Diskusi o obsahu zákonů se nebráním
Polemika
Polemika
\" Podstatné zlepšení kvality životního prostředí v minulém desetiletí je především výsledkem odpovědného přístupu průmyslových podniků k ochraně životního prostředí,\" tvrdí ve svém článku prezident Svazu průmyslu a dopravy. Má bezpochyby pravdu, zapomíná ale, že neméně podstatné byly další dva faktory - legislativa, která začátkem devadesátých let postavila konečně Českou republiku na roveň civilizované Evropě, a útlum nerentabilní a nekonkurenceschopné výroby.
Pravdivé není ovšem tvrzení, že některé environmentální zákony staví naše podniky do nerovnoprávného postavení a odrazují investory od podnikatelských aktivit. Za uplynulých třináct let se České republice podařilo téměř smazat ztrátu naší legislativy za Evropou. Díky praktikám minulého režimu jsme nejvíce zaostávali právě v oblasti legislativy ekologické, lidských práv, ale i daňového systému a tržních pravidel.
Svaz průmyslu a dopravy je nadstandardně zapojen do přípravy nových zákonů, takže by i jeho prezident měl vědět, že se velmi pečlivě posuzuje kompatibilita našich právních předpisů se směrnicemi Evropské unie. A měl by také vědět, že ministerstvo životního prostředí naslouchá zkušenostem z praxe a snaží se vyjít průmyslovým podnikům vstříc všude tam, kde je to možné.
Příkladem může být novela zákona o obalech, která přináší podstatné zjednodušení administrativní zátěže a navíc zprošťuje povinnosti platit evidenčních poplatky ty podnikatele, kteří uvádějí do oběhu méně než 300 kg obalů za kalendářní rok. Společně se zástupci průmyslu, krajských úřadů i České inspekce životního prostředí připravujeme i novelu zákona o integrované prevenci, která je zahrnuta do legislativního plánu vlády na rok 2005. (Poznámka na okraj - každý zákon musí schválit parlament. A své poslanecké kolegy skutečně nepodezírám, že by slepě zvedali ruku podle toho, jak jim radí ochránci přírody.)
Odmítnout musím i tvrzení, že neexistuje vládní hospodářská strategie. Před čtrnácti dny byla přijata aktualizovaná energetická koncepce, minulý týden vláda schválila státní politiku životního prostředí, resort zemědělství připravuje státní agrární a vodohospodářskou politiku, ministerstvo dopravy pak novou dopravní strategii. Nehrozí tedy, že by se české hospodářství ocitlo ve vzduchoprázdnu.
V demokratické tržní společnosti může stát samozřejmě ovlivnit pouze některé parametry trhu a snažit se především formou tržně kompatibilních nástrojů podporovat rozvoj perspektivních technologií. Vláda například připravuje fiskálně neutrální ekologickou daňovou reformu, která sníží daňové zatížení práce a recipročně zvýší zdanění energií. Právě drahá práce a vysoká energetická náročnost totiž patří ke klíčovým handicapům naší ekonomiky ve srovnání s vyspělými zeměmi. Jak již bylo řečeno v úvodu - bez aktivity samotných podnikatelů stát nic nezmůže.
Myslím, že Svaz průmyslu a dopravy by udělal lépe, kdyby místo sepisování domnělých křivd na podnikatelích kvůli ochraně životního prostředí pomáhal odstraňovat skutečné příčiny nekonkurenceschopnosti našich podniků - nízkou produktivitu práce, vysokou energetickou náročnost výroby či nekvalitní produkty. Pro racionální diskusi mají jeho zástupci na ministerstvu životního prostředí vždy otevřené dveře.
(Autor je ministrem životního prostředí)
\" Podstatné zlepšení kvality životního prostředí v minulém desetiletí je především výsledkem odpovědného přístupu průmyslových podniků k ochraně životního prostředí,\" tvrdí ve svém článku prezident Svazu průmyslu a dopravy. Má bezpochyby pravdu, zapomíná ale, že neméně podstatné byly další dva faktory - legislativa, která začátkem devadesátých let postavila konečně Českou republiku na roveň civilizované Evropě, a útlum nerentabilní a nekonkurenceschopné výroby.
Pravdivé není ovšem tvrzení, že některé environmentální zákony staví naše podniky do nerovnoprávného postavení a odrazují investory od podnikatelských aktivit. Za uplynulých třináct let se České republice podařilo téměř smazat ztrátu naší legislativy za Evropou. Díky praktikám minulého režimu jsme nejvíce zaostávali právě v oblasti legislativy ekologické, lidských práv, ale i daňového systému a tržních pravidel.
Svaz průmyslu a dopravy je nadstandardně zapojen do přípravy nových zákonů, takže by i jeho prezident měl vědět, že se velmi pečlivě posuzuje kompatibilita našich právních předpisů se směrnicemi Evropské unie. A měl by také vědět, že ministerstvo životního prostředí naslouchá zkušenostem z praxe a snaží se vyjít průmyslovým podnikům vstříc všude tam, kde je to možné.
Příkladem může být novela zákona o obalech, která přináší podstatné zjednodušení administrativní zátěže a navíc zprošťuje povinnosti platit evidenčních poplatky ty podnikatele, kteří uvádějí do oběhu méně než 300 kg obalů za kalendářní rok. Společně se zástupci průmyslu, krajských úřadů i České inspekce životního prostředí připravujeme i novelu zákona o integrované prevenci, která je zahrnuta do legislativního plánu vlády na rok 2005. (Poznámka na okraj - každý zákon musí schválit parlament. A své poslanecké kolegy skutečně nepodezírám, že by slepě zvedali ruku podle toho, jak jim radí ochránci přírody.)
Odmítnout musím i tvrzení, že neexistuje vládní hospodářská strategie. Před čtrnácti dny byla přijata aktualizovaná energetická koncepce, minulý týden vláda schválila státní politiku životního prostředí, resort zemědělství připravuje státní agrární a vodohospodářskou politiku, ministerstvo dopravy pak novou dopravní strategii. Nehrozí tedy, že by se české hospodářství ocitlo ve vzduchoprázdnu.
V demokratické tržní společnosti může stát samozřejmě ovlivnit pouze některé parametry trhu a snažit se především formou tržně kompatibilních nástrojů podporovat rozvoj perspektivních technologií. Vláda například připravuje fiskálně neutrální ekologickou daňovou reformu, která sníží daňové zatížení práce a recipročně zvýší zdanění energií. Právě drahá práce a vysoká energetická náročnost totiž patří ke klíčovým handicapům naší ekonomiky ve srovnání s vyspělými zeměmi. Jak již bylo řečeno v úvodu - bez aktivity samotných podnikatelů stát nic nezmůže.
Myslím, že Svaz průmyslu a dopravy by udělal lépe, kdyby místo sepisování domnělých křivd na podnikatelích kvůli ochraně životního prostředí pomáhal odstraňovat skutečné příčiny nekonkurenceschopnosti našich podniků - nízkou produktivitu práce, vysokou energetickou náročnost výroby či nekvalitní produkty. Pro racionální diskusi mají jeho zástupci na ministerstvu životního prostředí vždy otevřené dveře.
(Autor je ministrem životního prostředí)
Zdroj:Právo
Sdílet článek na sociálních sítích