zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Dávní Eskymáci zanechali v Arktidě tuny odpadků

03.03.2004
Odpady
Příroda
Dávní Eskymáci zanechali v Arktidě tuny odpadků

Panenskou přírodu severských krajů už před stoletími poničili předci dnešních Eskymáků. Následky jsou patrné dodnes.

Někdy kolem roku 1000 n. l. zažila americká Arktida do té doby nevídanou invazi. Výrazné oteplení otevřelo velrybám moře mezi Grónskem a severoamerickým kontinentem a za impozantními kytovci vyrazili ve velkých kožených člunech eskymáčtí velrybáři z Aljašky.

V následujících stoletích osídlili rozsáhlá území až po pobřeží Labradoru a Grónska. Slabost pro velrybí maso je neopustila. Všude, kam přišli, zakládali velrybářské osady. Ještě dnes najdeme na mnoha místech kanadské Arktidy základy jejich chýší poskládané z kamenů. Stačí jen trochu popustit uzdu fantazie a snadno si místo ruin představíme stavení s krovy z dlouhých velrybích kostí a se střechou pokrytou kůžemi a drny.

Předci dnešních Eskymáků žili ve společenstvích čítajících obvykle 50 až 60 lidí. Obživu jim skýtalo moře. Jakmile zahlédli na moři dvojitý sloup páry vydechovaný velrybou grónskou, nasedli do kožených člunů a vyrazili za kořistí. Stačilo, aby se pětkrát do roka vrátili s úlovkem, a osada se nemusela bát nedostatku ani v dlouhých zimách.

Velryby grónské dorůstají délky 20 metrů a váží více než 50 tun. Eskymáci z této \"hory masa\" spotřebovali asi 60 procent. Maso ukládali do zásobáren vyhloubených ve věčně zmrzlé půdě. Tukem plnili lampy, kterými svítili a topili. Z kůží a kostí si stavěli obydlí.
Přesto zůstávalo z každé ulovené velryby obrovské množství odpadu. Jeho osudem se zabývala expedice kanadských vědců vedená Marianne Douglasovou z University of Toronto.

Jezero plné fosforu

Cílem vědecké výpravy se stalo sídliště dávných eskymáckých velrybářů na arktickém ostrově Somerset.

Do lokality označované archeology kódem PaJs-13 přišli první lidé zřejmě někdy kolem roku 1200. Místo opustili z neznámých důvodů počátkem 17. století. Eskymácká vesnice tu vzkvétala celá čtyři staletí. O úspěších tamních velrybářů dodnes svědčí obrovské množství velrybích kostí, roztroušených po okolí. Dochované ostatky patřily nejméně 125 dospělým kusům velryby grónské.

Vědce zaujalo zejména mělké jezírko poblíž bývalé osady. Jeho voda je nezvykle bohatá na živiny. Například fosforu se tu nachází 10krát více než v jiných podobných arktických \"velkých loužích\". Doslova šokující svědectví však vydaly sedimenty ze dna jezírka. Kanadští vědci o tom informovali v článku otištěném v únorovém čísle prestižního vědeckého časopisu Proceedings of the National Academy of Science of the USA.

Marianne Douglasová pátrala v jednotlivých vrstvách usazenin po křemičitých schránkách, ve kterých dříve bydlely vodní řasy rozsivky. Drobné schránky odolávají zubu času a jasně vypovídají o tom, které z těchto vodních řas v jednotlivých obdobích v jezírku žily. Původní skladba řas se nijak nelišila od jezírek z panenské Arktidy. Bahno, jež se usadilo na dně v době příchodu eskymáckých velrybářů, ale vypovídá o drastické změně v životním prostředí.

Zůstávali kvůli dostatku mechu

Původní druhy rozsivek rychle mizí a místo nich se rozmáhají druhy náročnější na obsah živin. Těmi bylo jezírko doslova zaplaveno. Tato situace trvala po celou dobu osídlení a výrazně se neměnila ani dlouho poté, co velrybáři vesnici opustili. Příroda se vracela k normálu jen s námahou a vlastně se vzpamatovává dodnes.

\"Okolí bývalé velrybářské osady má i dnes zvýšený obsah živin a nenormální druhové složení rozsivek,\" konstatuje člen expedice John Smol.

Na vině je vydatný příliv živin z odpadků a zbytků kořisti. Z rozkládajících se hromad masa, tuku a kostí se do okolí hrnuly organické látky.

\"Je to, jako kdyby někdo celé místo permanentně hnojil,\" říká o důsledcích eskymáckého osídlení Smol. \"Výsledky našeho výzkumu jasně dokládají velice razantní lidský zásah do životního prostředí v místech, kde by to čekal jen málokdo. Je to ironie osudu, protože jsme si dlouho mysleli, že lidé začali ničit životní prostředí Arktidy teprve nedávno.\"

Eskymáčtí velrybáři osídlili rozsáhlé prostory Arktidy a jejich svérázného odpadového hospodářství nezůstaly zjevně ušetřeny ani další oblasti považované dosud za panenskou přírodu. Z ekologického hlediska se obyvatelé velrybářských osad ocitali v začarovaném kruhu.

Dostatek potravy jim umožňoval žít po dlouhou dobu na jednom místě. Čím déle se tu zdržovali, tím méně se jim však chtělo odejít pryč. Důvod byl prostý. Organické látky z hor odpadků povzbudily k růstu mechy, které Eskymáci používají jako izolační materiál.

\"Drželi se bohatého zdroje mechu, a čím déle osídlení trvalo, tím byl mechový porost v okolí osady bujnější,\" říká archeolog výpravy James Savelle z McGill University v Montrealu.

Jaroslav Petr, biolog

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
INISOFT s.r.o.
27
7. 2017
27.7.2017 - Seminář, školení
Olomouc, ibis Olomouc Centre
INISOFT s.r.o.
24
8. 2017
24.8.2017 - Seminář, školení
Liberec, Centrum Babylon Liberec
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí