zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Jak Štěpánek Netolický zachránil Národní divadlo

25.08.2003
Voda
Jak Štěpánek Netolický zachránil Národní divadlo
Štěpánek Netolický nejspíš zachránil Národní divadlo. Zní to nesmyslně. Slavný jihočeský rybníkář navrhoval Zlatou stoku začátkem 16. století, Národní divadlo se stavělo v 19. a povodeň, kterou mám na mysli, Prahou prošla loňského srpna. Přesto to tak asi je. Vyplývá to z údajů, které uvádějí Ondřej Simon a Martin Sucharda ve studii o vlivu hospodaření v krajině na průběh povodní. Studii vydalo Hnutí Duha přesně rok po pětisetleté povodni v Praze. Jsou v ní vyhodnocena číselná měření z té doby. Ukazují, že povodňová vlna z Lužnice dorazila do Prahy a také do Ústí nad Labem o tři dny později než největší masa vody ze samotné Vltavy, Otavy a dalších přítoků. Pouhý jedenáctikilometrový úsek horního toku Lužnice dokázal zadržet zhruba 5,5 miliónů metrů krychlových vody, což je asi tolik jako středně velká přehrada. V Praze se takové zdržení povodně může projevit až desítkami centimetrů výšky vodního sloupce. Byly to právě jen centimetry, které chyběly k přelití protipovodňových stěn v centru Prahy. Zásluhou Štěpánka Netolického, Mikuláše Rutharda, Jakuba Krčína a dalších rybníkářů nebylo jen to, co vybudovali na Třeboňsku, ale také to, co nezničili. Jimi zkultivovaná krajina Třeboňska je tak unikátním příkladem symbiózy mezi hospodářskou činností člověka a přirozeným fungováním ekosystémů, že Třeboňsko díky tomu získalo v roce 1977 statut světové biosférické rezervace UNESCO. A tento titul zase chránil krajinu a řeku Lužnici před budovateli 20. století, kteří tu například rádi těžili štěrkopísky. Ovšem, kdoví, jak by se choval Štěpánek Netolický, kdyby měl k dispozici naše technické prostředky. Možná by postavil ještě o jednu přehradu na Vltavě víc. Ale taky možná - díky svému geniálnímu stavitelskému citu - by právě hráz na Lipně nebo na Slapech nepostavil a zachoval nám více než pohled na Svatojánské proudy. A dokonce by možná byl velkým bojovníkem za návrat přirozeného složení lesů, za návrat mezí a remízků do krajiny a meandrů namísto betonových koryt potoků a za všechny ty další nenápadné změny, které krajině vracejí schopnost harmonizovat vodní režim. Kdo ví. Faktem zůstává, že zachovalá přírodní krajina v nivě Lužnice nám dnes poskytuje neocenitelné služby při klimatických extrémech. (komentáře, které vysíláme, nemusí vyjadřovat stanovisko Českého rozhlasu, připomínky a názory na tento komentář můžete zaslat e-mailem na adresu hana.kolarova@worldonline.cz) Zdroj: www.rozhlas.cz
Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí