zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Sběr a ekologické využití odpadních olejů

09.02.2004
Odpady
Sběr a ekologické využití odpadních olejů
Zkušenosti se sběrem a nakládáním s odpadními oleji v Německu byly tématem přednášky pana Christiana Hartmanna, presidenta Evropského svazu průmyslu pro regeneraci upotřebených olejů (GEIR), kterou uspořádala sekce Maziva České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu v Praze.
Christian Hartmann je mezinárodně uznávaným odborníkem na problematiku sběru a ekologické zneškodňování odpadních olejů a je důsledným zastáncem využití těchto odpadů jejich recyklací a vracením do spotřeby ve formě čerstvých výrobků. Bylo poučné porovnat naše praktické výsledky se stavem v SRN, když v obou zemích základní myšlenky sběru a využití odpadních olejů i právní úprava této problematiky vycházejí ze stejných směrnic EU.

Legislativa

Základem odpadového hospodářství v Evropské unii je směrnice 75/442/EHS o odpadech, oblast odpadních olejů reguluje směrnice 75/439/EHS o zneškodňování odpadních olejů, která byla pozměněna a doplněna směrnicemi 87/101/EHS a 91/692/EHS. Tyto směrnice souvisejí s jinými dokumenty EU, jak to mj. plyne z povahy odpadních olejů, které jsou kvalifikovány jako odpad nebezpečný.

Do německého práva byly tyto dokumenty zapracovány zákonem na podporu recyklačního hospodářství a ekologického zneškodňování odpadů z roku 1994 (BGBI. I S 2705) a vyhláškou o odpadních olejích z roku 2002 (BGBI. I,1368). Vyhláška definuje odpadní oleje jako odpad pozůstávající zcela nebo částečně z minerálního, synthetického nebo biogenního oleje. Naproti tomu náš zákon č.185/2001 Sb. se přidržuje směrnice 75/439/EHS a biogenní (biologické) oleje jako možnou složku neuvádí. Ovšem i v Německu platí, že biogenní oleje se při sběru do ropných olejů přimíchávat nesmějí, musí s nimi být manipulováno odděleně a mohou být využity jen pro výrobu tepla. V sortimentu mazacích olejů se jedná hlavně o oleje hydraulické.

V SRN odpovídá za řádné zneškodňování odpadního oleje původce nebo držitel odpadu. To je v určitém nesouladu s § 22 německého zákona, podle kterého má výrobce odpovědnost za produkt od vývoje, výroby, distribuce až po likvidaci odpadu po ukončení životního cyklu výrobku. K tomu pan Hartmann vysvětlil, že za předání odpadního oleje ke zneškodnění je v současnosti skutečně odpovědný původce odpadu. Kdyby tato zásada a systém na ní založený přestala fungovat, nastoupila by odpovědnost výrobce (dovozce) za produkt. Praxe v SRN si zatím takové řešení nevynutila. Ke zpětnému odběru je zavázán obchodník, který dodává olej konečnému spotřebiteli, nikoliv však výrobce, dovozce, velkoobchod nebo zprostředkovatel obchodu. Pokuty za nedodržení předpisů jsou od 10 do 1000 euro.

V Německu je asi 100 podniků, které mají licenci ke sběru a přepravě odpadních olejů. Povolení uděluje Úřad pro odpady, v jehož působnosti má firma sídlo. Povolení ke sběru může platit i pro celou SRN, u povolení k přepravě je tomu tak vždy. Podle informací ČAPPO je v ČR oprávněno nakládat s odpadními oleji rovněž kolem 100 osob. Pokud jsou informace správné, nejsou tyto počty v relaci k velikosti trhu.

Přeprava odpadních olejů se uskutečňuje speciálními cisternovými vozy, pro které platí předpisy GGVS/ADR (např. pro značení). Cisternový vůz má obvykle 3 komory, aby bylo možno zajistit, že nedojde ke smísení odpadních olejů různých kategorií. Odpadní oleje jsou roztříděny do čtyř kategorií podle zpracovatelnosti:

kategorie 1 - odpadní oleje schopné bezproblémové regenerace na základové oleje,

kategorie 2 - odpadní oleje podmíněně regenerovatelné,

kategorie 3 - odpadní oleje obsahující chlor a/nebo malá množství PCB, tzn. zpracovatelné za určitých podmínek,

odpadní oleje nezpracovatelné, určené k likvidaci.

