Nepříjemné probouzení z mámivých snů, aneb \"Lidé nemají zájem o drahý plyn, topí raději uhlím\"

Stanislav Mikula

Dlouhodobé podceňování obnovitelných zdrojů energie Ministerstvem průmyslu a obchodu na jedné straně a masivní podpora plošné plynofikace poskytovaná již řadu let Státním fondem životního prostředí ČR na straně druhé, vede k výsledkům, ke kterým takto založený vývoj nyní zákonitě dospívá. Znamená to další prohlubování schodku naší obchodní bilance, roste naše závislost na nestabilních a často nevypočitatelných zahraničních dodavatelích, palivová základna se stává zranitelnou, brání se rozvoji pracovních míst spojených s produkcí paliv a energie z místních obnovitelných zdrojů, zejména biomasy, hrozivý je rozsah neobdělávaných zemědělských pozemků, narušuje se ekologická kvalita a vzhled celých krajinných celků, zemědělci se dostávají do existenčních potíží, podlamuje se regionální ekonomika. Zároveň se potlačuje rozvoj výrobců zařízení na využívání obnovitelných zdrojů. Přitom finanční nároky kladené na odběratele zemního plynu se v řadě případů stávají neúnosnými, a to navíc s perspektivou dalšího zhoršování.

Je neuvěřitelné, že i obce obklopené rozsáhlými lesními komplexy a ve větším či menším rozsahu neobdělávanou zemědělskou půdou, jsou přesvědčovány o výhodách plynofikace. A to je již prakticky provozně ověřeno na stovkách hektarů rozmístěných po celé ČR, že energetický výnos např. kulturní energetické plodiny Šťovíku Uteuša stačí již z plochy 0,5-1 ha spolehlivě krýt celoroční energetickou spotřebu jednoho rodinného domku.

Bylo by potěšující, kdyby se výše uvedený nadpis netýkal pouze těch, kteří se nechali přesvědčit a svou důvěru v takzvaně ekologická fosilní paliva (topné oleje či zemní plyn) demonstrovali pořízením zařízení na využívání těchto paliv a nyní se vrací k topení uhlím. A to v době, kdy např. zařízení na vytápění upravenou biomasou pracují s téměř stejným komfortem jako kotle na plyn, zároveň však s nižšími náklady. Pro účinnou restrukturalizaci naší palivové základny je nezbytné, aby i příslušné ústřední orgány státní správy (Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo financí) si uvědomily vážnost současné situace, jejímuž jednomu aspektu je věnován článek Lidé nemají zájem o drahý plyn, topí raději uhlím, uveřejněný v Hospodářských novinách, č. 218/7.-9. listopadu 2003.

Současné kroky ústředních orgánů však velký optimismus nevyvolávají (např. jednání o přechodném období umožňujícím odklad zavedení ekologické daně na uhlí, elektřinu a zemní plyn do roku 2007, přičemž EU tuto daň zavede od ledna 2004 a je možnost ji kompenzovat např. snížením daně z příjmu či snížením sociálních odvodů, obtíže při jednání o uchování podpory pěstování energetických bylin pro příští rok ve výši vyplácené v letošním roce, usnadňování přístupu k dalším podporám plynofikace). Alarmující informace uvedené v následujícím článku by měly nalézt odezvu v koncepční cílově-programové energetické politice provázané s agrární politikou (tato provázanost zatím neexistuje), v politice životního prostředí a ve vyvážených synergicky příznivě působících konkrétních nástrojích jejich realizace. Jisté je však pouze to, že protitlaky i bariéry ztěžující normální diskusi s ústředními orgány jsou velice silné a budoucí výsledky nejisté. K neefektivnímu nakládání se státními finančními prostředky bezpochyby přispívá silné těžařské a plynárenské lobování.

Zdroj: CZ BIOM - http://www.biom.cz