Až bude i zelená dobrá
Jak poznáme, že je na tom Česká republika už opravdu dobře? Vedle složitých
ekonomických či jiných indikátorů se nabízí jeden (možná příliš) prostý: Až tu
bude fungovat silná ekologická strana. První politické úspěchy zelených hnutí
spadají v západní Evropě do období, kdy se začíná veřejně angažovat generace
vychovaná v \"komfortních\" podmínkách státu blahobytu. Nepoznala válečný
nedostatek, a protože ji z materiálního hlediska nic nechybělo, obrátila svůj
zájem k \"fajnovostem\" typu ochrany životního prostředí či práv žen. Podle
obdobného schématu - nejprve nová auta do garáží a elektronika do domácností -
se takřka instinktivně zachovala i porevoluční česká společnost. Že v ní
ekologové se svým postmateriálním poselstvím neměli mnoho šancí na úspěch,
nebylo překvapivé. Volební průlom se jim nepodařil nikde v transformující se
Evropě. Příčiny nezdaru Strany zelených však rozhodně nebyly jen objektivně dané
a vnější. Nevolitelnost si způsobila také sama. Jejími angažovanými
představiteli, veřejnosti zcela neznámými, se stali lidé s pochybnou minulostí a
často ještě pochybnější přítomností. Paradox největší: Strana žila, či přesněji
přežívala v absolutním odtržení od ekologických hnutí, tedy právě toho
prostředí, ze kterého se její západoevropské kolegyně zrodily. Nejrůznější
\"zelené\" iniciativy si přitom v průběhu let sice složitě, ale přece dokázaly
vybudovat jistý respekt společnosti. V zemi, kde ekologie byla do roku 1989
zcela neznámým pojmem, se pomocí kampaní, jako byla ta temelínská či šumavská,
podařilo dostat do povědomí aspoň části lidí, že nejde jen o šlehačku,
přicházející na řadu až poté, co si pořádně naplníme žaludky. Cosi z kreditu
pionýrských aktivistů může od letošního jara konečně využívat i Strana zelených.
Od dubnového sjezdu ji reprezentuje zcela nové vedení na čele s Janem Beránkem,
bývalým předákem Hnutí Duha. Zvoleno bylo na základě velkolepých slibů, z nichž
se ale zatím daří plnit jen část. Rozhodně to neplatí o zlepšené komunikaci s
veřejností. Důkaz? Na webové stránce není v sekci \"kalendář akcí\" jediný
záznam. Až do včerejška zůstal utajený i stranický sjezd, naplánovaný do Tábora
už na zítřek. Jeho hlavní náplní by měla být diskuse o dlouhodobém programu,
téma svojí podstatou velmi veřejné. Vždyť především na něj budou chtít zelení
lákat voliče. K čemu delegáti dospějí, bude zajímavé i z toho důvodu, že názory
jednotlivých členů na programové směřování se dost liší. Vyberou si tedy nakonec
poněkud vágní představu svého předsedy, který odmítá pravo-levé dělení a hodlá
si případ od případu vybírat z liberálních, socialistických nebo dokonce
konzervativních receptů? Tento \"mixážní\" přístup má v českých podmínkách jednu
velkou výhodu: Šroubuje koaliční potenciál strany do takřka závratných výšin.
Ostatně o koalici se zelenými jako budoucím osudu sociální demokracie hovořil
před pár dny sám Vladimír Špidla. Vzhledem k \"nehotovosti\" jejich znovuzrození
je to věštba hodně odvážná, byť zřejmě nejen pro něj plná nadějí. AUTOR:
pavel.tomasek@economia.cz [pavel.tomasek@economia.cz] ZDROJ: HN
Jak poznáme, že je na tom Česká republika už opravdu dobře? Vedle složitých ekonomických či jiných indikátorů se nabízí jeden (možná příliš) prostý: Až tu bude fungovat silná ekologická strana.
První politické úspěchy zelených hnutí spadají v západní Evropě do období, kdy se začíná veřejně angažovat generace vychovaná v \"komfortních\" podmínkách státu blahobytu. Nepoznala válečný nedostatek, a protože ji z materiálního hlediska nic nechybělo, obrátila svůj zájem k \"fajnovostem\" typu ochrany životního prostředí či práv žen.
Podle obdobného schématu - nejprve nová auta do garáží a elektronika do domácností - se takřka instinktivně zachovala i porevoluční česká společnost. Že v ní ekologové se svým postmateriálním poselstvím neměli mnoho šancí na úspěch, nebylo překvapivé. Volební průlom se jim nepodařil nikde v transformující se Evropě.
Příčiny nezdaru Strany zelených však rozhodně nebyly jen objektivně dané a vnější. Nevolitelnost si způsobila také sama. Jejími angažovanými představiteli, veřejnosti zcela neznámými, se stali lidé s pochybnou minulostí a často ještě pochybnější přítomností.
Paradox největší: Strana žila, či přesněji přežívala v absolutním odtržení od ekologických hnutí, tedy právě toho prostředí, ze kterého se její západoevropské kolegyně zrodily. Nejrůznější \"zelené\" iniciativy si přitom v průběhu let sice složitě, ale přece dokázaly vybudovat jistý respekt společnosti.
V zemi, kde ekologie byla do roku 1989 zcela neznámým pojmem, se pomocí kampaní, jako byla ta temelínská či šumavská, podařilo dostat do povědomí aspoň části lidí, že nejde jen o šlehačku, přicházející na řadu až poté, co si pořádně naplníme žaludky. Cosi z kreditu pionýrských aktivistů může od letošního jara konečně využívat i Strana zelených.
Od dubnového sjezdu ji reprezentuje zcela nové vedení na čele s Janem Beránkem, bývalým předákem Hnutí Duha. Zvoleno bylo na základě velkolepých slibů, z nichž se ale zatím daří plnit jen část. Rozhodně to neplatí o zlepšené komunikaci s veřejností. Důkaz? Na webové stránce není v sekci \"kalendář akcí\" jediný záznam.
Až do včerejška zůstal utajený i stranický sjezd, naplánovaný do Tábora už na zítřek. Jeho hlavní náplní by měla být diskuse o dlouhodobém programu, téma svojí podstatou velmi veřejné. Vždyť především na něj budou chtít zelení lákat voliče.
K čemu delegáti dospějí, bude zajímavé i z toho důvodu, že názory jednotlivých členů na programové směřování se dost liší. Vyberou si tedy nakonec poněkud vágní představu svého předsedy, který odmítá pravo-levé dělení a hodlá si případ od případu vybírat z liberálních, socialistických nebo dokonce konzervativních receptů?
Tento \"mixážní\" přístup má v českých podmínkách jednu velkou výhodu: Šroubuje koaliční potenciál strany do takřka závratných výšin. Ostatně o koalici se zelenými jako budoucím osudu sociální demokracie hovořil před pár dny sám Vladimír Špidla. Vzhledem k \"nehotovosti\" jejich znovuzrození je to věštba hodně odvážná, byť zřejmě nejen pro něj plná nadějí.
AUTOR: pavel.tomasek@economia.cz
ZDROJ: HN
Sdílet článek na sociálních sítích