Z rozkladové komise MŽP

č. 8/2003

Územní plán velkého územního celku podléhá vždy posouzení vlivů na životní prostředí podle zákona č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů rozvojových koncepcí a programů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů, a to bez ohledu na orgán, který jej pořizuje nebo schvaluje.

Odůvodnění:

Územní plán velkého územního celku je upraven v ust. § 9 zák. č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (stavební zákon). Územní plány velkých územních celků pořizuje orgán kraje v přenesené působnosti. Ministerstvo pro místní rozvoj je pořizuje pouze v případě, že si schválení vyhradí vláda a dále u územních
plánů velkých územních celků zahrnujících území více krajů tehdy, jestliže se příslušné orgány kraje nedohodnou, který z nich bude tuto územně plánovací dokumentaci pořizovat (§ 14 stavebního zákona). Územní plány velkých územních celků schvaluje pro svá území kraj v samostatné působnosti, vláda schvaluje tyto územní plány pouze tehdy, zahrnují-li
území více krajů (§ 26 stavebního zákona).
Ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 244/1992 Sb. se v první větě vztahuje na tam vyjmenované koncepce předkládané a schvalované na úrovni ústředních orgánů státní správy. Podle druhé věty se za koncepci považují také územně plánovací dokumentace a směrný vodohospodářský plán, přičemž zákon neuvádí úřad, který tyto dokumenty předkládá či schvaluje. Užití slova „dále“ naznačuje diferenciaci mezi věcným rozsahem věty první a věty druhé. Jde o koncepce sui generis, odlišné od koncepcí podle věty první cit. ustanovení, a tedy o koncepce vymezené svým obsahem, nikoli podle orgánu, který je předkládá.

Zdroj: MŽP