Losos zdraví prospívá - pokud mu neškodí
Nelze nastavit optimální hranici mezi zjevně příznivými účinky pojídání ryby a
příjmem toxických látek z jejího masa. Tak vyznívá spor mezi zastánci chovu
lososů a těmi, kdo před ním varují. Pravdu mohou mít obě strany.
AUTOR: Bořek Otava
Nelze nastavit optimální hranici mezi zjevně příznivými účinky pojídání ryby a příjmem toxických látek z jejího masa. Tak vyznívá spor mezi zastánci chovu lososů a těmi, kdo před ním varují. Pravdu mohou mít obě strany.
AUTOR: Bořek Otava
Podstata sporu je prostá a o jeho výchozím předpokladu žádná ze stran nepochybuje: maso chovaných lososů obsahuje větší množství rakovinotvorných látek než maso volně žijících ryb. Koncentrace těchto látek má být podle autorů americko-kanadské studie zveřejněné v lednovém vydání časopisu Science tak vysoká, že lidem doporučili omezit spotřebu chovaných ryb.
Pokud si průměrný spotřebitel pochutná měsíčně na zhruba dvousetgramové porci lososa, podstupuje zvýšené riziko, že později onemocní rakovinou. Tvrdí to vědci z Newyorské státní univerzity v Albany, která výzkum koordinovala. Volně žijícího lososa by si člověk podle jejich názoru mohl bez obav dopřávat osmkrát častěji.
Bouřlivé reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Začali se bránit provozovatelé rybích chovů z celého světa, vyděsily se spotřebitelské organizace a více než rozporuplně reagovaly úřady a odborná pracoviště. Zatímco někteří vědci míní, že obsah jedovatých látek v organismech chovaných lososů zdaleka nedosahuje limitů povolených Světovou zdravotnickou organizací (WHO), jiní každopádně nabádají ke zpřísnění předpisů.
MEZITITULEK: Ryby krmené rybkami
Některá fakta jsou zjevná. Chovaní lososi v zásadě obsahují zhruba desetinásobek polychlorovaných bifenylů (PCB), dioxinů a pesticidů než volně žijící ryby. Byť také do jisté míry závisí na zemi, kde jsou lososi chováni. Důvod?
Podstatná část jejich potravy se totiž vyrábí z drobných rybek, které samy o sobě nemají komerční význam. Vzniká z nich koncentrovaná potrava bohatá na oleje, bílkoviny, ale také na toxické látky. Ty se pak společně s kontaminanty z okolní vody hromadí v tukové tkáni chovaných ryb. Na druhé straně se vědci shodují, že maso lososů je bohaté na mastné kyseliny, které působí jako účinná prevence kardiovaskulárních chorob.
\"Prošli jsme všechna data a spotřebitelům doporučujeme, aby nic neměnili na konzumaci chovaných či volně žijících lososů,\" řekl agentuře ABC Terry Troxell, ředitel Střediska pro nezávadnost potravin a výživu při americkém Úřadu pro správu potravin a léčiv FDA. Zdůraznil, že sporná studie probíhala na syrových lososech obsahujících kůži. Jednou z možností, jak snížit množství škodlivých látek, je kůži odstranit. Ani tak se však podle Troxella není čeho obávat. \"Losos je vynikající zdroj mastných kyselin, vitamínů a bílkovin.\"
Autoři studie analyzovali filety 700 chovaných a volně žijících lososů z celého světa. Zjistili, že maso ryb chovaných v Evropě obsahuje více rakovinotvorných látek než u ryb chovaných v Jižní a Severní Americe. Přesto i lososi z Chile nebo státu Washington, kteří patří mezi nejméně kontaminované, obsahují více škodlivých látek než volně žijící ryby.
MEZITITULEK: Každý to vidí po svém
Někteří odborníci zpochybňují závěry studie proto, že přejala metodiku odhadu rizik vzniku rakoviny od americké Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA). Podle tohoto postupu uplatňovaného na údajně nejtoxičtější chovy ve Skotsku a na Faerských ostrovech by člověk mohl sníst nanejvýš 55 gramů lososa měsíčně (méně než polovinu stopětatřicetigramové běžné porce), pokud by chtěl snižovat riziko budoucího vzniku rakoviny pod jeden případ ze sta tisíc.
Takový přístup však prohlásil za přežitý šéf britské Agentury pro standardy potravin (FSA) John Krebs. EPA podle něho nepočítá s existencí jakékoli bezpečné úrovně dioxinů. Za správný považuje přístup WHO, která bere v potaz mechanismus, jímž dioxiny vyvolávají rakovinu.
Podle WHO lze považovat za přijatelný denní přísun čtyř pikogramů dioxinů na kilogram tělesné hmotnosti. Z toho by vyplývalo, že by si člověk mohl dopřát až tři běžné porce lososa týdně.
Ať už se však vědci přou o přípustné limity jakkoli, zdaleka neodpovídají na otázku, jakým způsobem vyvážit ze zdravotního hlediska nepochybně žádoucí konzumaci ryb s možným příjmem škodlivých látek. Znejistělému milovníkovi lososího masa zjevně nepomůže ani studie, která celý spor vyvolala.
Rozumný by zřejmě byl i v tomto případě nějaký kompromis. Naznačil jej ředitel norského Státního ústavu pro výzkum výživy mořskými produkty (NIFES) Oyvind Lie: \"Všechny potraviny jsou škodlivé, když se konzumují ve velkém množství. V tomto případě spočívá problém spíše v tom, že lidé nejedí dost ryb, tedy ani dost lososa.\"
Autor je spolupracovníkem redakce
Jak zákazník ke \"zdravému\" lososu přijde
Potraviny živočišného původu do prodeje propouští kromě výrobce, který ze zákona odpovídá a ručí za nezávadnost svého výrobku, také Státní veterinární správa ČR. V podmínkách pro dovoz ryb jsou přímo citovány limity povolené vyhláškami Ministerstva zdravotnictví. K podmínkám pro dovoz z nečlenských zemí EU, jako je například Norsko, přikládá veterinární správa výslovně jmenovaný přehled limitů nebezpečných látek počínaje DDT přes hexachlorbenzen a těžké kovy až po PCB. Správa kromě toho na základě Plánu monitoringu cizorodých látek odebírá vzorky k vyšetření dovážených mořských ryb. Má-li podezření, může tak učinit kdykoli. Také pro lososy dodávané na trh platí, že jejich maso prochází veterinární kontrolou. V případě podezření či zjištění něčeho závadného Správa riskantní komodity zakazuje. Tak tomu bylo při zákazu dovozu například krevet či jiných mořských korýšů, medu atd.
(Z tiskové zprávy Státní veterinární správy ČR z 3. 2. 2004
Lososi táhnou světem
Produkce chovaného lososa se za posledních dvacet let zvýšila celosvětově čtyřicetkrát a pro spotřebitele je rybí maso celoročně dostupné za relativně nízké ceny.
V zemích Evropské unie v letech 1987 až 1999 rostla spotřeba lososa o 14 procent ročně.
Ve Spojených státech rostla spotřeba ve stejném období o 23 procent ročně. Losos je tam po tuňákovi a garnátech nejoblíbenější potravinou mořského původu.
V Japonsku se spotřeba lososa v letech 1992 až 2002 zdvojnásobila.
Více než 58 procent celosvětové produkce lososího masa připadá na chovy.
AUTOR: Bořek Otava
Podstata sporu je prostá a o jeho výchozím předpokladu žádná ze stran nepochybuje: maso chovaných lososů obsahuje větší množství rakovinotvorných látek než maso volně žijících ryb. Koncentrace těchto látek má být podle autorů americko-kanadské studie zveřejněné v lednovém vydání časopisu Science tak vysoká, že lidem doporučili omezit spotřebu chovaných ryb.
Pokud si průměrný spotřebitel pochutná měsíčně na zhruba dvousetgramové porci lososa, podstupuje zvýšené riziko, že později onemocní rakovinou. Tvrdí to vědci z Newyorské státní univerzity v Albany, která výzkum koordinovala. Volně žijícího lososa by si člověk podle jejich názoru mohl bez obav dopřávat osmkrát častěji.
Bouřlivé reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Začali se bránit provozovatelé rybích chovů z celého světa, vyděsily se spotřebitelské organizace a více než rozporuplně reagovaly úřady a odborná pracoviště. Zatímco někteří vědci míní, že obsah jedovatých látek v organismech chovaných lososů zdaleka nedosahuje limitů povolených Světovou zdravotnickou organizací (WHO), jiní každopádně nabádají ke zpřísnění předpisů.
MEZITITULEK: Ryby krmené rybkami
Některá fakta jsou zjevná. Chovaní lososi v zásadě obsahují zhruba desetinásobek polychlorovaných bifenylů (PCB), dioxinů a pesticidů než volně žijící ryby. Byť také do jisté míry závisí na zemi, kde jsou lososi chováni. Důvod?
Podstatná část jejich potravy se totiž vyrábí z drobných rybek, které samy o sobě nemají komerční význam. Vzniká z nich koncentrovaná potrava bohatá na oleje, bílkoviny, ale také na toxické látky. Ty se pak společně s kontaminanty z okolní vody hromadí v tukové tkáni chovaných ryb. Na druhé straně se vědci shodují, že maso lososů je bohaté na mastné kyseliny, které působí jako účinná prevence kardiovaskulárních chorob.
