Čistá energie je drahá, ale perspektivní

V roce 2010 má ČR splnit závazek daný Evropské unii: Podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé domácí spotřebě se má zvýšit z 3,6 procenta na 8 procent. Takový cíl se nedá naplnit bez podpory státu. Výroba elektřiny z OZE je totiž výrazně dražší, než její výroba v klasických elektrárnách. Zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie při výrobě elektřiny a tepla, který nedávno schválila vláda, by měl proto podnikatele motivovat k investicím do OZE a zajistit jim v horizontu alespoň patnácti let, že jejich podnikání nebude ztrátové.

Dosud je státní podpora poskytovaná dvojím způsobem: Podle výnosu Energetického regulačního úřadu (ERU) je výkup elektřiny z OZE povinný a cena za dodanou jednotku je vyšší, což ERU stanoví pro každý rok zvlášť. Podporu lze získat také na samotnou investici do obnovitelného zdroje, např. na výstavbu větrné elektrárny. Obdobně se to dělá i jinde v Evropě, kde je přitom podíl obnovitelných zdrojů výrazně vyšší než v ČR.

Situace v Německu

Odkazy na evropskou snahu preferovat obnovitelné zdroje pro výrobu elektřiny jsou u nás velmi časté. Jako příklad se uvádí zejména Německo, kde se prudce rozvíjí výroba elektřiny na bázi větru a elektrárenské společností přislíbily odstavit postupně všechny jaderné zdroje do roku 2020. To by prý měla udělat i elektrárenská společnost ČEZ v ČR.

Čertovo kopýtko se však již objevilo. Německá energetika bude v příštích dvaceti letech potřebovat investice za 30 - 40 miliard eur na výstavbu nových výrobních kapacit o výkonu zhruba 37 000 MG. Německé energetické koncerny už se obrátily na vládu s výzvou, aby přijala takovou stabilní a konzistentní energetickou politiku, která by pomohla tyto prostředky zajistit. Jde o to, aby se podmínky neměnily každého půl roku, řekl generální ředitel společnosti E.ON Wulf Bernotat.

Situace může být opravdu vážná, protože jaderné elektrárny dnes v Německu zajišťují asi 30 procent domácích dodávek a další klasické elektrárny postupně zastarávají. Stamilionové investice je třeba dát do nového elektrického vedení v souvislosti s rozšiřováním větrných elektráren. Bude prý také nutné postavit na 800 kilometrů vedení, které spojí plánované větrné elektrárny a turbíny v Severním moři s existující sítí. Spoléhat na to, že spotřeba elektřiny v příštích letech nějak výrazně poklesne, nelze ani v Evropě, ani u nás, a to přes snižující se energetickou náročnost ekonomiky a dosahované úspory energií.

Proti masovému rozšiřování větrníků se však v Německu zvedá odpor některých ekologických organizací, které upozorňují na jejich negativní vlivy. Významnějším problémem však je, že vítr je nespolehlivý zdroj: Stabilita energetické soustavy proto vyžaduje držet na tuto výrobu přiměřené rezervní zdroje - jak jinak, než na bázi spolehlivých a méně ekologických fosilních zdrojů.

Systém příplatků neobstojí

Je možné riskovat a dostatečné rezervy nezajišťovat. Tomuto trendu nahrává i zvyšující se konkurenční boj mezi elektrárenskými firmami. Aby mohly udržet nízké konkurenční ceny, potřebují snižovat náklady: Rezervní zdroje jsou přitom velmi drahé a dá se na nich ušetřit. Každý výpadek v dodávané elektřině přijde ovšem firmu také velmi draho. Pokoušejí se tedy proplout mezi hrozící mytickou Scyllou a Charybdou. Čím častěji však budou i v Evropě přicházet blackouty, rozsáhlé výpadky elektrické energie na celých územích, tím problematičtěji se tato strategie projeví.

Letos činil v ČR příplatek k výkupní ceně elektřiny z OZE celkem 19,04 koruny na MWh, z toho na OZE připadá 12 korun a zbytek na výkup elektřiny z kogenerace (kombinovaná výroba elektřiny a tepla). Vícenáklady povinného výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů (voda, slunce, vítr, biomasa) jsou do cen elektřiny zaúčtovány formou příplatku k regulované ceně distribuce. Podporu obnovitelných zdrojů dnes vcelku spravedlivě platí všichni koneční odběratelé elektřiny.

Tento systém však na liberalizovaném trhu udržitelný není, proto se počítá se zavedením obchodovatelných certifikátů. Stanoví se závazné roční kvóty podílu elektřiny z OZE na celkové dodávce elektřiny, kterou budou muset vybraní dodavatelé povinně nakoupit. Výrobce pak dostane jednak cenu dosaženou na trhu, jednak cenu za certifikát.

Zásadní změnou však má být, že na výstavbu energetických zařízení na bázi OZE nebude stát poskytovat dotace.

Přes všechnu podporu nemusí být pro ČR reálné zajistit indikovaná procenta výroby elektřiny na bázi OZE ani v roce 2010, ani mnohem vyšší podíly v budoucnu. Výkon vodních elektráren se již příliš zvyšovat nedá, bilanci OZE nezachrání ani větrné elektrárny, natož sluneční. Největší nárůst lze tedy čekat u biomasy - dá se však předpokládat, že zvýšená poptávka zdraží jednotlivé produkty, takže dnes dosahované zisky už nemusí být tak reálné.

Biomasa se přitom hodí především pro využití v teplárenství a tam zprostředkovaně i pro výrobu elektřiny kogeneračním způsobem. Však také teplárny, ale i některé elektrárny postupně přidávají do paliva např. dřevní štěpky.

Ekonomické a politické faktory

Pro komunální úvahy o energetice je rozhodující znát, jakou energetickou strategii stát sleduje, kdo jsou hlavní hráči na energetickém trhu a jak se zhruba budou vyvíjet ceny jednotlivých druhů energií. Není pravda, že by se to vůbec nedalo předvídat, i když záleží nejen na ekonomických, ale i na politických faktorech. Například očekávané zavedení ekologických daní může změnit relace mezi jednotlivými druhy energetických zdrojů.

Využití obnovitelných zdrojů je v řadě případů významnější v malém, než by to mohlo něco znamenat pro celkovou energetickou bilanci země. Mantinely pro podnikání jsou připravovanými zákony nastaveny tak, že může být ziskové - zejména pak tehdy, když nebude příliš daleko od výrobce k odběrateli. Proto se jako nejekonomičtější zdají být malé teplárenské zdroje.

Pokud budou domácnosti v místě platit za topení méně, jistě to uvítají. Ale takový efekt na svých kapsách asi nepoznají, postaví-li obec např. větrnou elektrárnu. Pokud - jako v Jindřichovicích pod Smrkem - bude zisková, a obci tak ročně zůstane pár milionů, tak z toho místní občané zprostředkovaně něco mít mohou. Za elektřinu však budou platit svým dodavatelům rok od roku víc peněz, ať již u nich větrná elektrárna bude stát, či nikoliv.


Konkrétní cíle ČR

Co Kolik Do kdy

Snížit emise CO2 o 40 % 2030

Zvýšit energetickou účinnost o 30 % -

Alternativní paliva v dopravě 20 % 2020

z toho polovina na zemní plyn - -

Biopaliva v dopravě 5,75 % 2010

Zelená elektřina 19 % 2030

ZDROJ: MODERNÍ OBEC