Polsko váhá s obchodem s volnými emisemi škodlivin
Polsko emituje podstatně méně škodlivých plynů, než má povoleno v rámci
Kjótského protokolu. Podle odhadu expertů se cena přebytku povolených emisí
pohybuje v řádu stovek miliónů dolarů a nelze vyloučit, že stojí dokonce celou
miliardu dolarů. Polsko však svými volnými emisemi neobchoduje. Varšavská vláda
dokonce nemá zatím ani ucelenou koncepci, jež by upřesňovala způsob, jak s tímto
kapitálem naložit. V tomto směru Poláci zaostávají za jinými zeměmi, které v
květnu 2004 vstoupí do Evropské unie. Cílem Kjótského protokolu je snížit
vypouštění škodlivin (hlavně kysličníku uhličitého) do atmosféry. Každý ze
signatářů Kjótského protokolu se zavázal k omezení těchto emisí o několik
procent vůči takzvanému \"základnímu roku\", za nějž byl pro většinu zemí
stanoven rok 1990. Pokud stát produkuje větší množství škodlivin, než protokol
umožňuje, může odkoupit volné emise v jiných zemích, které limit nepřekročily.
Naopak země, které mají přebytečné emise, nebo se rozhodly omezit znečisťující
průmysl, mohou své emise odprodat. V takovém případě získá jak hospodářství, tak
životní prostředí. Emisemi obchodují nejen státy, ale také podniky. Poláci si
vyjednali, že v jejich případě bude \"základním rokem\" rok 1988. Tehdy totiž
Polsko znečisťovalo ovzduší nepoměrně více než dva roky později. Díky této
dohodě dnešní Polsko s útlumovým znečisťujícím průmyslem disponuje přebytkem
povolených emisí, se kterými může obchodovat. \"Často mi telefonují brokeři,
nejčastěji z Londýna. Ptají se, zda neznám někoho, kdo by prodal několik tun
emisí kysličníku uhličitého,\" říká Andrzej Błachowicz z Center for Clean Air
Policy. Cena volných emisí se nyní pohybuje v hranicích 2 až 10 eur za jednotku
(1 tunu kysličníku uhličitého). \"Naše podniky však nemají ani ponětí o takových
možnostech,\" stěžuje si Błachowicz. Ekologové kritizují vládu, která nemá zatím
ani rámcovou koncepci, jak naložit s přebytečnými emisemi, kterým podnikům je
rozdat, ani jak využít získané peníze. Součástí strategie by mělo být i
rozhodnutí, kolik emisí by si stát měl ponechat pro případ rychlého rozvoje
hospodářství. Jedna z možností obchodu emisemi spočívá v tom, že je umístíte na
burze cenných papírů. To by však vyžadovalo zásadní změny v současné
legislativě. Zainteresovaná ministerstva však dosud ani nevyzvala Komisi pro
cenné papíry a burzy k předběžným jednáním o prodeji volných emisí, uvedl deník
Rzeczpospolita. Ekologové kritizují vládu a dávají polskému kabinetu za příklad
Slovensko i Českou republiku, které úspěšně využívají tzv. společná zavádění
(Joint Implementations). List Rzeczpospolita připomíná, že již osm českých měst
vyměnilo za finanční pomoci nizozemské firmy BTG a státního fondu životního
prostředí své teplárny za moderní biokotelny. Za spolufinancování projektů totiž
západní firmy získávají emise buď přímo, nebo právo přednostního nákupu. Polské
ministerstvo životního prostředí obhajuje časovou prodlevu tvrzením, že
provádění reforem je pro malé země vždy snadnější než pro větší státy. Ředitel
oddělení ochrany životního prostředí na ministerstvu Wojciech Jaworski přesto
tvrdí, že k datu vstupu Polska do EU budou pravidla prodeje volných emisí již
pevně stanovena. ZDROJ: HN
Polsko emituje podstatně méně škodlivých plynů, než má povoleno v rámci Kjótského protokolu. Podle odhadu expertů se cena přebytku povolených emisí pohybuje v řádu stovek miliónů dolarů a nelze vyloučit, že stojí dokonce celou miliardu dolarů.
Polsko však svými volnými emisemi neobchoduje. Varšavská vláda dokonce nemá zatím ani ucelenou koncepci, jež by upřesňovala způsob, jak s tímto kapitálem naložit. V tomto směru Poláci zaostávají za jinými zeměmi, které v květnu 2004 vstoupí do Evropské unie.
Cílem Kjótského protokolu je snížit vypouštění škodlivin (hlavně kysličníku uhličitého) do atmosféry. Každý ze signatářů Kjótského protokolu se zavázal k omezení těchto emisí o několik procent vůči takzvanému \"základnímu roku\", za nějž byl pro většinu zemí stanoven rok 1990.
Pokud stát produkuje větší množství škodlivin, než protokol umožňuje, může odkoupit volné emise v jiných zemích, které limit nepřekročily. Naopak země, které mají přebytečné emise, nebo se rozhodly omezit znečisťující průmysl, mohou své emise odprodat. V takovém případě získá jak hospodářství, tak životní prostředí. Emisemi obchodují nejen státy, ale také podniky.
Poláci si vyjednali, že v jejich případě bude \"základním rokem\" rok 1988. Tehdy totiž Polsko znečisťovalo ovzduší nepoměrně více než dva roky později. Díky této dohodě dnešní Polsko s útlumovým znečisťujícím průmyslem disponuje přebytkem povolených emisí, se kterými může obchodovat.
\"Často mi telefonují brokeři, nejčastěji z Londýna. Ptají se, zda neznám někoho, kdo by prodal několik tun emisí kysličníku uhličitého,\" říká Andrzej Błachowicz z Center for Clean Air Policy.
Cena volných emisí se nyní pohybuje v hranicích 2 až 10 eur za jednotku (1 tunu kysličníku uhličitého). \"Naše podniky však nemají ani ponětí o takových možnostech,\" stěžuje si Błachowicz.
Ekologové kritizují vládu, která nemá zatím ani rámcovou koncepci, jak naložit s přebytečnými emisemi, kterým podnikům je rozdat, ani jak využít získané peníze.
Součástí strategie by mělo být i rozhodnutí, kolik emisí by si stát měl ponechat pro případ rychlého rozvoje hospodářství.
Jedna z možností obchodu emisemi spočívá v tom, že je umístíte na burze cenných papírů. To by však vyžadovalo zásadní změny v současné legislativě.
Zainteresovaná ministerstva však dosud ani nevyzvala Komisi pro cenné papíry a burzy k předběžným jednáním o prodeji volných emisí, uvedl deník Rzeczpospolita.
Ekologové kritizují vládu a dávají polskému kabinetu za příklad Slovensko i Českou republiku, které úspěšně využívají tzv. společná zavádění (Joint Implementations).
List Rzeczpospolita připomíná, že již osm českých měst vyměnilo za finanční pomoci nizozemské firmy BTG a státního fondu životního prostředí své teplárny za moderní biokotelny. Za spolufinancování projektů totiž západní firmy získávají emise buď přímo, nebo právo přednostního nákupu.
Polské ministerstvo životního prostředí obhajuje časovou prodlevu tvrzením, že provádění reforem je pro malé země vždy snadnější než pro větší státy. Ředitel oddělení ochrany životního prostředí na ministerstvu Wojciech Jaworski přesto tvrdí, že k datu vstupu Polska do EU budou pravidla prodeje volných emisí již pevně stanovena.
ZDROJ: HN
Sdílet článek na sociálních sítích