mohlo vydělat na prodeji
kvót na skleníkové plyny až miliardy korun ročně. \"Máme o to samozřejmě zájem,
ale je to zatím velmi čerstvé a není definitivně stanoveno, jak by měl obchod s
emisemi vypadat,\" říká Ladislav Kříž, mluvčí společnosti ČEZ, která omezila
skleníkové plyny zhruba o čtyřicet procent. Deutsche Bank před časem uvedla, že
trh s emisemi skleníkových plynů by ročně mohl dosáhnout až šedesát miliard
dolarů. Má to však jeden háček. Kjótský protokol ještě nenabyl platnost,
především proto, že ho odmítly Spojené státy, největší producent skleníkových
plynů na světě. Smlouva začne platit, když se k ní připojí minimálně tolik
států, aby jejich produkce dosáhla dohromady aspoň padesáti pěti procent všech
světových emisí. V současnosti chybí k dosažení této hranice asi jedenáct
procent, a aby závazek z Kjóta začal platit, musí se k němu připojit Rusko,
které produkuje zhruba sedmnáct procent těchto plynů. A Rusko zatím váhá. ZDROJ:
HN
Evropská unie už dva roky po sobě vypustila do ovzduší více skleníkových plynů, které přispívají ke globálním klimatickým změnám. Ty se projevují například tím, že roztávají ledovce nebo přibývá přírodních katastrof.
Brusel se přitom před sedmi lety v Kjótu zavázal, že mezi lety 2008 až 2012 sníží emise skleníkových plynů o osm procent oproti roku 1990. Zpočátku to šlo hladce a v roce 1999 byla unie v minusu 3,6 procenta. Pak se však tento trend otočil. Poslední zpráva Evropské agentury pro životní prostředí konstatuje, že v roce 2001 byly emise už jen na minus 2,3 procenta oproti roku 1990.
\"Celkové emise šesti plynů, které přispívají ke změně globálního klimatu, se v roce 2001 zvýšily o jedno procento ve srovnání s rokem předchozím,\" konstatuje zpráva. Předběžný odhad ukazuje, že emise narostly kvůli studenější zimě ve většině zemí unie. Kvůli tomu lidé doma více topili a také tepelné elektrárny musely zvýšit výkon. Dalším důvodem byl nárůst automobilové dopravy. Skleníkové plyny, především oxid uhličitý, totiž vznikají především spalováním fosilních paliv, jako je uhlí a ropa.
Poslední údaje podle evropské ekologické agentury ukazují, že deset z patnácti dosavadních členských států směřuje k výraznému překročení dojednaných emisních podílů v rámci Evropské unie. Mezi lety 2000 a 2001 přibylo nejvíce emisí skleníkových plynů ve Finsku (o 7,3 procenta) a Rakousku (o 4,8 procenta). Obě země totiž vyrábějí výrazné množství elektřiny ve vodních elektrárnách. Jelikož předloni málo pršelo, muselo Rakousko i Finsko zvýšit výrobu tepla a energie spalováním fosilních paliv.
Nejdále od dodržení svého závazku je nyní Irsko, kde byly v roce 2001 emise o 31 procent vyšší než v roce 1990. Tato země má přitom od Bruselu povolen nárůst jen o 13 procent. Premiantem v unii je naopak Lucembursko, které omezilo produkci skleníkových plynů o 44 procent. Z velkých států EU dosáhlo nejvýraznějšího snížení Německo. I díky velkému nárůstu větrné energetiky klesla produkce skleníkových plynů v zemi o 18 procent. Jenže i tam emise mezi lety 2000 a 2001 stouply o 1,2 procenta.
Brusel přitom při plnění Kjótského protokolu nemůže počítat s výpomocí nových členských zemí, i když třeba v Česku klesly emise hlavně díky propadu průmyslové výroby počátkem 90. let o zhruba dvacet pět procent a na Slovensku ještě o několik procent více.
\"Naše úspory se po vstupu do Evropské unie počítat nebudou, odpovídáme jen sami za sebe,\" říká Jan Pretel, vedoucí oddělení klimatických změn Českého hydrometeorologického ústavu. Podle něj se musel při ratifikaci dohody z Kjóta každý stát zavázat, jestli sníží emise sám, nebo v rámci skupiny zemí, jak se to stalo v případě Evropské unie. Tento systém není možné až do roku 2012 změnit.
Evropská unie plánuje, že od roku 2005 rozjede obchodování s emisemi skleníkových plynů. V principu to bude znamenat, že podnik, který výrazně omezil produkci oxidu uhličitého, bude moci prodat část těchto emisí firmě, která tolik neušetřila, nebo dokonce vypouští více skleníkových plynů. Do obchodu by se mohlo zapojit na 15 tisíc firem. Podle odhadů by Česko mohlo vydělat na prodeji kvót na skleníkové plyny až miliardy korun ročně.
\"Máme o to samozřejmě zájem, ale je to zatím velmi čerstvé a není definitivně stanoveno, jak by měl obchod s emisemi vypadat,\" říká Ladislav Kříž, mluvčí společnosti ČEZ, která omezila skleníkové plyny zhruba o čtyřicet procent.
Deutsche Bank před časem uvedla, že trh s emisemi skleníkových plynů by ročně mohl dosáhnout až šedesát miliard dolarů. Má to však jeden háček. Kjótský protokol ještě nenabyl platnost, především proto, že ho odmítly Spojené státy, největší producent skleníkových plynů na světě.
Smlouva začne platit, když se k ní připojí minimálně tolik států, aby jejich produkce dosáhla dohromady aspoň padesáti pěti procent všech světových emisí. V současnosti chybí k dosažení této hranice asi jedenáct procent, a aby závazek z Kjóta začal platit, musí se k němu připojit Rusko, které produkuje zhruba sedmnáct procent těchto plynů. A Rusko zatím váhá.
ZDROJ: HN
Sdílet článek na sociálních sítích