Bez uhlí se česká energetika ještě dlouho neobejde

Ministerstvo průmyslu a obchodu navrhlo energetickou koncepci s šesti variantami, konkurenční návrh vznikl na Ministerstvu životního prostředí. Je logické, že jsou obě představy rozdílné, hlavně v důrazu na využití obnovitelných zdrojů.
Jak známo, kromě zdrojů využívajících domácí zásoby uhlí, Česká republika disponuje dvěma jadernými elektrárnami a prakticky vyčerpala přírodní zdroje velkých elektráren vodních. Když k tomu přidáme strategický cíl - snížit spotřebu energie na jednotku hrubého domácího produktu na úroveň zemí EU, jistě se může zdát, že nemá a nebude mít problémy se zásobováním elektrickou energií.
Toto konstatování bude platit ještě tak 10 až 15 let. V dalším období bychom se měli řídit energetickou koncepcí, ať už bude zvolena jakákoli. V nejbližší době o tom má rozhodnout vláda. Řeší ale opravdu navrhované koncepce rozvoje energetiky situaci po roce 2015?
Především je nutné, abychom se oprostili od představy, že jakékoliv využívání uhlí, například spalováním, přináší neřešitelné ekologické problémy. Moderní technologie ekologicky přijatelného využívání uhlí splňují i náročná kritéria EU. Zásadním opatřením v oblasti spalování uhlí za účelem výroby elektřiny i tepla je podstatné zvýšení účinnosti celého procesu.
Ve střednědobé perspektivě rozvoje energetiky se však ukazuje, že izolovaná výroba elektřiny a tepla spalovacími procesy bude postupně nahrazena hybridními technologiemi. Ty kromě podstatného zvýšení účinnosti a omezení vlivu na životní prostředí eliminují nemožnost skladování elektrické energie.
Rostoucí význam zplynění uhlí spočívá zejména ve výrobě energoplynu a jeho využití v kombinovaném cyklu pro zajištění elektřiny a tepla. Existuje i možnost výroby syntézního plynu a jeho využití pro výrobu neenergetických produktů - chemikálií, pohonných hmot a hnojiv. Velmi nadějným produktem zplyňování uhlí ve střednědobém výhledu se jeví také vodík.
Spojení palivových článků a zplynění má tu výhodu, že se obejde bez spalování. Elektřina je generována přímo elektrochemickými reakcemi mezi vodíkem a kyslíkem. Znamenalo by to revoluci v pohonu dopravních prostředků, případně v zásobování jednotlivých objektů elektrickou energií. Jediným odpadním produktem tohoto procesu je vodní pára.
Společné zplynění uhlí, tuhých uhlíkatých odpadů nebo biomasy snižuje náklady oproti odděleně vedeným procesům a přináší významné synergické efekty.
V této souvislosti vystupuje do popředí otázka využívání obnovitelných energetických zdrojů. V podmínkách České republiky je možné reálně uvažovat o využití větrné energie, vodní energie a energie z biomasy a tuhých uhlíkatých odpadů. Další využívání vodní energie pro takzvanou velkou energetiku je v našich podmínkách zcela nepravděpodobné.
Využití energie větru je v Česku značně omezeno. Je poctivé zároveň všem občanům říci, že zdroje využívající energii větru vyžadují výstavbu odpovídajících náhradních zdrojů pro období, kdy vítr nevane. Výsledky nedávné konference odborníků na větrnou energii využití této formy energie značně relativizují.
Jsem proti masové výstavbě větrných elektráren v České republice. Nedovedu si představit hřebeny Krušných a Jizerských hor, Krkonoš či Jeseníků posety \"hnízdy\" větrných růžic. Využití větrné energie může být opodstatněné v podmínkách kalifornských pouští, přímořských oblastech Nizozemska a podobně. V našich podmínkách je ekonomicky, ale i ekologicky schůdné pouze její lokální využití.
Ve střednědobé perspektivě je z obnovitelných zdrojů v českých podmínkách ekonomicky i ekologicky schůdné jen využití biomasy a tuhých uhlíkatých odpadů, a to jak spalovacími, zplyňovacími nebo biochemickými postupy.
Jaká by tedy měla být energetická koncepce České republiky ve střednědobé perspektivě? Především je iluzorní očekávat absolutní pokles spotřeby. Podstatný podíl našich energetických potřeb musí pokrýt vhodná kombinace jaderné a uhelné energetiky.
Dohady, jaký má být podíl obnovitelných zdrojů do toho nebo onoho roku, mi připadají pošetilé a příliš připomínající období přesných plánů, které nikdy nebyly naplněny. Co je však nejpodstatnější? Neopakovat chyby komunistického režimu, kdy za velkých nákladů a devastování krajiny byla těžena neúměrně velká množství akumulované energie, která byla s nízkou efektivitou přeměněna v konečný produkt.
Ostatně pro příklad efektivity naší práce nemusíme chodit daleko. Aktualizace státní energetické koncepce vypracované Ministerstvem průmyslu a obchodu celkem na 249 stránkách textu a příloh v šesti variantách a koncepce Ministerstva životního prostředí vypracovaná na 122 stránkách textu vyžadovaly jistě velké náklady a práce odborných týmů.
Zaujala mě zmínka autorů z ministerstva průmyslu, že nová energetická koncepce USA je zpracována velmi jasně, stručně a přehledně tak, že jí rozumí i prostý občan. Dovoluji si tvrdit, že prostý občan České republiky koncepci energetické politiky ani z jednoho ministerstva neporozumí. Prostý občan je závislý na informacích z médií, která jednou sdělují, že vše vyřeší obnovitelné zdroje, podruhé, že jaderná energetika je i do budoucna nutností.
Domnívám se, že role státu v prostředí liberalizovaného trhu, v podmínkách konkurence ve výrobě a obchodování, je omezená.
Stát by neměl plánovat a stavět energetické zdroje. Stát by měl pouze definovat priority z pohledu zájmů, které chrání například dostupnost energií všech druhů či životní prostředí. Stát má vytvářet příslušnou legislativu, stabilní podnikatelské prostředí s co možná nejrychlejší deregulací trhu.
Jen za takových podmínek se investorům vyplatí investovat do nejmodernějších technologií, které zaručují vysokou efektivitu přeměny energie.
Autor, senátor za ODS, je emeritním rektorem Vysoké školy báňské-Technické univerzity Ostrava

ZDROJ: HN