Člověk je největší škůdce na Zemi..

Jako volné pokračování konference věnované Tibetu (Praha, 19. - 21. října 2003) vám nabízíme přepis rozhovoru, který loni 18. června s dalajlamou vedl Franz Alt, moderátor německé televize 3SAT, v posledním televizním vysílání pořadu Bez hranic.

V Tibetském hlavním městě - ve Lhase - jsem viděl více Číňanů než Tibeťanů. Podle Západního rozvojového programu, vypracovaného čínskou stranou, má být do Tibetu přesídleno 20 milionů Číňanů. Potom by bylko v Tibetu třikrát více Číňanů než Tibeťanů. Nemáte obavy o mosud své země?

Mám pochopitelně velkou starost. Kulturní odcizení vede k tomu, že se Tibeťané stávají ve vlastní zemi menšinou. To také vede ke katastrofám v oblasti životního prostředí, protože Číňané se umí jen s obtížemi přizpůsobit ekologii na \"Střeše světa\". Stav životního prostředí v Tibetu má ovšem dopad i na východní a jižní Asii, na Čínu, Nepál a Indii. Uvedu jeden případ za všechny: Pět největších řek Asie pramení v Himaláji. Odlesnění v Tibetu způsobilo obrovské záplavy v Číně, kterými bylo přímo postiženo více než 100 milionů Číňanů. Tyto ekologické souvislosti nebere svět skoro na vědomí.

Ekologická situace je katastrofická na celém světě: skleníkový efekt, nedostatek vody, vymírání živočišných druhů, mýcení lesů, chemizované zemědělství! Když budeme takto pokračovat, zanecháme našim dětem a vnukům jednu jedinou poušť. Jsme schopni vyhubit i sami sebe. Pro Zemi by bylo beztak nejlepší, kdybychom z ní my, lidé, brzy zmizeli. Bez lidí by se Zemi vedlo lépe. Ale ještě máme jednu příležitost se změnit (směje se hlasitě a dlouho). A nikdo neví, zda tu příležitost skutečně využijeme (směje se dál).

Váš smích a úsměv jsou vaší značkou. Odkud k tomu berete sílu?

Jako praktikující mnich jsem spokojený a šťastný člověk. Existuje jedna cesta ke štěstí a přes mnohé rány a problémy ve světě vidím v současnosti dost pokroku. Z toho se těším. K ničemu to nevede, když se člověk zlobí. Ani na své nepřátele se nesmíme hněvat. Je inteligentnější své nepřátele milovat. To říká také Ježíš, a je to hluboká moudrost. Od svých nepřátel se můžeme naučit obzvlášť mnoho (Smích). Mám vizi mírového světa. Když nedosáhne míru naše generace, potom určitě ta příští (usmívá se). Můžeme se učit překonávat hněv, nenávist a žádostivost. To je cesta k míru a skutečné svopbodě. Moje rada je nestavět příliš na materiálním štěstí - důležitější je pochopit to, co nám škodí nebo pomáhá.

USA odstranily pomocí násilí diktátorský režim v Iráku za čtyři týdny. Vy se neúspěšně pokoušíte přes čtyřicet let osvobodit Tibet cestou nenásilí. Neukázal Irák, že politika násilí je úspěšněnší než vaše politika?

Situace v Tibetu a Iráku je neporovnatelná. Mezi Tibetem a Čínou jde o spolupráci dvou národů, které žily vedle sebe více než 2000 let většinou v míru. Tuto situaci bych chtěl znovu nastolit. To ale nejde násilím. Násilí plodí vždy nové násilí - jak je právě možné vidět na příkladu Iráku. Nenásilí není diplomatický pojem, ale žitý soucit. Válka je vždy porážkou lidskosti. Násilná řešení jsou stará řešení. My dnes potřebujeme nová mírová řešení, ta však potřebují přijít zezdola. Osamocené vlády nedokáží nic. Mír v srdci vytváří mír v politice. Milionové mírové demonstrace, které proběhly na jaře 2003, byly velkým pokrokem. Sázím stále na důvěru a smíření. Jen těmito prostředky dosáhneme skutečného míru. To, že se dnes upřímně zajímají miliony Číňanů o osud Tibetu, je úspěch mé politiky zbavené prvků násilí. Chceme v Tibetu cestou bez násilí ukázat nový směr k dosažení míru. Dlouhodobě je cesta nenásilí úspěšnější než násilí. Násilí je vždy také výrazem naší netrpělivosti a neovládání vlastních vnitřních agresí.

Mladí Tibeťané říkají: \"Cesta dalajlamy nevedla čtyřicet let k úspěchu. Teď to musíme zkusit násilím.\" Máte pro ně porozumění?

Rozumím jejich netrpělivosti, ale podobně argumentují i mnozí starší Tibeťané. Jedno tibetské přísloví říká: \"Existují sousedi, se kterými se prostě nedá žít v míru.\" Mnozí, kteří si to myslí, museli kvůli čínské okupaci prožít mnoho utrpení, nenávisti a soužení. Jejich negativní postoj je emočně pochopitelný. Mou racionální cestou zůstává ale nenásilí. Jen tak může existovat pro všechny dlouhodobý úspěch, svoboda a štěstí. Termín, kdy bude Tibet svobodný, nemohu přirozeně určit. Nyní ale jednají tibetská delegace s čínskou vládní delegací. To mě naplňuje nadějí.

Slyšel jsem od mnoha Tibeťanů požadavek: \"Dalajlama se musí vrátit, teprve potom můžeme žít v harmonii a v klidu zemřít.\" Věříte ještě tomu, že se budete moci do Tibetu vrátit? Je vám přece 68 let!

Když dám do souvislosti tibetskou otázku s novým pozitivním vývojem v Číně, jsem optimista (směje se). V Číně nyní vidím skoro každý měsíc pokrok směrem k větší svobodě. Když tento vývoj vytrvá, budu se moci brzo vrátit.

Znáte katolického teologa Hanse Kunga. Souhlasíte s jeho tezí, podle níž je mír mezi náboženstvími předpokladem pro světový mír?

Nejsem přesvědčen o tom, že je většina válek motivována nábožensky. Náboženství je v politice často zneužíváno. Pravé důvody válek jsou většinou ekonomické a mocensko-politické. Velmi často jde také o zdroje a suroviny. V Severním Irsku jsem navrhl, aby bylo náboženství z tamního konfliktu vyjmuto. Také tam jde primárně o moc a sociální konflikty.

Tragické události v New Yorku a následný postup USA vůči Afghánistánu a Iráku se rovněž pojí s náboženskými argumenty. Muslimští fundamentalisté mluví o \"svaté válce\" a George Bush o \"spravedlivé válce\". Hrozí v nejbližších letech nebezpečí \"srážky civilizací\" mezi křesťanským a islámským světem?

Události z 11. září jsou mnohovrstevné. Konflikt se kumuloval mnoho let a zahrnuje daleko více než jenom náboženství. Zde se projevuje zneužití náboženství obzvlášť zřetelně. Nejde totiž ani o \"svatou\" ani o \"spravedlivou\" válku. Války jsou vžda katastrofa.

Také v Indii jde mezi hindy a muslimy o víc než jen o náboženství. Obě náboženství spolu žila dlouhá staletí v míru. Spor o moc a politiku je příčinou konfliktu mezi Indií a Pákistánem. Náboženství je vedlejší příčinou. Mocenské hry a ekonomické zájmy jsou příčinou hlavní. Protože všichni obýváme jednu malou planetu, musíme se naučit žít v míru, v harmonii, v souladu s přírodou. To není jen sen, ale nutnost.

Milý dalajlamo, milý příteli... Co je společným jádrem všech náboženství?

Základem všech náboženství jsou fundamentální lidské hodnoty jako láska, tolerance, starostlivost, soucit, angažovanost pro druhé. Přirozeně mezi nimi existují filozofické, kulturní a historické rozdíly. Ale všechna náboženství na celém světě chtějí upevňovat zmíněné základní hodnoty, aby se lidé mohli stát lepšími a uvědomělejšími. Moje hlavní poslání během zahraničních cest a také mnoha rozhovorech, které i my dva společně vedeme od roku 1983, je podpora lidských hodnot. Ve vašich svatých knihách a Ježíšově kázání na hoře nacházím slova, která vyslovil velmi podobně i Buddha. Naše společná cesta přece znamená více pozornosti všemu živému, také zvířatům a rostlinám. Z toho vyplývá zcela konkrétní a praktické poznatky: mír místo války.

Ve srovnání s minulým stoletím vidím zřejmý pokrok v otázce míru. Dějiny Evropy jsou přece dějinami střídání válek a míru. Jeden pozitivní případ nám dává naději. Všechna náboženství mají mnohem více věcí společných než těch rozdílných. To platí také pro politická a národnostní společenství. Kdybychom v náboženství více uvažovali právě o věcech, které jsou nám společné, a méně se přeli o metafyzické rozdíly, potom bychom sloužili míru mezi lidmi a míru v přírodě.

Co znamenají hodnoty jako mír, životní prostředí, lidská práva a podobně pro budoucnost lidstva?

Tyto základní hodnoty rozhodují o naší budoucnosti. Politika životního prostředí, která si to jméno zaslouží, je předpokladem pro naše přežití. Ve zničeném světě se nedá úspěšně hospodařit.

Žít, pracovat a hospodařit v souladu s přírodou a ne proti ní, to je velký proces učení se. Naše planeta je náš příbytek. Kambychom měli jít, když ji zničíme?

Jak už jsem uvedl, bez nás, lidí, by se Zemi v tomto čase skutečně vedlo lépe než s námi. Člověk je největší škůdce na Zemi. Bez lidí by také neexistovaly žádné války a žádné zbraně hromadného ničení, které ohrožují veškerý život (slouho se směje).  Ale vážně, také mír jako základní hodnota je přirozeně důležitý pro přežití. Bez respektování lidských práv se míru nepřiblížíme. Když si budeme vzájemně způsobovat utrpení a budeme porušovat lidská práva, pak nemůže vzniknout na této Zemi harmonie.

(s přípravou Táni Kuchařové in Regenerace 1/2004; kontakt: www.regenerace.cz )