Nový metodický pokyn k hodnocení stavebního a demoličního odpadu se zdá lepší než ten minulý. I v něj jsou však rozpory.
Upravenost odpadu je relativní pojem
Metodicky pokyn (viz článek doc. Škopána v časopise Odpady č. 10) o něco méně sveřepě nutí k úpravám stavebních sutí za každou cenu. Nemohu však souhlasit s tím, že neupravené odpady nelze využívat (kromě zeminy). Odůvodňuje se to tím, že u takových odpadů nelze hodnotit obsah škodlivin ve vodném výluhu a proto se musí ukládat na skládky jako odpad, který nelze hodnotit na základě vyluhovatelnosti.
Upravenost odpadu je totiž velmi relativní pojem. A měl by být proto posuzován ve vztahu ke konkrétnímu účelu každého jednotlivého dalšího využití stavebního odpadu. Vždyť takový čistý beton rozbitý kangem přímo na stavbě je už svým způsobem upravený. Je totiž dělený na kusy určité velikosti od-do a už v tomto stavu se může k něčemu hodit. Proč do něho investovat drahou energii drtiče jen aby se vyhovělo nějakému papíru, když se bude jednat o samoúčelnou činnost?
Mám proto příklad ze života. Prošetřovali jsem stížnost, že na jedné lesní cestě je navezen odpad. Zjistili jsme, že lesní správa navezla auta suti na hospodářskou lesní cestu. Ta byla totiž příliš rozměklá a koleje byly vytlačeny již do takové hloubky, že nebylo možno v některých úsecích projet ani terénním autem, natož pak mechanismem.
Pravdu měl však stěžovatel v tom, že o čistotu jinak kvalitního demoličního odpadu se moc nedbalo. Ve spolupráci s lesníky byl proto vysbírán všechen odpad, který tam neměl co dělat (plechy, záchodová deska, vyhozený gumák, střepy skla, nějaké obaly atd.). Při kontrole se pak zjistilo, že za poměrně krátkou dobu se do rozměklého terénu dokonale zajezdily i bloky o rozměrech půl metru. Na povrchu byla už jen hlína a jen sotva kdo by poznal, že před několika měsíci zde byly hromady bouračky a nesjízdná cesta. Stačilo posbírat jen několik střípků skla.
Od té doby vím, že téměř každý čistý stavební odpad má své použití a úprava za každou cenu jen znevýhodňuje využití tohoto odpadu v konkurenci s novou přírodní surovinou (v tomto případě by to byl lomový kámen). Nakonec ještě dodávám, že happy-end se nekonal. V novinách stěžovatel tvrdě kritizoval, že odpady nebyly odvezeny a lesní cesta se použila jako skládka a úředníci nehnuli prstem.
Z vlastních zkušeností proto mohu říci, že jsem proti tomu, aby se směly použít jen ty odpady, které jsou velikostně upraveny a homogenizovány. V tomto konkrétním případě nebyla úprava vůbec potřeba. Naopak, ilustrační foto doprovázející článek v čísle 10 ukazuje přesně takový odpad, který byl pro onu lesní cestu ideální (samozřejmě bez nějaké asfaltové lepenky).
Dá se říct, že i sám metodický pokyn si v požadavku na dostupnost zjištění vyluhovatelnosti protiřečí. Přednostně požaduje totiž využívání jednotlivých konstrukčních stavebních celků. Jak ale u nich stanovit vyluhovatelnost - tím se už nezabývá. A co je to stavební a demoliční odpad? Rozbitý a na menší kus rozdělený stavební celek, nic jiného.
Přece nikdo nepotřebuje znát vyluhovatelnost za každou cenu. Je potřeba vzít do hrsti zdravý rozum a v případě, že se jedná např. o běžný obytný dům neposílat jeho zdivo na rozbor. A dřív, než se přistoupí k samoúčelnému drcení, by stálo za to zjistit, zda neexistuje odběratel, kterému budou právě větší kusy vyhovovat, a podrtit jen zbytek. Nebude-li takový přístup k využití stavebních odpadů uznán za přijatelný, myslím, že recyklace neobstojí v konkurenci s přírodním materiálem a předepsaných procent využití se nedosáhne.
