O ZELENÉM POUSTEVNÍKOVI

Milé děti, daleko v hlubokých lesích na Vysočině žil byl starý poustevník. Poustevna byla zděná, měla dokonce i patro. Restituent - ani ze zahraniční klientely - se nepřihlásil. Starý poustevník nejenže se modlil k Pánubohu za zachování přírody, nízké nezaměstnanosti a valorizace důchodů, ale přírodě i pomáhal. Sbíjel a vyvěšoval budky pro sýkorky, šoupálky a puštíky a na zahrádce pěstoval léčivky a také mladé javory, jasany i třešně. Ty pak vysazoval dole na obecních mezích. Občas chodil dolů do základní školy promítat všem pěti žákům diáky o krásách bledulí na Jechovci, prstnatců na Vílaneckém rašeliništi a potápkách na Nových Mlýnech. Lesní plody a sušené kobylky mu k životu úplně stačily. Dalekohledem-stativákem se díval někdy dolů do kraje. Viděl svůj les obklíčen dálnicí a městským obchvatem, na nichž mohutná auta v dopravních zácpách nemohla využít své šílené rychlosti a nervózně houkala. Viděl desítky supermarketů a reklam, které vytlačily kostely a památné budovy kamsi na obecní okraj. V parcích pátral po keřích, trávníkách a kočárkách marně, jako po ledňáčkovi na Sahaře. Obtloustlí občané s lahvemi piva či odmineralizované vody se bezcílně toulali ulicemi a jalově klábosili, nejvíce o nasládlých telenovelách a přifouknutých akčních hrdinech. Také houkání sanitek a hasičů mu znělo trochu jinak než houkání doupňáků. Byl rád, že žije v království strakapoudů, brhlíků a měsíčnice vytrvalé, byl rád, že mu ke štěstí stačí tak málo. A to ještě nevěděl, že pozřením 1 jogurtu BIO Danone může zvýšit svou střevní mikroflóru až o 199 %! Jednou k večeru zaklepali na poustevnu dva unavení mladí muži. Brýlatému inteligentovi čouhala z ruksáčku kniha Informace jako hodnota. Druhý měl zvědavě chtivé oči a v kožené kabele kupu reklamních plakátů. Prsten s drahým kamenem a dlouhý plášť až na zem zviditelňovaly dobře zavedeného tuzemce. A zda prý by je mohl nechat na nocleh, dobře zaplatí. Poustevník souhlasil, místa na patře bylo dost. \"A copak to tady máš ?\" obdivoval jeho sbírky ten s prstenem. \"Ale, jenom co nacházím v lese.\" \"To by se přece dalo dobře prodat ve městě!\" vyvíjel iniciativu. \"A ty stromky, co máš v zahrádce a tu zásobu ptačích budek.\" \"Dostanu občas nějakou korunu od starosty nebo od lesáků,\" zabrousil poustevník skromným pohledem k pokladničce. \"Blbost! U studánky postavíme lázně, jsou přece železité, dub vyhlásíme památným, dáme k němu sošku Haliny Pawlovské a ty budeš zaměstnancem naší agentury BOMBA CESTOVNÍHO RUCHU!\" kul ten člověk plány. \"Ledňáčka tady nemáš? Škoda. Mohli by ho pozorovat tím tvým stativákem, zaváděcí cena řekněte stovka za kouknutí. Dostali bychom na to dotaci.\" \"Ale ty sbírky by se daly využít i jinak,\" zapojil se do debaty brýlatý student. \"Roháče a motýli zpracuji na disertační práci. Nadace chudých studentů mi to zaplatí a ještě získám titul,\" spřádal plány zdánlivě neprůbojný mladík. Poustevník jen vzdychl. Byl odstaven jako trabant nevyhovující emisní prohlídce. Jak řekli, tak učinili. Polovinu lesa vymýtili, k bývalé poustevně zavedli asfaltku s odpočivadly, stánky s hamburgery a sortimentem PET lahví. Studánka, statný dub s umělým čápem černým a krátká naučná stezka s poustevníkovými bylinkami (vstupné 50 EU) se staly v kraji přeplněném betonem a hlučným bezživotím vítanou atrakcí. Prachaté cizince i našince lákal erotický klub v poschodí bývalé poustevny. Občas přijel do věhlasného centra LUOGO BOSCO jeden světoznámý obrýlený botanik zavzpomínat na besedě na první setkání s poustevníkem. Majitelé s. r. o. velmi litovali, že poustevník kamsi zmizel. Copak nepochopil, že jako preparovaný by návštěvnost tohoto ekologicko-erotického centra velmi zvýšil? Zabedněnec. Vedle posledního výra velkého a ježka západního by se obzvlášť dobře vyjímal! Ale protože v zemi byl daňový ráj a les dostali od obecního zastupitelstva za symbolické EU, překousli to. A poustevník? Nebojte se, milé děti, ze světa nezmizel. Jen doba ho změnila. Dnes sedí nedaleko jednoho mysliveckého posedu na vnadišti a krmí divočáky, aby je mohli myslivci, ale hlavně jejich devizoví přátelé, bezpečně trefit. Za to dostává od každého lesklou pětikorunu. \"Pánbů zaplať,\" klaní se a spěchá k nejbližšímu stánku na přivaděči utratit ji za hranolky s kečupem. A také zásobit se oplatkami. Co kdyby stánek zkrachoval...

Dobrou noc, děti.

Karel Holub
Zdroj: Haló noviny