V rámci zpětného odběru se od koncového spotřebitele (původce odpadu) musí odebrat jakékoliv množství odpadního oleje. Až do 200 litrů se to děje za paušální náhradu dopravních nákladů. Drobní původci odpadních olejů, např. zemědělci nebo malé dílny, si náklady snižují tak, že se sdružují.

Dokumentace

Důležitá je dokumentace, která musí doprovázet každou partii odpadního oleje. Průvodní doklad je v šesti exemplářích, které si postupně ponechávají účastníci řetězce přepravy a zpracování, resp. zodpovědné úřady.

Každé množství odpadního oleje, které má být zpracováno nebo využito energeticky, se musí ovzorkovat a zkoušet na obsah PCB a halogenů. Poznatky z SRN se shodují s naší zkušeností, že znečistění PCB je čím dále méně časté, poněvadž od zákazu PCB uplynulo již asi 20 let. Neregenerovatelný podíl sběru asi 20 %. V měřítku EU je to asi 30 %.

Odbyt maziv se uskutečňuje prostřednictvím opraváren automobilů, čerpacích stanic, přímými dodávkami spotřebitelům a přes dealery. U nás je však valná část odpadních automobilových olejů, získávaná při výměnách náplní v servisech, spalována, poněvadž je to ve schválených spotřebičích zatím legální. Také proto jsou naše výsledky ve sběru olejů (asi 17 % z množství olejů dodaných na trh) nejen pod průměrem členských zemí EU, nýbrž jsou i horší než v podprůměrných členských státech (Španělsko 21 %, Řecko 25 % podle údajů ze statistiky GEIR/Europalub).

Situace by se měla výrazně změnit, bude-li dodržován (a kontrolován) zákaz spalování odpadních olejů ve středních a malých stacionárních zdrojích tepla, který má vstoupit podle § 54 odst. 1 zákona č.86/2002 Sb., o ochraně ovzduší v platnost dne 1. června 2004.

Využití regenerovaných olejů

Mnohé regenerované základové oleje jsou jakostně hodnotnější než základové oleje z primární rafinace. Důvodem je, že syntetické komponenty, které odpadní oleje obsahují, zůstávají po přepracování zachovány. To má příznivý vliv na některé vlastnosti, např. na viskozitní index nebo oxidační stálost. Moderní procesy regenerace jsou dále šetrnější a výsledkem je lepší kvalita z hlediska obsahu síry a závislosti viskozity na teplotě, také energetická náročnost při výrobě základových olejů z olejů odpadních je příznivější, než při výrobě z primárních ropných destilátů.

Topné oleje z odpadních olejů musí odpovídat požadavkům v mezních hodnotách síry, chloru a popela nebo normě DIN (např. DIN 51306-4). Jsou zdaňovány podle německého zákona o daních z minerálních olejů. V roce 2003 byla daň pro topný olej EL 61,35 euro/1000 lt. Pro těžký TO byla daň 25 euro/t.

V Německu je v provozu šest rafinerií odpadních olejů s celkovou kapacitou 690 tis.tun/rok. Sedmý závod (Zeitz) je ve výstavbě. Rafinérie spotřebovaly v roce 2002 celkem 355 kt, cementárny 125 kt, vápenky 20 kt, jiná zařízení 25 kt, na export jde 15 kt.

AUTOR: Vladimír Špička,
spolupracovník ČAPPO
ZDROJ: ODPADY
Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
7
8. 2017
7-11.8.2017 - Tábor, výlet, pobytová akce
Zahrada lesní MŠ Šárynka, Praha 6
14
8. 2017
14-18.8.2017 - Tábor, výlet, pobytová akce
Zahrada lesní MŠ Šárynka, Praha 6
19
8. 2017
19-26.8.2017 - Tábor, výlet, pobytová akce
Bílé Karpaty (hranice ČR/SR tábor Polana - Vrbovce/Javorník)
19
8. 2017
19-26.8.2017 - Tábor, výlet, pobytová akce
LTD Polana
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí