14 miliónů let kultury?

Jsou-li kultury otevřené jiným vlivům, víc jich přijmou, než samy vytvoří.¨ Řeknu-li, že je kultura systém sociálně předáva ného chování, jde o jednu z velkého počtu definic. Její výhodou je, že se dá užívat ke srovnávání. Nějakou dobu se ví o šimpanzích \"kulturách\". Geograficky vzájemně vzdálené skupiny šimpanzů se chovají odlišným způsobem. Odlišnosti chování alespoň v jednom místě mohou být zřejmé buď u všech, nebo u části členů skupiny. Někteří členové některých skupin užívají větvičky k napichování mravenců, případně listy, z nichž pijí, dva kameny umějí užít jako kladivo a kovadlinu k roztloukání ořechů. Jiné šimpanzí skupiny o tomto chování nemají ponětí. Předávají se tyto druhy učení mezi jednotlivými příslušníky skupiny, případně z generace na generaci? A co třeba orangutani na čtyřech místech Bornea a dvou místech Sumatry, velkých indonéských ostrovů? Jaké jsou příklady chování, které byly pozorovány přinejmenším v jednom místě, u jednotlivých příslušníků druhu nebo u jejich většího počtu, zatímco v jiných místech, která se ekologicky neliší, je vědci neviděli? Orangutani se kloužou po větvích ze stromu dolů, ale těsně před tím, než by sebou praštili na zem, se chytí za listy. Umějí si z listí dělat něco jako hlásnou troubu - zařvou do ní, listy zahodí. Totéž dělají dlaněmi, docela jako halekající lidé. Utírají si obličej listím, jako by měli ručník. Budují si hnízda jen za účelem hry, podobně jako si děti staví bunkry. Nad hnízdem, v němž odpočívají, si v době deště jako střechu postaví ještě jedno hnízdo. Jestliže slunce pálí, vyrobí si nad hnízdem z listí slunečník. Při stavbě hnízda vydávají charakteristický zvuk, kterým snad okolí oznamují, že se majitel ukládá ke spánku. Ulomí větvičku a drbají se s ní v místě, kam nejde dosáhnout, stejně jako dámy na dvoře Ludvíka XIV. užívaly k vyhánění vší zpod paruky skvostná drbátka. Vyrábějí si nástroje k autoerotické stimulaci - samičky i samečkové. Z listí si vyrábějí bryndáčky. Vybírají-li med lesních včel, odhánějí zoufalé včely větví s listím. Sbírají-li ostnité plody, udělají si z listí ru kavice. Z větviček si vyrábějí pátradla, jimiž prozkoumávají stromové dutiny, zda by v nich nebylo něco larev nebo hmyzu na zub. Další typy chování by mohly být podmíněny jak ekologicky, tak kulturně. Příkladem je lámání větví uschlých stromů, boření starých hnízd, v nichž hledají hmyz, užívání dutých větviček k nasávání mravenců. A pak existují vzácné druhy chování, u nichž je kulturní vliv nepravděpodobný. Příkladem je snad lesbické chování samiček - třou si genitály o sebe. A také užívání listů jako žínky k otírání povrchu těla. Výroba \"panenek\" na spaní - vyrobí svazek listí a spí s ním. Užívání listu jako nádoby - naberou do něj vodu a teprve pak ji pijí. Stavba hnízd, jimž se říká mosty - propojují větve stromů na opačných březích říčky. Tarzanovy skoky - zhoupnou se na liáně způsobem slavného filmového hrdiny, překonávají tím volné prostory. Vyrábějí umělecké polštáře - to je vyplétání okraje hnízda vzájemně podobnými větvičkami. Vědci tedy pozorovali a zaznamenávali různé typy chování a pak začali uvažovat a počítat. Lidské kultury se místo od místa liší. To je výsledek místních inovací a jejich postupného šíření. Jsou-li kultury otevřené jiným vlivům, víc jich přijmou, než samy vytvoří. Sociálně předávané chování - tedy vliv jiné kultury - by se na chování šimpanzů nebo orangutanů mělo projevovat víc než prostředí, v nichž žijí, tedy více než jejich ekologie, úměrně tomu, jak se nový typ chování šíří z místa, kde vzniklo. Platí-li pro ně stejná pravidla jako pro lidi. Míra, se kterou se zvířata vzájemně učí, odpovídá době, kterou spolu různí jedinci stráví - vztah matka a potomek se do toho nepočítá. Vliv prostředí na rejstřík různých typů chování odpadá. Neboť chování orangutanů, kteří žijí v různých místech zaplavovaných území s nulovou nadmořskou výškou, nemá vzájemně podobnější rejstřík různých druhů chování, než je týž rejstřík u orangutanů žijících v různých místech pralesů výše. Jako prvky sociálně předávaného chování lze chápat označování potravy nebo nebezpečí, poté \"běžné\" inovace, jejichž příkladem je užití listů coby hlásné trouby nebo dialekt nápěvu, do třetice pak vzácné inovace, jimiž je třeba užívání nástrojů, a nakonec symboly. Se svými vývojovými bratranci, šimpanzi a orangutany, sdílíme první tři. Čtvrtý - symboly - jsou pravděpodobně jen lidská záležitost. Podkladem symbolického chování je činnost zejména těch částí mozku, které odpovídají za jazyk a za řídící funkce. V prvním případě to jsou u většiny lidí rozsáhlé oblasti levé mozkové hemisféry, ve druhém případě to jsou u všech lidí přední části čelních mozkových laloků, jimž se říká prefrontální. Právě tyhle části mozku zaznamenaly u druhu Homo sapiens nejzajímavější a svým způsobem nejrozsáhlejší vývoj. Vývojová větev směřující k dnešním šimpanzům se od naší společné vývojové větve oddělila asi před 5 - 7 milióny let, větev směřující k orangutanům před 14 milióny. Takže - 14 miliónů let kultury? Autor je lékařem a popularizátorem vědy ZDROJ: Víkend