Děti Země odpovídají starostovi Štramberka na jeho výzvu

Chceme především kontrolovat plnění ekologických podmínek, říká Miroslav Patrik.

Starosta města Štramberka Jan Socha zaslal 17. února 2004 Dětem Země v souvislosti s výstavbou nové cementárny ve městě otevřený dopis se třemi otázkami (text výzvy je na konci). V dopise žádá o vysvětlení, proč se o tuto stavbu tak intenzívně zajímají, proč svou činnost nepřijdou vysvětlit občanům a proč se ve svých názorem na cementárnu odlišují od místních ekologických organizací.

Děti Země vysvětlují, že jim jde jednak o veřejnou kontrolu plnění všech ekologických podmínek, které jsou orgány ochrany přírody postupně vydávány, a jednak o kontrolu dodržování zákonů. Rozhodně nikterak nehájí zájmy jiných výrobců cementu. O všech svých zásadních krocích informují sdělovací prostředky, přičemž město jako účastník řady správních řízení má dokonce připomínky Dětí Země hned z první ruky. A pokud jde o opačné názory místních ekologických organizací, tak jejich výhrady vůči cementárně byly patrně již splněny nebo není v okruhu jejich zájmu, takže proto nemají vůči ní žádné námitky. Děti Země ale chtějí důsledně monitorovat přípravu výstavby cementárny až do konce. V pluralitní otevřené demokratické společnosti jim to jistě nelze vyčítat.

Příloha k tiskové zprávě: Podrobná odpověď na tři otázky starosty Štramberka Jana Sochy (starosta@stramberk.cz):

Vážený pane starosto, v první otázce se nás ptáte, proč se Děti Země v letech 1994-7 neúčastnily připomínkovacího řízení při schvalování územního plánu města a nekritizovaly starou cementárnu. Při nahlédnutí do našich příslušných výročních zpráv je zřejmé, že činnost probíhá v mnoha pobočkách a v několika odborných sekcích. Jelikož by tedy odpověď byla velmi rozsáhlá, omezím se jen na to podstatné.

Předně si myslím, že naše účast tehdy nebyla nutná. Bývalý majitel totiž veřejně deklaroval provoz staré cementárny, včetně těžby v lomu Kotouč, ukončit. Průmyslová zóna měla být revitalizována a na jejím místě měl vzniknout rekreační areál. Tento záměr byl v souladu s naší představou. Problémy vznikly až s novým majitelem, který začal prosazovat výstavbu nové cementárny, ačkoliv téměř polovina cementářských kapacit v ČR nebyla již v té době plně využívaná.

Proto jsme se věnovali jiným kauzám. Například jsme sesbírali více než sedmdesát tisíc podpisů pod petici za schválení zákona proti freonům, který byl pak přijat. V dopravní sekci jsme vedli kampaň proti výstavbě varianty obchvatu Plzně dálnicí D5 dále od města, proti průchodu dálnice D8 přes CHKO České středohoří, proti růstu počtu automobilů v Praze a v dalších městech. V toxické sekci jsme upozorňovali na nebezpečné emise ze spalovny v Liberci a v Praze Malešicích a na absenci zákona o registru toxických látek.

V sekci ochrana přírody jsme bránili chráněné území u Rajchéřova před stavbou obřího lunaparku či přírodu na dolním Labi před stavbou dvou jezů, dále jsme chránili hnízda dravců před vykrádáním vajec a mláďat, stěhovali ohrožené rostliny atd. Rovněž jsme ale také vedli kampaň proti výstavbě Nové králodvorské cementárny firmy Cement Bohemia, a. s. (Heidelberger Zement Group) u obce Tmaň na hranici CHKO Český kras, jejíž realizace se nakonec nekonala.

Jak je tedy zřejmé, naše činnost je jednak pestrá a jednak rozsáhlá. Z tohoto důvodu není v našich silách a finančních možnostech být „u všeho a všude“ v České republice. Pokud se rozhodneme zabývat nějakou kauzou, pak zase „chybíme“ někde jinde. Přesto jsme se např. v roce 2003 kromě štramberské cementárny zabývali i záměrem vybudovat novou míchárnu maltových směsí v Králově Dvoře u Berouna společností Heidelberger Zement. Podíleli jsme se proto na vyvolání místního referenda sbíráním podpisů pod petici, v němž pak letos v lednu občané města tuto stavbu zamítli. Tolik na vysvětlenou, proč naše sdružení nebylo v letech 1994-7 ve Vašem městě.

V druhé otázce se nás ptáte, proč jsme nepřišli v souvislosti s výstavbou cementárny zvolené samosprávě a občanům města veřejně vysvětlit naše záměry chránit životní prostředí a zdraví občanů. S tímto názorem se setkávám poprvé. Proto raději upřesňuji, že o výstavbu nové cementárny se Děti Země zajímají již od samého počátku, dokonce od doby, kdy investor svůj záměr před veřejností tajil. Z tohoto důvodu naši členové opakovaně mluvili s celou řadou občanů města, pracovníků Vašeho úřadu a zástupců místních nevládních organizací.