AUTOR: Ing. Alena Poštolková
ZDROJ: ODPADY
Upravenost odpadu je totiž velmi relativní pojem. A měl by být proto posuzován ve vztahu ke konkrétnímu účelu každého jednotlivého dalšího využití stavebního odpadu. Vždyť takový čistý beton rozbitý kangem přímo na stavbě je už svým způsobem upravený. Je totiž dělený na kusy určité velikosti od-do a už v tomto stavu se může k něčemu hodit. Proč do něho investovat drahou energii drtiče jen aby se vyhovělo nějakému papíru, když se bude jednat o samoúčelnou činnost?
Mám proto příklad ze života. Prošetřovali jsem stížnost, že na jedné lesní cestě je navezen odpad. Zjistili jsme, že lesní správa navezla auta suti na hospodářskou lesní cestu. Ta byla totiž příliš rozměklá a koleje byly vytlačeny již do takové hloubky, že nebylo možno v některých úsecích projet ani terénním autem, natož pak mechanismem.
Pravdu měl však stěžovatel v tom, že o čistotu jinak kvalitního demoličního odpadu se moc nedbalo. Ve spolupráci s lesníky byl proto vysbírán všechen odpad, který tam neměl co dělat (plechy, záchodová deska, vyhozený gumák, střepy skla, nějaké obaly atd.). Při kontrole se pak zjistilo, že za poměrně krátkou dobu se do rozměklého terénu dokonale zajezdily i bloky o rozměrech půl metru. Na povrchu byla už jen hlína a jen sotva kdo by poznal, že před několika měsíci zde byly hromady bouračky a nesjízdná cesta. Stačilo posbírat jen několik střípků skla.
Od té doby vím, že téměř každý čistý stavební odpad má své použití a úprava za každou cenu jen znevýhodňuje využití tohoto odpadu v konkurenci s novou přírodní surovinou (v tomto případě by to byl lomový kámen). Nakonec ještě dodávám, že happy-end se nekonal. V novinách stěžovatel tvrdě kritizoval, že odpady nebyly odvezeny a lesní cesta se použila jako skládka a úředníci nehnuli prstem.
Z vlastních zkušeností proto mohu říci, že jsem proti tomu, aby se směly použít jen ty odpady, které jsou velikostně upraveny a homogenizovány. V tomto konkrétním případě nebyla úprava vůbec potřeba. Naopak, ilustrační foto doprovázející článek v čísle 10 ukazuje přesně takový odpad, který byl pro onu lesní cestu ideální (samozřejmě bez nějaké asfaltové lepenky).
Dá se říct, že i sám metodický pokyn si v požadavku na dostupnost zjištění vyluhovatelnosti protiřečí. Přednostně požaduje totiž využívání jednotlivých konstrukčních stavebních celků. Jak ale u nich stanovit vyluhovatelnost - tím se už nezabývá. A co je to stavební a demoliční odpad? Rozbitý a na menší kus rozdělený stavební celek, nic jiného.
Přece nikdo nepotřebuje znát vyluhovatelnost za každou cenu. Je potřeba vzít do hrsti zdravý rozum a v případě, že se jedná např. o běžný obytný dům neposílat jeho zdivo na rozbor. A dřív, než se přistoupí k samoúčelnému drcení, by stálo za to zjistit, zda neexistuje odběratel, kterému budou právě větší kusy vyhovovat, a podrtit jen zbytek. Nebude-li takový přístup k využití stavebních odpadů uznán za přijatelný, myslím, že recyklace neobstojí v konkurenci s přírodním materiálem a předepsaných procent využití se nedosáhne.
AUTOR: Ing. Alena Poštolková
ZDROJ: ODPADY
Sdílet článek na sociálních sítích
