Kolik odpadků vyprodukují Evropané?

Životní prostředí se zhoršuje. To víme všichni. Děti se rodí s rozlišnými alergiemi a vážnými nemocemi. Volně pít vody v přírodě není téměř možné. Projít se skrz město v zimě v době inverze se rovná sebevraždě. Všichni víme, proč tomu tak je. Technický rozvoj s sebou přináší tuto negativní daň, a to na všechny občany bez rozdílu. Mnoho záchranných akcí a dobrých nápadů zabraňujících tomuto stavu končí na finančních požadavcích a nárocích. Mnozí lidé nevidí do budoucna. \"Já žiji teď, co bude potom mě nezajímá\". A to my nechceme a ani většina Evropanů.

Již od samého počátku byla do ekologické politiky Evropské unie zakotvena zásada, že veškeré negativní dopady na životní prostředí platí znečišťovatel, a to nijak malými částkami. Jako jedna ze stěžejní zásad byla přijata zásada upřednostňování preventivních opatření či nápravy ekologických škod pokud možno přímo u zdroje. To je velice důležité, neboť jakákoliv prevence je vždy levnější a méně bolestivá než léčení již velikých a nenapravitelných škod. Brzdnou pákou při prosazování politiky ochrany životního prostředí je, že se má řešit na národní úrovni členských států. A jak je to tedy s komunálním odpadem? Práce se z počátku ve velké míře soustředily na vypracování společného systému třídění produktů, od běžných paliv až po složité organické karcinogeny. V rámci Evropské unie již platí obecná pravidla skladování a spalování odpadu a konkrétní rezortní opatření pro likvidaci olejů, odpadů z papírenského průmyslu a zemědělských kalů.

Samotná politika ochrany životního prostředí by byla k ničemu. Její principy musí být uplatňovány i v jiných politikách a činnostech Evropské unie a jednotlivých členských států. Politika Evropské unie v oblasti životního prostředí je založena na zásadách obezřetnosti a prevence. V příštích letech její význam poroste. Lidé na celém světě si čím dál více uvědomují, že nemůžeme s přírodou dělat co chceme a ona si vždy poradí. Musíme ji chránit, abychom umožnili hezký život i našim dětem. Protože jsou přírodní zdroje omezeny, je nutno zabránit jejich vyčerpání podporou recyklace materiálů, to můžeme dělat všichni bez výjimky. Cílem je prosadit princip sdílené odpovědnosti jednotlivých občanů, veřejné administrativy, podnikatelského sektoru. To je jediná cesta k dosažení tohoto cíle. Jeden člověk vedle druhého se musí chovat ekologicky a šetrně k životnímu prostředí. Tím přinutí se chovat firmy i stát. Je to náročný proces, protože lidé jsou založením egoisté a sobci.

Nyní se jenom pro ilustraci podívejme na ty kvanty odpadů, které vyprodukujeme. Nejvíce se jich vyprodukuje ve státech, kde je největší cestovní ruch. Jedná se především o region Notio Aigaio (Řecko, 1 053 kg komunálního odpadu na jednoho obyvatele), region Islas Baleares (Španělsko, 833 kg), region Algarve (Portugalsko, 716 kg), region Provence-Côte d\'Azur (Francie, 714) a region Islas Canarias (Španělsko, 713 kg). Velké množství odpadu je také vyprodukováno ve francouzských regionech Picardie (904 kg), Lorraine (776 kg) a Champagne-Ardenne (757 kg). Pro porovnání uvádíme přehlednou tabulku, kde jsou zahrnuty i nečlenské státy.

Stát	Regiony s největším odpadem	Regiony s nejmenším odpadem
Belgie Bulharsko Česká republika Dánsko Estonsko Finsko Francie Irsko Itálie Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Malta Německo Nizozemí Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Řecko Slovensko Slovinsko Španělsko Švédsko Velká Británie	Bruxelles 654 405 Severozápad 711 626 384 465 Picardie 904 Southern and Eastern 541 Emilia-Romagna 573 499 426 252 643 Közép-Dunántúl 517 461 Dessau 429 Zuid-Holland 415 Wrocławskie 606 Algarve 716 Wien 510 Vest 481 Notio Aigaio 1053 Západné Slovensko 970 286 Baleares 833 Östra Mellansverige 468 London Scotland 566	Vlaams Gewest 456 Praha 184 Corse 275 Border, Midlands and Western 492 Molise 339 Dél-Dunántúl 340 Tübingen 158 Limburg 321 Ciechanowskie 137 Centro 343 Burgenland 255 Sud-Vest 140 Kentriki Makedonia 334 Stredné Slovensko 520 Cantabria 382 Mellersta Norrland 271 South East 501

· Státy, kde je uvedena pouze jedna hodnota se považují za jeden region Pramen: \"Eurostat, Regionen: Satistisches Jahrbuch 2002, ISBN 92-894-3471-6\"
Autor: Petr Gola
Zdroj: Finanční noviny