Má smysl usilovat o naplnění Kjótského protokolu?

Ne: Rusové a Američané zvolili správně
AUTOR-DOMICIL: René Hladík

Efekty z Kjótského protokolu se blíží nule. Je možné, že posuny v klimatu jsou od přírody a budou probíhat, i kdybychom se vrátili do doby kamenné.

Opravdu doufám, že odmítnutí Spojených států a Ruska připojit se ke Kjótskému protokolu o omezení emisí oxidu uhlíku, znamená jeho konec. Není tu čeho litovat. Naopak, konečně někdo našel odvahu postavit se virtuální realitě o lidském ovlivňování klimatu. Je to nejen vítězství ekonomického myšlení, ale také upřímné rozhodnutí na základě vědecké analýzy.
Není totiž jasně prokázáno, že lidstvo nějak významněji ovlivňuje klima na Zemi. Je všeobecně známo, že pouhých 19 tisíc let před naším letopočtem byla v době ledové mořská hladina o 134 metrů níže, než je dnes. Potom mořská hladina začala stoupat rychlostí až dva metry za století. Byly doby, kdy byla mořská hladina naopak výše než dnes a Skandinávie byla ostrovem. To vše bez lidského přičinění.
Kjótský protokol počítá  emise  skleníkových  plynů  . Proč ale nepočítá s pohlcovači - například s lesy, které pohlcují oxid uhličitý? Tím se tento protokol vědecky částečně diskvalifikuje. Státy, které více  skleníkového   plynu  pohltí, než vypustí, by přece nemusely  emise  snižovat. Tuto jednoduchou úvahu protokol ignoruje.
Je nepochopitelné, že země Evropské unie mohly podepsat něco tak nedokonalého. Zarputilost, s jakou představitelé unie bojují za tuto pochybnou ideu, připomíná jinou zarputilost, totiž nesmyslné vybíjení zdravých krav kvůli podezření na nemoc BSE.
Virtuální realita ale již reálně působí. Už se uzavírají obchody s emisemi oxidu uhlíku. Česká republika - čistě náhodně - limit emisí \"splňuje\", takže může prodávat kvóty emisí. Pokud něco \"sype\", každý to pochopí, i když to k pochopení není.
Samozřejmě, obchod s emisními právy, pokud jde o škodlivinu, je dobrý a tržně slučitelný nástroj ochrany  životního   prostředí  . Není ale nesporně prokázáno, že lidský příspěvek k produkci skleníkových plynů, zejména oxidu uhlíku, způsobuje současné oteplování klimatu.
Zdá se, že Rusko a Spojené státy posadily věc tam, kam patří. Pokud totiž někdo argumentuje hospodářskými ztrátami ze změny klimatu, je legitimní je porovnat s hospodářskými ztrátami, které nastanou po přizpůsobení se limitům.
Toto porovnání je zřejmé. Ztráty z dobrovolného omezení emisí jsou katastrofální, zejména pro rychleji se rozvíjející země (Spojené státy, Rusko, Čína). Efekty z respektování emisí podle Kjóta se blíží nule - vždyť je klidně možné, že posuny v klimatu jsou od přírody a budou probíhat, i kdyby se lidstvo vrátilo do doby kamenné.
Postoj Ruska a USA se zdá být alespoň přímý, zatímco některé země Evropské unie protokol podepsaly, i když vědí, že jej nebudou schopné naplnit.
Autor pracuje na Fakultě sociálně-ekonomické Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem

Ano: Kremelský poker neznamená konec
AUTOR-DOMICIL: Vojtěch Kotecký

Slova Andreje Ilarionova, ekonomického poradce ruského prezidenta, že jeho země nebude ratifikovat Kjótský protokol, netřeba brát třikrát vážně. Náměstek Putinova ministra hospodářství je záhy popřel s tím, že vláda \"směřuje k ratifikaci\", což potvrdil i jeho úřad.
Pozorovatelé moskevské scény soudí, že Kreml jen testuje reakce a zkouší, kolik kdo za ano či ne nabídne. Dělá to už měsíce, Ilarionovo prohlášení nebylo první.
Putinova administrativa se na svém postoji ke klíčové smlouvě o snížení exhalací způsobujících globální změny podnebí rozhodla slušně vydělat. Jde například o podporu EU pro členství Ruska ve Světové obchodní organizaci.
Putin za poslední dva měsíce několikrát řekl, že ratifikovat se bude. Rusko ostatně nemá důvod smlouvu odmítnout. Kvůli komplikovanému mechanismu Kjótského protokolu všechny své závazky bohatě splnilo ještě dříve, než jej podepsalo. Může tedy vydělat enormní částky prodejem emisních kreditů.
Mezinárodní společenství soudí, že se  znečištěním  něco dělat musí. Že někteří politici a úředníci - jako třeba nedávno na názorových stranách HN poradce českého Ministerstva průmyslu a obchodu - stále označují globální změny podnebí za \"ukvapené závěry\", vypovídá spíš o jejich znalosti problému než o věci samotné.
Výzkum už potvrdil základní výsledky: globální podnebí se mění, podstatnou část odpovědnosti za to nese  znečištění  a v příštích desetiletích se bude situace zhoršovat. Shodl se na tom reprezentativní panel několika tisíc předních světových vědců včetně některých prominentních skeptiků, který sestavila OSN, i stínová zpráva amerických odborníků zadaná prezidentem Bushem.
Označení za nepotvrzenou teorii zaslouží podobně, jako řekněme příjmy státního rozpočtu na příští rok: ty se také opírají o odhady z prognóz a potvrdí i upřesní je až průběh roku. Ale kvůli tomu nikdo nebude radit ministrovi financí, aby rozpočet nedělal.
Mezi důsledky patří silnější a častější extrémní výkyvy počasí, jako jsou hurikány, povodně a vlny horka a sucha, i zaplavení rozsáhlých pobřežních nížin. Klimatologický výzkum se teď soustřeďuje na podrobnosti, jako je přesný podíl jednotlivých faktorů či dopady v dílčích regionech.
Pokud se Bílý dům, australský premiér a třeba i Kreml rozhodnou strčit hlavu do písku, neopravňuje to Evropu, Japonsko, Kanadu a další země k tomu, aby také nic nedělaly. Příklad desítek států USA, které bez ohledu na nezodpovědnou federální vládu zavádějí vlastní opatření ke snížení exhalací, je sympatickým vzorem. Česká republika, jež v přepočtu na obyvatele patří mezi nejhorší světové  znečišťovatele  , nese dvojnásob velkou odpovědnost.
Navíc ekonomické kalkulace ukazují, že hospodářské dopady Kjótského protokolu budou neutrální až mírně pozitivní. Exhalace oxidu uhličitého totiž - paradoxně naštěstí - není možné snižovat instalací drahých filtrů na komíny.
Lékem je jen modernizace ekonomiky: efektivnější využívání energie a čisté technologie. S nimi ovšem přichází inovace, nová pracovní místa a lepší konkurenceschopnost.
Autor působí v  ekologické  organizaci Hnutí DUHA

ZDROJ: HN