zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Národní park České Švýcarsko v roce 2003

24.07.2003
Příroda
Národní park České Švýcarsko v roce 2003
Pískovcová skalní města severně od Děčína při hranicích se Saskem lákala romanticky laděné turisty už v 19. století. Ač nedaleko klíčové železnice Praha Drážďany, zůstávalo dopravně odlehlé a tím i relativně dobře chráněné před lidmi. Ochranu přírody tam posílilo vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce v 70. letech 20. století. Vznik našeho 4. národního parku České Švýcarsko k 1.1.2001 v její nejcennější části mezi Hřenskem, Jetřichovicemi a Brtníky si ale nechalo ještě dosti dlouho čekat. Rozhodlo vyhlášení Národního parku Saské Švýcarsko. ČR se zavázala, že do roka vyhlásí jeho český protějšek Národní park České Švýcarsko. Učinila tak až po 9 letech úporných bojů v územně značně okleštěné podobě. Mnoho nechybělo a byl vyhlášen bez přírodně nejcennějších částí soutěsek říčky Hřenska Kamenice a Národní přírodní rezervace Vrch Růžák. Jeho správa sídlí v Krásné Lípě asi 5 km východně od jeho východního okraje, nikoliv v jeho centrální obci Jetřichovice Základním objektem ochrany přírody v Českém Švýcarsku jsou pískovcová skalní města. Nejznámější je jisté největší skalní brána v Evropě (Velká) Pravčická brána a pískovcové soutěsky Hřensko Kamenice. Turisty tam přepravují na lodičkách za dnes nelidových 50 Kč/osobu. Region se živil turistikou, na čemž vyhlášení národního parku nic nemění. Zajistit ekologicky šetrnou turistiku ale není jednoduché. Kácení v prvních zónách Někdo se může divit, ale důležitým nástrojem ochrany přírody v rukou Správy Národního parku České Švýcarsko je dnes motorová pila. Zvláště v jeho prvních (nejcennějších) zónách. Totiž, naši předkové neodpovědně vysázeli v Českém Švýcarsku severoamerickou borovici vejmutovku. Ta se tam dobře ujala a začala vytlačovat domácí druhy stromů. Příroda si s ní sama neporadí. Správa národního parkuje tak nucena napravovat chyby našich předků. Bez rukavic. Jinak to nejde. Vejmutovky padají po stovkách, poražené schnou po tisících. Skutečnost je mnohem radikálnější, protože na mnoho míst z turisticky značených cest není vidět. Velké kmeny jsou odkorňovány. V místech slabého výskytu vejmutovky ji lze vykácet prakticky naráz. V místech, kde vejmutovka převládá, je nutná postupná přeměna druhové skladby lesa. Slabá písčitá půda je k erozi náchylná i bez člověka. Nadměrný výskyt smrku ztepilého, nedostatečného výskytu borovice lesní, buku a jedle (u jedle jde spíše o úplnou absenci) na rozdíl od vejmutovky nežádá urychlené řešení. Naštěstí správa parku nemusí čelit radikálním odmítačům zásahů v l. zónách, jako Správa národního parku Šumava u kůrovce. Odříznuty od světa Silně zalesněné České Švýcarsko nikdy nemělo mnoho obyvatel. Počet obyvatel snížil odsun Němců. Byla to ale až transformace dopravy po r. 1989, která veřejnou dopravu v Českém Švýcarsku srazila na minimum. Bývalý ministr dopravy A. Peltrám měl za to, že evropská veřejná dopravní obslužnost vyžaduje 68 párů spojů za den při docházce ne větší 2 km. Ano, taková veřejná dopravní obslužnost mimo železniční tratě a hlavní silnice nebyla ani za socialismu. Leč současný stav, kdy do Jetřichovic jezdí l pár linkových autobusů za den, je tristní. Z ministerstva dopravy můžeme občas slyšet, že je to v pořádku, neboť i tento jeden spoj zajistí zákonem stanovené povinnosti, tj. dopravu žáků do škol a zpět. Do zaměstnání, na úřady, k lékaři atp. zřejmě vesničané dojíždět nemusí. Veřejnou dopravou se nedostanete ani na západ na Mezní Louku a do Hřenska, ani na východ do Chřibské či na sever do Brtníků. Tedy, pokud neujdete 30 i více km za den po svých. Že až na výjimky návštěvníkům nezbývá, než pňcestovat autem, pokud ho ale mají, prý nevadí. Příroda si prý už musela zvyknout na mnohé. Nebo se spoléhá, že chudá ochrana přírody bude v Českém Švýcarsku dotovat ekobus stejné jako v Národním parku Šumava? Doprava v Českém Švýcarsku je i jinak problematická. Jednou se zavírá silnice pro hrozbu pádu skal, po druhé silnici Děčín Hřensko i s Hřenskem vyplení povodeň. Teprve počátkem července 2003 byla znovu zprovozněna silnice ze Saska do Hřenska. Že poslední turistická sezóna byla tím poznamenaná, tušíte správně. Škola ohrožena Soutěž mezi školami je prý zdravá. Systém placení škol podle počtu žáků ale vede k soutěži, která se neodehrává jen v kvalitě výuky. Vesnické školy bývají automaticky odepsané. Bohatší rodiče vesměs posílají své ratolesti do městských škol. Že to je pro ně dosti tvrdé, nevadí, stejně jako že ohrožují existenci škol venkovských. V červnu tak zastupitelstvo v Jetřichovicích s těžkým srdcem odhlasovalo zrušení místní základní školy. Pravda, později se podařilo přesvědčit rodiče, aby posílali své děti do školy v místě bydliště, takže tentokrát základní škola přežije. Co ale bude dál, nikdo neví. Ing. Jan ZEMAN, CSc. Zdroj: Haló noviny
Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
21
11. 2017
21.11.2017 - Seminář, školení
Jihlava
22
11. 2017
22.11.2017 - Seminář, školení
Ostrava
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí