Stockholmská úmluva zabrání toxickému znečištění

PRAHA – Desítky lidí se po celé České republice potýkají s vážnými problémy, které mají jednoho společného jmenovatele – toxické látky. Jejich příběhy jsou často plné utrpení (jako v případě někdejších pracovníků Spolany, které připravily o život či zdraví dioxiny(1)) či zoufalství (jako v případě manželů Rychtaříkových z Klatov, kteří se zatím marně snaží zbavit toxického znečištění svého domu). Zabránit takovým kauzám by v budoucnu měla Stockholmská úmluva – mezinárodní smlouva, jejíž ratifikací se signatářské státy zavazují k eliminaci 12 nejtoxičtějších látek na světě (2). V České republice se Stockholmská úmluva začne naplňovat 17. května.

Závažnost problému polychlorovaných bifenylů (PCB) (3), na které se úmluva také vztahuje, přiblížil profesor Masarykovy univerzity Prof. RNDr. Ivan Holoubek, CSc.: \"V případě PCB se odhaduje, že zhruba třetina z jejich celosvětové produkce, tedy půl milionu tun, se dostala do životního prostředí. Jejich stopy mohou v životním prostředí zůstat ještě stovky let.\"

Podle vedoucího kampaně Arniky Budoucnost bez jedů RNDr. Jindřicha Petrlíka by Stockholmská úmluva měla pomoci vyřešit problémy u stávajících ekologických zátěží a zároveň zabránit vzniku nových. „Již mnohokrát se stalo, že například zemina znečištěná perzistentními organickými látkami z jednoho místa sice zmizela, ale firma, která ji měla bezpečně zlikvidovat, ji jenom převezla jinam. Toxické znečištění tak jenom přesunula na jiné místo v republice (to je případ jihočeských Lhenic). Stockholmská úmluva jasně říká, že nic takového není přípustné,“ vysvětluje Petrlík.

Úmluva zároveň stanovuje likvidaci toxického znečištění takovými metodami, které nevedou ke vzniku nových toxických látek typu dioxinů. Zásoby polychlorovaných bifenylů (PCB)(1) a starých pesticidů by již neměly končit ve spalovnách odpadů (jako dosud), ale v technologických jednotkách, které je chemicky rozloží a nevytvoří například toxický popílek, s nímž si pak nevíme rady. Takováto technologie zatím na území České republiky nefunguje, ale lze očekávat, že právě Stockholmská úmluva urychlí postavení provozu, který nám pomůže se toxického znečištění bezpečně zbavit. „To nejlepší, co můžeme momentálně udělat, je bezpečnostní mezisklad pro toxické látky a odpady, kde je dostaneme pod kontrolu a odkud nebudou unikat volně do životního prostředí,“ definoval možné řešení Holoubek.

Stockholmská úmluva také stanovuje povinnost připravit plán, jak předcházet únikům dioxinů a dalších látek do životního prostředí. Měla by tedy přispět k celkovému snížení emisí dioxinů v České republice a zároveň nám otevřít dveře k financím na vyčištění ekologických zátěží typu Spolana Neratovice - těch, které se nepodaří vyřešit za peníze Fondu národního majetku, vyčleněné k těmto účelům.

Poznámky:

(1) Dioxiny jsou vysoce toxické látky nebezpečné již ve stopových koncentracích. Kumulují se v živočišných tukových tkáních. Jejich koncentraci v životním prostředí zvyšují i drobné prachové částice. Dlouhodobé působení dioxinů a PCB vede k poškození imunitního a nervového systému, dále ke změnám endokrinního systému (zejména štítné žlázy) a reprodukčních funkcí (pohlavních žláz u mužů). Některé studie prokázaly také jejich vliv na snížení inteligence, snížení schopnosti soustředění a vliv na chování (hyperaktivita u dětí). Jsou to látky, které se dlouhodobě kumulují v těle. (zdroj: webové stránky Státního zdravotního ústavu – www.chpr.szu.cz - „Dioxiny v potravinách“)

(2) Za nejtoxičtější na světě jsou označovány látky na seznamu Stockolmské úmluvy - takzvané perzistentní organické látky neboli POPs (Persistent Organic Pollutants). Tyto látky se vyznačují tím, že jsou velmi nebezpečné již ve stopových koncentracích a nepodléhají snadno rozkladu. V přírodě zůstávají až stovky let. Patří mezi ně například dioxiny, polychlorované bifenyly (PCB), DDT a další. Tyto látky mají vysokou schopnost kumulovat se v živých organismech, takže jejich koncentrace stoupá s každým patrem potravního řetězce. Vážou se na tuky a poškozují hormonální a imunitní systém člověka. Některé z nich jsou karcinogenní, mohou poškozovat játra či ledviny. Výroba PCB i DDT je v České republice dnes již zakázána. Podobné vlastnosti vykazují i látky, které člověk vyrábí ve velkém i dnes: například chlorované parafiny a polybromované difenylétery (PBDE). Stockholmskou úmluvu dosud ratifikovalo 53 států světa a 17. května (tedy 90. den od ratifikace padesátým státem) vstoupí v platnost. Byla podepsána 22. a 23. května 2001 ve Stockholmu. Česká republika ji ratifikovala 6. srpna 2002.

(3) Polychlorované bifenyly (PCB) byly vyráběny od roku 1930 jako chemické látky pro průmyslové využití. Jsou to velice stabilní chlororganické látky. Nerozpouštějí se ve vodě, zato se vážou na tuky. Používaly se do transformátorových a kondenzátorových olejů, do barev, plastifikátorů, ale třeba také na propisovací papíry a do inkoustů. Dokonce i do rtěnek. Poté, co byl zjištěn jejich negativní vliv na lidské zdraví, byla v roce 1984 zakázána jejich výroba i v tehdejším Československu (v Chemku Strážské na Slovensku). Dodnes jsou přítomny především v transformátorech a kondenzátorech a jsou nejspíše nejproblematičtější látkou v odpadech. V již velice nízkých koncentracích poškozují hormonální a imunitní systém člověka. Lidé, kteří přicházeli pravidelně do styku s vysokými koncentracemi PCB onemocněli tzv. chlorakné, disfunkcemi jater, měli dýchací potíže a řadu dalších zdravotních problémů.

Tisková zpráva sdružení Arnika