Je tedy zřejmé, že náš otevřený způsob práce je dostatečně zřejmý. Navíc město jako účastník důležitých rozhodnutí a jednání, kterých se Děti Země také účastní, dostává nebo si může snadno opatřit naše připomínky a náměty tak říkajíc „z první ruky“. Občané ČR, včetně města Štramberka, se o našich aktivitách mohou také dovědět ze sdělovacích prostředků, neboť naším záměrem je informovat veřejnost o postupu přípravy výstavby cementárny ve Štramberku a případně o zjištěných problémech. V roce 2003 jsme například o cementárně vydali pět tiskových zpráv. Mohli se třeba objevit v místním městském časopise. Pokud tak tomu nebylo, je to samozřejmě škoda, zejména vůči občanům.

Co se týče výtky, že jsme nepřišli veřejně vysvětlit naše počínání Vašim občanům, tak je připomínám, že jsme se například účastnili veřejného projednávání posudku na dokumentaci o hodnocení vlivů cementárny na životní prostředí v létě roku 2002 (MŽP pak 16. 10. vydalo souhlasné stanovisko), na němž jste též byl. Již tehdy jsme upozorňovali na řadu ekologických, dopravních a finančních problémů, které se týkají cementárny.

Je nám tedy líto, že jste to považoval jen za epizodu z naší strany, neboť již tam bylo zřejmé, že náš zájem o tuto stavbu bude pokračovat se vší důsledností, která provází pověst Dětí Země. Pokud ale máte pocit, že informovanost z naší strany je stále nedostatečná, navrhujeme, abyste nám umožnil zveřejnit naše připomínky a námitky vůči cementárně, které jsme za poslední rok uplatnili v řízení o integrované prevenci či v jiných řízeních v městském časopise. Pokud máte pocit, že je naše účast ve Vašem městě i tak nezbytná, není jistě problém tyto naše názory zopakovat ještě navíc ústně. Jaký výsledek od této návštěvy očekáváte nám sice není mocný jasný, ale možná ho ještě upřesníte. Domníváme se ovšem, že občané mohli naše stanoviska už dávno získat z městského časopisu, když je zřejmé, že zájem tu byl a je.

V třetí otázce se ptáte, proč pět místních ekologických sdružení má na rozdíl od Dětí Země jiný názor na stavbu cementárny a dále, zda tedy máme dvojí ekologii. Jistě mi dáte za pravdu, že ani já a ani Děti Země nemohou nařizovat jiným sdružením, jakou činností se mají zabývat, jaké si mají zvolit poslání a jaké mají mít názory na různé problémy. V demokratické společnosti je každému zaručena řada práv a svobod. Proto se nelze nijak divit tomu, že třeba dvě typově blízké ekologické organizace mají různý názor na jednu věc či řeší jiné problémy (např. místní ZO ČSOP se především zabývá reitrodukcí motýla jasoně červenookého, což je také důležitá věc). Děti Země tedy respektují činnost a názory jiných sdružení a nijak nekritizují, že v případě cementárny ho mají třeba odlišný.

Ale jak už bylo řečeno v úvodu, v případě cementárny (či jakékoliv problematické stavby) nám jde o to, aby všechny zákony při jejím schvalování byly dodrženy, zejména ty, které se týkají ochrany přírody a krajiny, životního prostředí a zdraví lidí. Proto jako občanské sdružení využíváme našeho zákonného práva se účastnit všech rozhodovacích procesů. Nijak nás tedy nezajímají zájmy jiných (konkurenčních) cementáren.

V této souvislosti připomínáme, že MŽP 16. 10. 2002 vydalo souhlasné stanovisko z hlediska vlivů na životní prostředí nečekaně až se 114 podmínkami. Tento krok ale Děti Země ve své tiskové zprávě ihned kritizovaly. Upozorňovaly, že šlo o předčasný krok, neboť nebyly posouzeny všechny závažné otázky projektu. Hlavní výtky byly tyto:

1)      Procedura hodnocení vlivu plánované cementárny na životní prostředí neposoudila alternativu novou cementárnu vůbec nestavět a namísto toho modernizovat stávající vápenku a současně dopravovat zbytkové frakce vápenců a cementářských vápenců ze stávající vápenky ve Štramberku po železnici namísto nákladními auty do cementárny v Hranicích na Moravě vzdálené cca 30 km. Investor Lasselsberger CZ dokonce nabídku cementárny Hranice na odvoz po železnici a zpracování suroviny v Hranicích ignoroval.

2)      Děti Země nerozumí tomu, proč je MŽP připraveno vydat souhlas k využívání velmi čistých vápenců pro výrobu cementu když je evidentní, že z pohledu ochrany horninového prostředí je šetrnější využívat velmi čisté vápence na výrobu vápna pro odsíření, jak se investor nakonec smluvně zavázal při koupi ložiska.

3)      Ministerstvo z nejasných důvodů nepožaduje tak, jak je běžné, tedy ještě před vydáním stanoviska k dokumentaci EIA vypracování matematického modelu, který vyvrátí předem obavy, jak se zachová hladina podzemní vody při dalším zahlubování lomu ve Štramberku.

4)      Ministerstvo nevzalo v potaz nedořešené vlastnické vztahy. Bývalý majitel firmy Kotouč Štramberk s. r. o., která provozuje štramberskou vápenku a pronajímá pozemek pro novou cementárnu, firma Holcim (Slovensko), a. s. podala několik žalob na firmu ČEZ, a. s. a Calofrig, a. s. (vlastní 50 % firmy Kotouč Štramberk). Kromě toho odstoupila od prodeje Kotouče Štramberk společnosti ČEZ, takže se opět považuje za jeho vlastníka, jehož zájmy budou případným rozhodnutím MŽP dotčeny.

Pokud tedy bylo stanovisko MŽP již vydáno, je nutné, aby jeho podmínky byly jednak investorem postupně plněny a jednak se dle příslušných zákonů staly nedílnou součástí následných správních rozhodnutí, neboť jedině tak mohou být právně vymáhatelné. Pokud tomu tak není, nelze se pak divit Dětem Země, že na to upozorňují a požadují patřičnou nápravu. Kromě toho i samotné MŽP se zavázalo k tomu, že plnění svých 114 podmínek bude důsledně vyžadovat. Příslušné správní orgány tak nemohou tyto důležité podmínky podceňovat či dokonce obcházet jako například územní rozhodnutí, které vydal stavební úřad ve Štramberku v červenci roku 2003.

Děti Země proto také plně chápou velkou nervozitu politické reprezentace města Štramberka, že se cementárna zatím nestaví. Ale jak je zřejmé, jde o stavbu (s doprovodnou těžbou vápence) na velmi dlouhou dobu, která má řadu negativních vlivů na životní prostředí a zdraví občanů. Pokud existuje nějaký závazný slib, že bude brzo vybudována, pak šlo o neuvážený a nezodpovědný čin. Již několik let je přece zřejmé, že cementárna je kontroverzní stavbou, takže je nutné tento fakt vzít vážně a nepodceňovat ho. Rozhodně nelze obcházet proces posuzování vlivů na životní prostředí a jeho výsledek, když za několik měsíců vstupujeme do Evropské unie, kde je tento proces jedním z pilířů ochrany životního prostředí a účasti občanů.

Děti Země také nikomu v tomto státě nebrání podnikat, ale každý záměr má svá rizika, ať časová či finanční. Navíc se v tomto případě jedná i o důležitý právní vztah k pozemkům, na nichž má cementárna stát. Není totiž žádným tajemstvím, že Krajský soud v Českých Budějovicích dne 9. 4. 2003 rozhodl, že polovina vápenky Kotouč Štramberk má být vrácena původními majiteli firmě Holcim (Slovensko), a. s. Firma Calofrig, a. s. se však odvolala k Vrchnímu soudu, takže se čeká na konečný verdikt. Proto pokládám tuto řečnickou otázku: „Kdo v případě úspěchu koncernu Holcim v soudních sporech zaplatí vzniklou škodu?“ Dovolím si odhadnout, že náš stát a tedy my všichni. Nebylo by proto rozumnější počkat na rozhodnutí soudu? Zcela jasně je zde nutné uplatnit princip předběžné opatrnosti.

Vážený pane starosto, snad Vás tyto podrobné odpovědi uspokojily. Pokud ne, pak vítáme Vaši rozvážnost, že se budete o dalším postupu radit s právníkem. Vaši odpověď očekáváme na naší adrese. Samozřejmě považujte tento dopis za otevřený, takže ho prosím poskytněte zástupcům města či Vašim občanům prostřednictvím městského časopisu.

S pozdravem RNDr. Miroslav Patrik, vedoucí Klubu za udržitelnou dopravu Dětí Země

* * * * * * * * * * * *

Veřejně vyzývám „ekologické“ občanské sdružení Děti Země, aby občanům Štramberka a regionu dotčeného budoucí výstavbou nového závodu cementárny, odpověděli na následující otázky:

1)        Proč v letech 1994-1997, v době existence staré cementárny a schvalování územního plánu města Štramberka nepodali žádnou připomínku proti legalizaci provozu staré cementárny.

2)        Proč svůj „ušlechtilý“ záměr chránit životní prostředí a zdraví lidí nepřišli veřejně vysvětlit těm, pro koho „to“ dělají, tzn. dotčené občany a jimi demokraticky zvolené samosprávy.

3)        Proč všech 5 v regionu působících ekologických občanských sdružení má na budování nové cementárny zcela opačný názor než Děti Země? To máme dvojí ekologii?

Pokud Děti Země uspokojivě na tyto otázky veřejně neodpoví, poradím se s právníky, zda jejich počínání nenaplňuje skutkovou podstatu spáchání některého z trestných činů. A dále veřejně navrhnu přejmenování Dětí Země na „Děti konkurenčních cementáren“.