Směřování k rozpadu

Svět, který známe, by se v budoucích třiceti letech mohl zásadně měnit. A jednou z možností je směřování k rozpadu.
Na zprávě pro OSN zabývající se vývojem světa v minulých a budoucích třiceti letech uveřejněné roku 2003 pracovalo víc než 1000 vědců ze 40 institucí. Zpráva mluví o čtyřech scénářích budoucnosti, z nichž je optimistický jen jediný - strategie udržitelného světa. Zatím nenasvědčuje nic, že by se tímto směrem skupiny lidí, kteří o světě rozhodují, vydávaly. Jestliže se jím nevydají, začne se podle zprávy svět, který známe, v budoucích třiceti letech zásadně měnit. Jednou z možností je směřování k rozpadu.
Jak by mohl tento, doufejme teoretický, rozpad vypadat?
Snaha vlád o kontrolu sociálních problémů a problémů plynoucích z narušeného životního prostředí bude přicházet pozdě a nebude účinná. Politická moc bude užívána k ochraně ekonomických zájmů národních a nadnárodních korporací - jejich vedení bude s vládami spjato stále těsněji. Poroste počet místních násilných konfliktů, které mohou nabýt rozsáhlých rozměrů. Globální nukleární konflikt se považuje za nepravděpodobný. Možnost místního užití zbraní hromadného ničení však značně pravděpodobná je.
Počet lidí prchajících před válkou, hladem a bídou a za halucinací lepšího života nabízenou světovými médii bude prakticky nezvládnutelný. Na hranicích bohatých zemí dříve nebo později spadne už dnes hustá klec. V USA a Kanadě, v Evropě a některých částech Asie poroste potřeba špičkově kvalifikovaných odborníků a řemeslníků, kterou imigrace z chudých zemích zvládne jen částečně, protože s ohledem na svou chudobu, tedy převážně ubohé školství, nebudou s to takový počet kvalifikovaných lidí vytvořit. Odliv mozků jejich chudobu dále prohloubí.
Proměny klimatu, dlouhodobé oteplování doprovázené švihy teploty, budou nápadnější. Začne se projevovat nedostatek pitné vody, v obilním pásu světa poklesnou srážky. S ohledem na společné sdílení mnoha řek poroste místní i mezinárodní napětí a stoupne riziko válečných konfliktů. Bude pokračovat ničení orné půdy, které spolu s klimatickými výkyvy a růstem populace způsobí sníženou výrobu potravin na hlavu. Řada druhů lovných ryb je zdecimována již v současnosti natolik, že jejich výlov v ještě nedávno nejbohatších lovištích světa ustal.
Je možné, že se alespoň některé problémy podaří zvládnout biotechnologiemi a metodami genetického inženýrství. Jejich dlouhodobý dopad na lidskou populaci a životní prostředí je však jednak nejasný, jednak je předmětem velmi intenzívní a zejména v Evropě účinné negativní propagandy.
Snižování dluhu chudých zemí bude pokračovat jen velmi pomalu. Hospodářská a politická marginalizace několika miliard lidí - těch, kteří dnes žijí za méně než dva americké dolary denně - se prohloubí. Místní komunity a ekonomie budou drceny nadnárodními společnostmi hledajícími levnou práci. Ekonomika chudších a slabších zemí se dostane pod kontrolu nadnárodních monopolů, které prakticky bez náhrady převezmou biologické zdroje některých zemí Latinské Ameriky, karibské oblasti, Asie, Pacifiku a Afriky.
Poroste počet i rozsah obrovských měst, stejně jako počet a rozsah jejich slumů. Úměrně tomu poroste místní znečištění vody, vzduchu, potravinových řetězců. S narušením a rozpadem státní správy půjde ruku v ruce korupce a organizovaný zločin - drogy, zbraně, prostituce, hazardní hry, ekonomická zločinnost a místní i mezinárodní terorismus. Míra zoufalství, beznaděje, pocitu naprosté nespravedlivosti a nevymahatelnosti nejprostšího práva poroste. Úměrně rostoucímu sociálnímu, environmentálnímu a ekonomickému napětí se stane násilné chování součástí každodennosti. Zejména chudé země ohrozí rozvrat, mocenské vakuum naplní kriminální anarchie. Z některých částí dnešních průmyslově rozvinutých zemí vzniknou vzájemně propojené, opevněné ostrovy bohatství v moři bídy, podobné dnešním čtvrtím společenské smetánky v městech jak rozvojového, tak rozvinutého světa.
Do jaké míry je tento scénář pravděpodobný? Na mnoha místech subsaharské Afriky a patrně i v Afghánistánu se něco podobného rozeběhlo. Opravdu je to tak daleko?
Autor je lékařem a popularizátorem vědy