zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Ptákem letošního roku je rorýs

15.01.2004
Příroda
Ptákem letošního roku je rorýs
Česká společnost ornitologická už několik let pravidelně vyhlašuje ptáka roku. Bývá jím všeobecně známý druh, který mohou pozorovat nejen odborníci, ale i laická veřejnost; navíc jde pokaždé o ptáka, jehož populace v posledních letech z různých příčin ubývá.

Ptákem roku 2004 se z rozhodnutí České společnosti ornitologické stal rorýs obecný. Důvody tohoto verdiktu stejně jako ptáka samotného nám přiblížil člen společnosti Jiří Vlček, pracovník odboru životního prostředí Krajského úřadu Plzeňského kraje v Plzni.

Původně miloval skály
Bleskurychlý let skupinky tmavých ptáků doprovázený charakteristickým pískáním možná už v letních dnech v centru Klatov leckdo postřehl, aniž tušil, že se právě setkal s rorýsy obecnými. Tato setkání nemusí být ojedinělá; rorýs se totiž dokázal výborně přizpůsobit městským aglomeracím a v Klatovech se vyskytuje poměrně hojně.

\"Rorýs je původně skalní pták a jako takový v minulosti hnízdil především ve skalních štěrbinách. Vyhledával i duté stromy, ale například i skuliny v hradních zdech. Protože mu nedělalo problém přizpůsobit se, rozvoj měst mu přinesl další hnízdní možnosti. Zdokonalování stavebních postupů mu však v současné době tyto možnosti začalo naopak ubírat,\" upozorňuje Jiří Vlček.
Vysvětluje, že rorýs ve městech vyhledává k hnízdění prostory podobné těm, které by využil v přírodě, tedy nejrůznější škvíry. Daří se mu například v kostelních zdech, vhod mu přijdou mezery mezi okapem a podstřešením u domů se sedlovými střechami, ale ochotně vezme zavděk i drobnými okénky větracích šachet v panelácích.

\"Dnes se, z tohoto hlediska bohužel, staví domy s dokonale utěsněnými střechami, takže hnízdních možností ubývá. Totéž platí i o opravách panelových domů nebo historických staveb,\" vysvětluje ornitolog. Dodává však, že ochránci přírody tlačí na pracovníky stavebních firem, aby při svých pracích postupovali v tomto směru šetrněji a nepokládali za svou povinnost vyzdít kdejakou štěrbinu i v případech, kdy to není bezpodmínečně nutné. Podotýká také, že rorýsi nejsou nepřáteli památek, protože je na rozdíl od holubů neznečišťují.
Poměrně silnou hnízdní populací rorýse obecného se mohou pochubit i Klatovy, konkrétně jejich centrum, kde si rorýsi oblíbili Černou věž.

V jídelníčku pouze hmyz
Rorýs obecný je pták z řádu svišťounů. Letící laikovi připomíná siluetu velké vlaštovky s dlouhými tmavými špičatými křídly. Je pro něj charakteristický prudký let s náhlými změnami směru a také hlasité vysoké pískáním. Živí se výlučně hmyzem, který chytá v letu (například mouchami a můrami, v žádném případě brouky), a podle toho vypadá jeho hlava: mohutná s velkýma očima a krátkým širokým zobákem, který je tak velký, že by se do něj bez problémů vešla třeba třešeň.

\"Hnízdí jednou až dvakrát ročně, samička snáší nejčastěji dvě až tři bílá vajíčka, z nichž se po třech týdnech líhnou mláďata. Na hnízdech zpravidla bývají dvě, tři už je hodně. Starají se o ně oba rodiče. Mláďata z pozdní snůšky však často nejsou schopni uživit,\" říká Jiří Vlček. Dodává, že rorýs obecný má velmi krátké nožky a na hnízdě je jen po nezbytně nutnou dobu, pouze v období hnízdění.
Rorýsi stejně jako ostatní drobní práci nevytvářejí celoživotní páry. Samec a samice spolu žijí jen jednu sezonu, do vyvedení mláďat.

Umí spát v letu
Rorýs obecný se může pyšnit nejméně dvěma zvláštnostmi, které ho odlišují od jiných ptáků. V období dešťů, kdy je hmyz zalezlý, by rodiče svá mláďata nedokázali uživit. Malá ptáčata si však s obdobím hladu dokážou poradit: brzy po vylíhnutí si jejich organismus nahromadí potravní rezervu, která jim pomůže období nedostatku přečkat. Dokážou to i díky své schopnosti upadnout do krátkodobého stavu jakési letargie, podobné zimnímu spánku, při níž se jim značně zpomalí matabolické a fyziologické pochody, takže maximálně šetří nastřádanou energií.

\"Osiřelá mláďta se do záchranných stanic dostávají poměrně často, ale vzhledem k tomu, že se živí výhradně hmyzem, bývá problém je odchovat. Je-li to možné, je vhodné opuštěné mládě položit do jiného hnízda rorýsů. Ti se jej ochotně ujmou, ale měli by sami mít jenom jedno mládě, navíc stejně staré,\" přibližuje Vlček.
Pro hnízdící rorýsy, mají-li hnízdo na přístupném místě, jsou nebezpečné kočky a kuny. Letícího ptáka může napadnout v podstatě jen ostříž, který rorýse jako jediný dokáže chytit. Rizikový je však pro tyto rychlé ptáčky pohyb mezi různými překážkami, například v podobě pletiva, do něhož se mohou zachytit a uhynout.
Další zvláštností rorýsů je jejich schopnost spát za letu, samozřejmě jen po dobu několika vteřin. I ke klatovským červnovým a červencovým večerům často patří poletování tmavých ptáků, jejichž hlasité pískání drží semknuté hejnko pohromadě a usnadňuje mu orientaci.

\"Když mladí rorýsi opuštějí hnízda, často padají na zem, z níž se však nemohou vznést. Lidé je tak nacházejí a v domnění, že jde o zraněné ptáky, je často nosí do záchranných stanic. Přitom v mnoha případech stačí ptáka vysadit na nějaké vyvýšené místo a počkat, zda odletí,\" radí Vlček.
V srpnu rorýsi obecní českou kotlinu opouštějí a vydávají se na dalekou pouť za jižním sluncem. Přezimují v centrální a ve východní Africe, odkud se vracejí během dubna. Velmi krátce po návratu pak zahnízdí.

\"Nedá se říci, že by rorýs obecný byl bezprostředně ohrožen, ale vzhledem k výše uvedeným skutečnostem ho v posledních letech ubývá,\" uzavírá Jiří Vlček.

Zdroj: Klatovský deník

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí