Staré myšlení, ekologické jen naoko

Vláda schválila energetickou koncepci, která vyznívá ve starém konvenčním duchu: více uhlí, více jádra. Plánovaný pokles energetické náročnosti pravděpodobně z velké části obstará sama pokračující transformace ekonomiky. Nově se však objevuje tzv. \"vysoký podíl obnovitelných zdrojů energie\". Více konvenční energetiky a k tomu hodně ekologie?
Při podrobném pohledu se jedná o velice konzervativní scénář. Do roku 2010 musí Česko ztrojnásobit podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě elektřiny na výsledných osm procent. Poté však energetická koncepce plánuje výrazné zpomalení - za dalších dvacet let má tento podíl dosáhnout pouze 16 procent.
Průměru EU z roku 2010 tím nedosáhneme ani o dvacet let později. Zatímco česká vláda plánuje zpomalení nárůstu obnovitelných zdrojů, v unii se tyto zdroje těší přednostní podpoře a rozvíjejí se exponenciálně. Podle odborných scénářů je možné, že EU bude v roce 2050 pokrývat již polovinu své primární spotřeby energie ze Slunce, větru, biomasy a bioplynu, vody a dalších obnovitelných zdrojů.
Vláda do energetické koncepce tedy zakomponovala nikoliv vysoký podíl, nýbrž naopak velmi málo obnovitelných zdrojů. Pohnutky jsou nasnadě - nemá vzniknout nová konkurence v energetickém sektoru. ČEZ sám si zatím zajistil přednostní podporu z kapes spotřebitelů za splnění státního závazku spalováním dřevní štěpky v uhelných elektrárnách. V příštích týdnech se ukáže, zda bude vůbec umožněno podnikání novým nezávislým výrobcům elektřiny z větru, biomasy či bioplynu. Zákonná předloha, kterou projednává Poslanecká sněmovna, nic dobrého nevěstí.
V naší zemi chybí poctivá celospolečenská debata o skutečném potenciálu obnovitelných zdrojů. Ve veřejném povědomí se zatím zrcadlí spíše neznalost a skepse. Politická reprezentace si ale musí uvědomit, že se nebudeme moci donekonečna bránit vzniku nového odvětví ekonomiky, které je chloubou a prioritou unie.
Mělo by být přirozeným úkolem Ministerstva životního prostředí, aby se zasadilo o důslednou osvětu a popularizování těchto ekologických zdrojů budoucnosti. Vláda a parlament pak především musí přestat diskriminovat nové výrobce energie z obnovitelných zdrojů a poskytnout jim minimálně stejně výhodné podmínky k podnikání, jaké má nyní v tomto sektoru ČEZ.
Státní energetickou koncepci do roku 2030 vláda schválila těsně před naším vstupem do Evropské unie. Je s podivem, proč vláda nevyužila historické situace a nezakotvila v ní priority evropské energetické politiky, ať už se jedná o skutečný rozvoj obnovitelných zdrojů, podporu biopaliv, o kogeneraci elektřiny a tepla, o energetickou účinnost budov, ekologické zdanění, či o obchod s emisemi.
Brzy se ukáže, jak dalece česká energetická koncepce zaostává za moderní, zelenou energetickou filozofií unie. Můžeme proto optimisticky doufat, že se staré centralistické myšlení, pro které se rozhodl kabinet Vladimíra Špidly, dočká v unii mnohých úprav.
Autorka je místopředsedkyní České společnosti pro větrnou energii (Strana zelených)