Zbytek škod po havárii tankeru musí napravit příroda
Santiago de Compostela, 30 . 6. 2003 U galicijských břehů Atlantského oceánu
smývají dvě ženy proudem páry ze skal topný olej, který sem zaneslo moře po
loňské nehodě tankeru Prestige. Jsou jedněmi ze čtyř tisíc dobrovolníků, kteří
tady stále pomáhají odstraňovat následky neštěstí. \"Tady jsme placené jako
muži,\" říká jedna z nich, utře si pot z opáleného obličeje a zapálí si
cigaretu. \"Až v srpnu přijdou turisté, musí to tu být všechno čisté,\"
vysvětluje její kolegyně, která jinak pracuje v rybářské továrně. Když se
ohlédne, usměje se: \"Úplně tomu nevěřím. Tady to už vypadá dobře, ale pár zátok
dál je to všechno ještě černé.\" Už je to přes sedm měsíců, co se v listopadu na
španělském pobřeží dostal do potíží tanker Prestige, který vezl náklad 77 tisíc
tun topného oleje a který se nakonec rozlomil a potopil. Nejhůře na tom byla
města na Costa de la Muerte - Mrtvém pobřeží, které za svůj název vděčí mnoha
lodním neštěstím. Například Muxíu, vesničku se 1700 obyvateli, \"marea negra\"
(černý příliv) dostihla celkem čtyřikrát, poprvé 15. listopadu. Mezitím už
katastrofa z denních titulků novin zmizela. Tisíce dobrovolníků odvedly velký
kus práce - tam, kde se ještě v zimě probíjeli páchnoucím ropným bahnem, dnes
září jemný, bílý písek. Dvanáct mil od pobřeží se už opět dají chytat ryby.
Zhruba dvě a půl miliardy eur včetně vyrovnání pro rybáře stála podle odhadů
odborníků celá katastrofa. \"Galície je připravena,\" oznamuje turistická
kancelář v hlavním městě Santiago de Compostela. A přece ještě nejsou odstraněny
všechny následky černého přílivu. Stále ještě vypouští vrak tři a půl kilometru
od pobřeží podle odhadů španělské vlády denně jednu tunu ropy. Stále ještě na
malebné pobřeží moře naplavuje zbytky nákladu. \"Podívej se tam, všude tu ještě
nacházíme ropu,\" říká Manuel, původem rybář. Dnes v holinkách a bílém ochranném
oděvu prosívá s deseti dalšími lidmi písek na pláži u Camarińas. Jeho práce se
zdá nekonečná, možná zbytečná. Kbelík pomalu plní černými hrudkami. Některé z
nich jsou malé, ale přesto nezdravé. Čím je tepleji, tím více ropných par se
dostává do vzduchu. O zátoku dál seškrabuje špachtlemi ze skal ropu Oscar se
třiceti kolegy. Pět hodin denně jsou vydáni na pospas zápachu ropy, pracně jdou
dopředu centimetr po centimetru. Dostávají za to 36 eur za den. I tak nebudou
kameny zcela čisté. \"Zbytek musí napravit moře . Počítáme s tím, že brzy budou
uvolněné pro rybáře další prostory. Ryby už jsou v pořádku,\" říká
pětatřicetiletý Oscar. Mnozí rybáři to ale vidí úplně jinak. Oscar tvrdí, že
problémem není ani plavání. To tvrdí i španělská vláda. Ne všichni jí však věří.
\"Já tam plavat určitě nebudu,\" říká Sabine z Augsburgu, která přijela pomáhat
na pět měsíců. \"Kdo ví, co v té vodě ještě všechno je.\" Jiní turisté si v
radovánkách bránit nedají. \"Plavat už jsem byla třikrát,\" pochvaluje si jedna
německá turistka, která na galicijské pobřeží jezdí už dvacet let. Starosta
Muxía Alberto Blanco se jen usmívá. \"Své úkoly jsme splnili,\" říká s klidem. A
ryby chycené v povolené zóně jsou podle něj \"zkrátka jedinečné\". Zdroj: iHNed
Santiago de Compostela, 30 . 6. 2003
U galicijských břehů Atlantského oceánu smývají dvě ženy proudem páry ze skal topný olej, který sem zaneslo moře po loňské nehodě tankeru Prestige. Jsou jedněmi ze čtyř tisíc dobrovolníků, kteří tady stále pomáhají odstraňovat následky neštěstí.
\"Tady jsme placené jako muži,\" říká jedna z nich, utře si pot z opáleného obličeje a zapálí si cigaretu. \"Až v srpnu přijdou turisté, musí to tu být všechno čisté,\" vysvětluje její kolegyně, která jinak pracuje v rybářské továrně. Když se ohlédne, usměje se: \"Úplně tomu nevěřím. Tady to už vypadá dobře, ale pár zátok dál je to všechno ještě černé.\"
Už je to přes sedm měsíců, co se v listopadu na španělském pobřeží dostal do potíží tanker Prestige, který vezl náklad 77 tisíc tun topného oleje a který se nakonec rozlomil a potopil. Nejhůře na tom byla města na Costa de la Muerte - Mrtvém pobřeží, které za svůj název vděčí mnoha lodním neštěstím. Například Muxíu, vesničku se 1700 obyvateli, \"marea negra\" (černý příliv) dostihla celkem čtyřikrát, poprvé 15. listopadu.
Mezitím už katastrofa z denních titulků novin zmizela. Tisíce dobrovolníků odvedly velký kus práce - tam, kde se ještě v zimě probíjeli páchnoucím ropným bahnem, dnes září jemný, bílý písek. Dvanáct mil od pobřeží se už opět dají chytat ryby. Zhruba dvě a půl miliardy eur včetně vyrovnání pro rybáře stála podle odhadů odborníků celá katastrofa.
\"Galície je připravena,\" oznamuje turistická kancelář v hlavním městě Santiago de Compostela. A přece ještě nejsou odstraněny všechny následky černého přílivu. Stále ještě vypouští vrak tři a půl kilometru od pobřeží podle odhadů španělské vlády denně jednu tunu ropy. Stále ještě na malebné pobřeží moře naplavuje zbytky nákladu.
\"Podívej se tam, všude tu ještě nacházíme ropu,\" říká Manuel, původem rybář. Dnes v holinkách a bílém ochranném oděvu prosívá s deseti dalšími lidmi písek na pláži u Camarińas. Jeho práce se zdá nekonečná, možná zbytečná. Kbelík pomalu plní černými hrudkami. Některé z nich jsou malé, ale přesto nezdravé. Čím je tepleji, tím více ropných par se dostává do vzduchu.
O zátoku dál seškrabuje špachtlemi ze skal ropu Oscar se třiceti kolegy. Pět hodin denně jsou vydáni na pospas zápachu ropy, pracně jdou dopředu centimetr po centimetru. Dostávají za to 36 eur za den. I tak nebudou kameny zcela čisté. \"Zbytek musí napravit moře . Počítáme s tím, že brzy budou uvolněné pro rybáře další prostory. Ryby už jsou v pořádku,\" říká pětatřicetiletý Oscar. Mnozí rybáři to ale vidí úplně jinak.
Oscar tvrdí, že problémem není ani plavání. To tvrdí i španělská vláda. Ne všichni jí však věří. \"Já tam plavat určitě nebudu,\" říká Sabine z Augsburgu, která přijela pomáhat na pět měsíců. \"Kdo ví, co v té vodě ještě všechno je.\"
Jiní turisté si v radovánkách bránit nedají. \"Plavat už jsem byla třikrát,\" pochvaluje si jedna německá turistka, která na galicijské pobřeží jezdí už dvacet let.
Starosta Muxía Alberto Blanco se jen usmívá. \"Své úkoly jsme splnili,\" říká s klidem. A ryby chycené v povolené zóně jsou podle něj \"zkrátka jedinečné\".
Zdroj: iHNed
Sdílet článek na sociálních sítích