\"Prošli jsme všechna data a spotřebitelům doporučujeme, aby nic neměnili na konzumaci chovaných či volně žijících lososů,\" řekl agentuře ABC Terry Troxell, ředitel Střediska pro nezávadnost potravin a výživu při americkém Úřadu pro správu potravin a léčiv FDA. Zdůraznil, že sporná studie probíhala na syrových lososech obsahujících kůži. Jednou z možností, jak snížit množství škodlivých látek, je kůži odstranit. Ani tak se však podle Troxella není čeho obávat. \"Losos je vynikající zdroj mastných kyselin, vitamínů a bílkovin.\"
Autoři studie analyzovali filety 700 chovaných a volně žijících lososů z celého světa. Zjistili, že maso ryb chovaných v Evropě obsahuje více rakovinotvorných látek než u ryb chovaných v Jižní a Severní Americe. Přesto i lososi z Chile nebo státu Washington, kteří patří mezi nejméně kontaminované, obsahují více škodlivých látek než volně žijící ryby.
MEZITITULEK: Každý to vidí po svém
Někteří odborníci zpochybňují závěry studie proto, že přejala metodiku odhadu rizik vzniku rakoviny od americké Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA). Podle tohoto postupu uplatňovaného na údajně nejtoxičtější chovy ve Skotsku a na Faerských ostrovech by člověk mohl sníst nanejvýš 55 gramů lososa měsíčně (méně než polovinu stopětatřicetigramové běžné porce), pokud by chtěl snižovat riziko budoucího vzniku rakoviny pod jeden případ ze sta tisíc.
Takový přístup však prohlásil za přežitý šéf britské Agentury pro standardy potravin (FSA) John Krebs. EPA podle něho nepočítá s existencí jakékoli bezpečné úrovně dioxinů. Za správný považuje přístup WHO, která bere v potaz mechanismus, jímž dioxiny vyvolávají rakovinu.
Podle WHO lze považovat za přijatelný denní přísun čtyř pikogramů dioxinů na kilogram tělesné hmotnosti. Z toho by vyplývalo, že by si člověk mohl dopřát až tři běžné porce lososa týdně.
Ať už se však vědci přou o přípustné limity jakkoli, zdaleka neodpovídají na otázku, jakým způsobem vyvážit ze zdravotního hlediska nepochybně žádoucí konzumaci ryb s možným příjmem škodlivých látek. Znejistělému milovníkovi lososího masa zjevně nepomůže ani studie, která celý spor vyvolala.
Rozumný by zřejmě byl i v tomto případě nějaký kompromis. Naznačil jej ředitel norského Státního ústavu pro výzkum výživy mořskými produkty (NIFES) Oyvind Lie: \"Všechny potraviny jsou škodlivé, když se konzumují ve velkém množství. V tomto případě spočívá problém spíše v tom, že lidé nejedí dost ryb, tedy ani dost lososa.\"
Autor je spolupracovníkem redakce
Jak zákazník ke \"zdravému\" lososu přijde
Potraviny živočišného původu do prodeje propouští kromě výrobce, který ze zákona odpovídá a ručí za nezávadnost svého výrobku, také Státní veterinární správa ČR. V podmínkách pro dovoz ryb jsou přímo citovány limity povolené vyhláškami Ministerstva zdravotnictví. K podmínkám pro dovoz z nečlenských zemí EU, jako je například Norsko, přikládá veterinární správa výslovně jmenovaný přehled limitů nebezpečných látek počínaje DDT přes hexachlorbenzen a těžké kovy až po PCB. Správa kromě toho na základě Plánu monitoringu cizorodých látek odebírá vzorky k vyšetření dovážených mořských ryb. Má-li podezření, může tak učinit kdykoli. Také pro lososy dodávané na trh platí, že jejich maso prochází veterinární kontrolou. V případě podezření či zjištění něčeho závadného Správa riskantní komodity zakazuje. Tak tomu bylo při zákazu dovozu například krevet či jiných mořských korýšů, medu atd.
(Z tiskové zprávy Státní veterinární správy ČR z 3. 2. 2004
Lososi táhnou světem
Produkce chovaného lososa se za posledních dvacet let zvýšila celosvětově čtyřicetkrát a pro spotřebitele je rybí maso celoročně dostupné za relativně nízké ceny.
V zemích Evropské unie v letech 1987 až 1999 rostla spotřeba lososa o 14 procent ročně.
Ve Spojených státech rostla spotřeba ve stejném období o 23 procent ročně. Losos je tam po tuňákovi a garnátech nejoblíbenější potravinou mořského původu.
V Japonsku se spotřeba lososa v letech 1992 až 2002 zdvojnásobila.
Více než 58 procent celosvětové produkce lososího masa připadá na chovy.
Sdílet článek na sociálních sítích
